15. kapitola
Loajální zástupci království
1. Které významné události předpověděl Daniel?
DANIELOVO proroctví dlouho předem poukázalo na to, že rok 29 je rokem, kdy se má objevit Mesiáš jako člověk. Také ukázalo, že rok 1914 je rokem, kdy má být dosazen na trůn v nebeské slávě. Daniel dále podrobně předpověděl, jak bude vyřešen velký spor o nadvládu nad světem.
2. Která sporná otázka musí nyní být vyřešena a před jakým soudním dvorem?
2 Nyní musí být s konečnou platností vyřešena sporná otázka ohledně oprávněného panství nad zemí. Před jakým soudním dvorem se to však má stát? Před nejvyšším soudním dvorem v celém vesmíru! Daniel to popisuje slovy:
„Díval jsem se dále, až byly postaveny trůny a Prastarý na dny se posadil. Jeho oblečení bylo právě tak bílé jako sníh a vlasy na jeho hlavě byly jako čistá vlna. Jeho trůn byl plameny ohně; jeho kola byla planoucí oheň. Byl tam ohnivý proud, který tekl a vycházel z místa před ním. Tisíc tisíců mu tam neustále sloužilo a deset tisíc krát deset tisíc stálo přímo před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy“. — Daniel 7:9, 10.
3. a) Kdo je soudcem? b) Co ukazují „knihy“? c) Jaký rozsudek je vynesen?
3 „Král věčnosti“, Jehova Bůh, tedy zasedá k soudu. (Zjevení 15:3) Co však jsou „knihy“, které nyní před ním leží otevřené? Je to politováníhodná zpráva o panství národů během celých dějin. V roce 1914 skončily časy pohanů, a proto je vhodné, že „soud“ odnímá autoritu „jejich panství“, ačkoli jim je ‚dáno prodloužení života na čas a období‘ — dokud nad nimi skutečně nebude vykonán rozsudek v Armagedonu. — Daniel 7:12; Zjevení 16:14, 16.
4, 5. a) Komu je dáno panství? b) Jedině jak můžeme rozeznat královu přítomnost?
4 Komu tedy má být dáno panství? Daniel pokračuje:
„A díval jsem se dále v nočních viděních a tu, hle, s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka: a získal přístup k Prastarému na dny a přivedli jej až těsně před něho. A jemu bylo dáno panství a důstojnost a království, aby mu sloužili všichni lidé, národnostní skupiny a jazyky. Jeho panství je panství na neurčitý čas, které nepomine, a jeho království je království, které nebude zničeno.“ — Daniel 7:13, 14.
5 Kdo je ten, jenž „je jako syn člověka“? Není to nikdo jiný než oslavený Pán Ježíš Kristus. „Nebeské oblaky“ symbolizují neviditelnost. Nebeské „znamení“ jeho přítomnosti proto vnímáme jen očima víry, a to spolu se „znamením“, které se stává patrným na základě událostí, jež probíhají zde na zemi od „začátku tísnivých bolestí“ v roce 1914 n. l. — Matouš 24:3, 7, 8, 30; Zjevení 1:7.
6. a) Nad kým je ještě vynesen rozsudek? b) Co dostávají a jak?
6 Z Danielova proroctví vyplývá, že další rozsudek je „ve prospěch svatých Nejvyššího“ a že také oni dostávají „království a panství a vznešenost těch království pod celými nebesy“. (Daniel 7:22, 27) Kdo jsou tito „svatí“? Zřejmě jsou pravým opakem sobeckých vládců lidského panství, kteří tak dlouho utiskovali lid. Není to nikdo jiný než 144 000 pomazaných „svatých“, lidí, kteří jsou „bez poskvrny“, pokud jde o ryzost, a kteří jsou „koupeni ze země“, aby se stali spoluvládci se „Synem člověka“ v jeho nebeském království. Jsou „v posledním dnu“ vzkříšeni, aby byli s ním. (Zjevení 14:3–5; Matouš 24:30; Jan 6:40) Když Ježíš přichází do svého království, je ostatek těchto „svatých“ ještě na zemi a je velmi živý. Mají co dělat!
ZASTÁNCI BOŽÍHO SLOVA
7, 8. a) Která skupina začala s přípravným dílem a kdy? b) Co zavrhli? c) Čeho se pevně zastávali? d) Na které datum předem poukazovali? e) Kterého nástroje používali při oznamování Božího království?
7 Když se blížil čas, aby „Syn člověka“ přijal své království, bylo zřejmě Boží vůlí, že se má zde na zemi vykonat přípravná práce. V roce 1870 zorganizoval Charles T. Russell v americkém městě Pittsburghu v Pennsylvánii malou skupinu Bohu oddaných křesťanů. Ti brzo poznali, že náboženství křesťanstva jsou založena na babylónských naukách a rituálech a také na Platónově učení o nesmrtelnosti duše, nikoli na Božím slovu. Proto se tato malá skupina oprostila od falešného náboženství a začala se pevně zastávat biblického učení o Ježíšově vykupující oběti, o vzkříšení a o Božím království, jež je nadějí pro trpící lidstvo.
8 Prostřednictvím časopisu „Strážná věž“, který je bez přerušení vydáván od července 1879, Russell a jeho druhové přímočaře hájili biblické učení o stvoření proti Darwinově evoluční teorii. ‚Proud vody zaměřili na peklo‘, když ukázali na základě Bible, že nikdy neexistovalo ohnivé místo, kde by se trápily ‚duše zesnulých‘, ale že biblické „peklo“ je hrob. (Žalm 16:10; Skutky 2:29–32) Poukázali předem na to, že rok 1914n. l. je vyznačené datum, které souvisí s ‚příchodem‘ Božího království. „Strážná věž hlásající Jehovovo království“, která je vydávána ve více než 100 různých jazyků nákladem milionů výtisků, se až dodnes loajálně zastává Božího mesiášského království jako jediné naděje pro národy lidstva. — Matouš 12:21; Žalm 145:10–12.
9. Jak se na těchto „svědcích“ splnilo Zjevení 11:7–12?
9 C. T. Russell sloužil věrně déle než třicet let jako první prezident Společnosti Strážná věž. Zemřel 31. října 1916 a po něm nastoupil J. F. Rutherford. Duchovenstvo použilo válečné situace a vyvolalo odpor proti poselství o království. Neměla se konat křesťanská shromáždění. V mnoha zemích byli Boží věrní služebníci uvězněni. Rutherford a sedm dalších odpovědných služebníků z ústředí Strážné věže v Brooklynu (New York, USA) byli odsouzeni k mnohaletému vězení. Tito Boží služebníci se však nezalekli, protože biblické proroctví takové pronásledování předpovědělo. Například Zjevení 11:7–12 popisuje, jak světské národy symbolizované „divokým zvířetem“ vedou válku proti Božím „svědkům“, aby ‚nad nimi zvítězily a zabily je‘. Jejich prorokování mělo být zastaveno a oni sami měli, symbolicky řečeno, ležet jako mrtvoly na „široké cestě“ křesťanstva, a to tak dlouho, až se stanou zápachem. To všechno se stalo, když se Boží služebníci stali po celém světě terčem veřejného posměchu. Ale válečná hysterie opadla a uvěznění byli propuštěni. Byli plně zproštěni veškerého falešného obvinění a ‚vstoupil do nich duch života od Boha‘. Byli pozvednuti do postavení, v němž měli božskou přízeň, a rokem 1919 začalo pro ně období nadšené činnosti, jež souvisí s královstvím. — Izaiáš 32:7, 8; Římanům 10:15.
„VELIKÝ BABYLÓN PADÁ!
10. Jakou vinu si přivodila náboženství křesťanstva a jak?
10 Ve válečných letech stálo duchovenstvo křesťanstvu nejen v čele pronásledování pravých křesťanů, ale také odmítalo důkazy, že Boží království se přiblížilo. Měli své vlastní náboženské „království“, království „Velkého Babylónu“. (Zjevení 17:5, 6, 18) Na obou válčících stranách kázali, aby mladí muži šli do zákopů a aby celým srdcem podporovali to příšerné zabíjení. Za toto jednání musí duchovenstvo křesťanstva ještě nést vinu krve, stejně jako ji museli nést náboženští vůdci ve starověkém Jeruzalémě, jimž Jehovův prorok řekl: „Na vašich sukních byly nalezeny stopy krve duší nevinných chudáků.“ — Jeremiáš 2:34, 19:3, 4; viz též Matouš 23:34, 35.
11. Jak platí na křesťanstvo slova z Ezechiela 22:3, 4, 16?
11 K modlářství a učení falešným babylónským naukám tedy křesťanstvo připojilo ještě tuto vinu krve. Proto se i na odpadlé křesťanstvo začala vztahovat slova proroka Ezechiela:
„Tak řekl svrchovaný Pán Jehova: ‚Ó město, které prolévá krev ve svém středu, dokud nepřijde jeho čas, a které si v sobě udělalo hnusné modly, aby se znečistilo; hnusnými modlami, které jsi udělalo, ses znečistilo. Přibližuješ své dny a dojdeš ke svým létům. Proto tě musím učinit předmětem pohany pro národy a posměšků pro všechny země. A jistě budeš zneuctěno samo v sobě před očima národů, a budeš muset poznat, že já jsem Jehova.‘ “ — Ezechiel 22:3, 4, 16.
12. a) Jaká významná událost se stala v roce 1919? b) Jak to prospělo Božímu lidu na zemi?
12 Náboženství křesťanstva, jež se provinilo krví, tvrdí, že uctívá Boha, ale právě tento Bůh, Jehova, jehož jméno již nepoužívá, je zavrhl. V roce 1919 n. l. zažilo toto náboženství spolu se všemi babylónskými náboženstvími po celém světě velký pád. Nejvyšší se k nim již vůbec nezná. Nad pravými ctiteli Jehovovými již nemohou mít žádnou moc oni sami, ani žádná jiná část Velikého Babylónu, světové říše falešného náboženství. „Svrchovaný Pán Jehova“ dal totiž nyní pro své věrné „svaté“ na zemi provolat:
„ ‚Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, ten, který tě vyučuje k tvému užitku, který ti dává vstoupit na cestu, po níž bys měl chodit.‘ Vyjděte, lidé z Babylónu . . . Oznamte to dokonce s radostným zvoláním, ať je to slyšet.“
Co je toto „radostné zvolání“ a kde je slyšet?
ZAČÍNÁ CELOSVĚTOVÉ SVĚDECTVÍ
13. a) Který rys „radostného volání“ je nyní velmi patrný? b) Jaké zvučné volání zaznělo?
13 „Syn člověka“ popsal ve svém proroctví o „závěru systému věcí“ jeden vynikající rys tohoto „radostného zvolání“. Řekl“
„A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:3, 14, 17)
Ale „svatí“ museli být zorganizováni, aby mohli vykonat tuto práci. Pouze lidskou silou to ani nebylo možné uskutečnit. V roce 1919 a také v roce 1922 uspořádali v Cedar Point (Ohio, USA) mezinárodní sjezdy, a při těchto příležitostech byl na ně k jejich velké radosti podivuhodně vylit Jehovův duch. Zorganizoval je a podnítil je, aby uposlechli výzvu: „Zvěstujte, zvěstujte, zvěstujte Krále a jeho království.“ (Matouš 24:31) Tyto „vyvolené“, kteří se pevně drželi své nebeské naděje, čekalo velkolepé dílo.
14. Jak se nyní ve větším měřítku začalo splňovat Joelovo proroctví?
14 O letnicích roku 33 n. l. , během „posledních dnů“ židovského systému věcí, se splnilo Joelovo proroctví. Nyní, během „posledních dnů“ satanova světa, se začalo toto proroctví splňovat ve větším měřítku. Novodobí pomazaní ‚synové a dcery‘ Jehovy byli osvíceni a podníceni Božím duchem a ‚jistě prorokovali‘. Horlivě totiž varovali svět lidstva před tím, že se blíží „velký a bázeň vzbuzující Jehovův den“ a upozorňovali je, že je naléhavě nutné ‚vzývat Jehovovo jméno‘, aby byl člověk zachráněn. — Skutky 2:16–21; Joel 2:28–32.
VĚRNÝ „OTROK“
15. a) Kdo je „věrný a rozvážný otrok“? b) Jak jej můžeme poznat v dnešní době?
15 Ve svém velkém proroctví o „znamení“ položil Ježíš otázku:
„Kdo je ve skutečnosti věrný a rozvážný otrok, kterého jeho pán ustanovil nad svou čeledí, aby jim dával pokrm v pravý čas?“
Třída věrného „otroka“ sloužila mezi prvními křesťany až do chvíle, než došlo k velkému odpadnutí. Nacházíme opět takovou organizaci „otroka“, která by rozdělovala duchovní potravu, když Pán Ježíš přichází do svého království? Ano. Tito „badatelé Bible“, jak byli tehdy nazýváni, vykonali celosvětovou přípravnou práci. A Ježíš řekl:
„Šťastný je ten otrok, najde-li ho jeho pán při svém příchodu, že to tak dělá. Vpravdě vám říkám: Ustanoví ho nade vším svým majetkem.“ — Matouš 24:45–47.
16. a) Jak tento „otrok“ pečoval o Pánův „majetek“? b) Jaké biblické jméno radostně přijal tento „otrok“?
16 Kolektivní pomazaný „otrok“ si váží toho, že jej Pán ustanovil, a proto se dobře stará o zájmy království na zemi a dbá o to, aby bylo oznamováno „dobré poselství“. Ve dvacátých letech našeho století bylo oznámeno mohutné soudcovské poselství proti satanovi a jeho organizaci, a to zejména proti babylónskému náboženství. V roce 1931 přijal „otrok“ radostně jméno, kterým se zřetelně odlišil od veškerého falešného náboženství — jméno „svědkové Jehovovi“. Spolu s tímto jménem přijal také odpovědnost a výsadu, kterou prorok Izaiáš vyjádřil slovy:
„ ‚Vy jste moji svědkové,‘ je Jehovův výrok, ‚ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil . . . Já, já jsem Jehova a kromě mne není žádný zachránce . . . Vy . . . jste moji svědkové,‘ je výrok Jehovův, ‚a já jsem Bůh‘.“ — Izaiáš 43:10–12.
17. Na jakou otázku nyní potřebujeme získat odpověď?
17 Jak mohl „otrok“ se zbývajícími pomazanými členy, jichž bylo jen několik desítek tisíc, vykonat nyní dílo, při němž mělo být ‚toto dobré poselství o království kázáno po celé obydlené zemi na svědectví‘? Na tuto otázku měl Jehova dát brzy odpověď.