Agamí ocas

AGAMA se odrazí z vodorovného povrchu a s lehkostí přistane na svislé stěně. Pokud je však povrch kluzký, nohy jí podklouznou, ale ona přesto úspěšně doskočí na stěnu. Jak to? Je to díky jejímu ocasu.

Zajímavé údaje: Když se agama odrazí z drsného povrchu, nejdřív vyrovná polohu svého těla a ocas nechá dole. To jí pomůže skočit pod správným úhlem. Na kluzkém povrchu ale ztratí stabilitu a skočí pod nesprávným úhlem. Při letu však vyrovná svou pozici tím, že ocasem švihne nahoru. Tento proces je dost složitý. „Ještěři musí aktivně upravovat úhel svého ocasu, aby udrželi tělo ve svislé poloze,“ píše se ve zprávě vydané Kalifornskou univerzitou v Berkeley. Čím je povrch kluzčí, tím víc musí agama zvednout ocas, aby se jí podařilo bezpečně přistát.

To, jak agamy používají svůj ocas, by mohlo pomoci odborníkům zkonstruovat stabilnější robotická vozítka, jež by pátrala po lidech, kteří přežili zemětřesení nebo jinou katastrofu. „Roboti nejsou ani zdaleka tak obratní jako zvířata,“ říká výzkumný pracovník Thomas Libby, „takže cokoli, co nám pomůže sestrojit stabilnějšího robota, nás posune vpřed.“

Co si o tom myslíte? Je agamí ocas výsledkem evoluce, nebo dílem inteligentního Stvořitele?