Jak se arabština stala jazykem učenců — ONLINE KNIHOVNA Strážné věže

Jak se arabština stala jazykem učenců

ARABŠTINA byla po staletí převládajícím jazykem mezi učenci. Počínaje 8. stoletím n. l. arabsky mluvící badatelé v různých městech na Blízkém východě překládali a opravovali vědecké a filozofické spisy, z nichž některé pocházely už z doby Ptolemaia a Aristotela. Tito učenci tak pomohli zachovat díla starověkých myslitelů a obohatili je.

Směs nejrůznějších názorů

Sedmé a osmé století n. l. bylo na Blízkém východě obdobím nástupu nových mocností. Na scéně se postupně objevily dvě dynastie, nejprve rod Umajjovců a poté rod Abbásovců. Vzhledem k tomu, že jejich poddaní v Arábii, Malé Asii, Egyptě, Palestině, Persii a Iráku byli ovlivněni jak Řeckem, tak Indií, tito noví panovníci měli přístup k bohatému zdroji poznání. Abbásovci postavili nové hlavní město, Bagdád. To se stalo místem, kde se mísily nejrůznější názory. Arabové se tam setkávali s Arménci, Berbery, Číňany, Indy, Kopty, Peršany, Řeky, Turky, Židy a také Sogdy, kteří pocházeli z oblastí za řekou Oxos ve střední Asii, dnes známou jako Amudarja. Společně bádali a debatovali o vědě a předávali si tak své tradiční názory.

Abbásovští panovníci v Bagdádu vybízeli talentované myslitele, ať už byli odkudkoli, aby přispěli k intelektuálnímu rozvoji jejich říše. Věnovalo se systematické úsilí shromažďování a překládání desítek tisíc knih do arabštiny. Tato díla se týkala nejrůznějších oborů včetně alchymie, aritmetiky, filozofie, fyziky, geometrie, hudby a lékařství.

Chalífa al-Mansúr, který vládl od roku 754 do roku 775 n. l., poslal vyslance na byzantský dvůr, aby získali řecké matematické spisy. Jeho příklad následoval chalífa al-Ma’mún (813–833 n. l.), jenž započal éru překládání řeckých textů do arabštiny, která trvala více než dvě století. Koncem 10. století tak byly do arabštiny přeloženy téměř všechny řecké filozofické a vědecké spisy, které tehdy byly k dispozici. Arabští učenci však spisy nejen překládali, ale také k nim přidávali své vlastní poznatky.

Přínos arabsky mluvících učenců

Mnozí arabští překladatelé pracovali přesně a s dechberoucí rychlostí. Někteří historikové proto tvrdí, že s námětem textu, který překládali, museli být dobře obeznámeni. Pro řadu učenců byl navíc přeložený text odrazovým můstkem k jejich vlastnímu výzkumu.

Například lékař a překladatel Hunajn ibn Isháq (808–873 n. l.), křesťan ze Sýrie, významně přispěl k pochopení zrakového ústrojí. Na jeho díla, do kterých začlenil i přesné nákresy stavby oka, se běžně odkazovali badatelé v oboru očního lékařství jak v arabském světě, tak v Evropě. Filozof a lékař Ibn Síná, známý na západě jako Avicenna (980–1037 n. l.), zase napsal mnoho desítek knih na náměty z nejrůznějších oblastí od etiky přes logiku a medicínu až po metafyziku. Při vytváření své velké sbírky, Kánonu medicíny, čerpal z medicínských poznatků, které tehdy byly k dispozici, včetně názorů slavných řeckých myslitelů Galéna a Aristotela. Kánon byl hlavní lékařskou učebnicí po asi 400 let.

Arabští badatelé si osvojili experimentální vědecké postupy, jež jsou ve vědě základem pokroku. Vedlo to k tomu, že přepočítali obvod země a opravili zeměpisné údaje v dílech Ptolemaia. Historik Paul Lunde říká: „Opovážili se zpochybnit i Aristotela.“

Růst poznání se odrazil i v praktických odvětvích, jako bylo například konstruování vodních nádrží, akvaduktů a vodních kol, z nichž některé se zachovaly až dodnes. Nové spisy týkající se zemědělství, botaniky a agronomie farmářům umožnily, aby pro určitou oblast vybrali ty nejvhodnější plodiny a tak zvýšili výnos.

Roku 805 n. l. chalífa Hárún ar-Rašíd založil ve své obrovské říši první nemocnici. Zanedlouho byla nemocnice v každém větším městě pod jeho správou.

Nová střediska vzdělanosti

Řada měst v arabském světě se mohla chlubit knihovnami a specializovanými středisky vzdělanosti. V Bagdádu chalífa al-Ma’mún založil překladatelské a výzkumné centrum zvané Bajt al-Hikma, tedy „dům moudrosti“. Personál tvořili placení učenci. O Káhiře se zase říká, že v její hlavní knihovně se nacházelo více než milion svazků. A v Córdobě, hlavním městě umajjádského Španělska, bylo 70 knihoven, které přitahovaly pozornost učenců i studentů ze všech koutů arabského světa. Po více než dvě staletí bylo toto město nejvýznamnějším střediskem vzdělanosti.

V Persii se řecké matematické poznatky promísily s těmi z Indie, kde matematici vyvinuli systém pro počítání s nulou a poziční zápis. V tomto zápisu čísel nesou jednotlivé číslice různou hodnotu podle své pozice a umístění nuly. Jednička například může znamenat jedna, deset, sto a tak dále. Tento systém „nejen zjednodušil počty všeobecně, ale umožnil rozvoj algebry,“ napsal Paul Lunde. Arabští učenci také výrazně přispěli k pokroku v geometrii, trigonometrii a navigaci.

Zlatý věk vědy v Arabské říši kontrastoval s intelektuálním útlumem jinde. Ve středověké Evropě, zvláště v klášterech, sice byly snahy zachovat spisy starověkých učenců, avšak dosažené výsledky blednou ve srovnání s tím, co se podařilo v arabském světě. V desátém století se ale tato situace začala měnit, když se překlady děl arabských učenců jakoby po kapkách dostávaly směrem na západ. Časem jich přibylo a vedly v Evropě k renesanci vědy.

Historie ukazuje, že žádný národ ani jednotlivci si nemohou připisovat zásluhy za současné vědecké a další poznatky. Dnešní vyspělé kultury jsou dlužníky dřívějších kultur, které vybízely k bádání, přehodnocovaly uznávaná fakta a podporovaly zvídavé myslitele.

[Mapa na straně 26]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

◼vliv Umajjovců

◻vliv Abbásovců

ŠPANĚLSKO

Córdoba

BYZANTSKÁ ŘÍŠE

Řím

Konstantinopolis

řeka Oxos

PERSIE

Bagdád

Jeruzalém

Káhira

ARÁBIE

[Obrázek na straně 27]

Hunajn ibn Isháqův nákres oka

[Obrázek na straně 27]

Stránka z Avicennova Kánonu medicíny

[Obrázek na straně 28]

Arabští učenci v knihovně v Basře, 1237 n. l.

[Podpisek]

[Podpisky obrázku na straně 27]