Je Bible inspirovaná Bohem?

1, 2. Proč si mnozí lidé váží Bible a co o ní tvrdí její pisatelé?

THE New Encyclopædia Britannica nazývá Bibli „pravděpodobně nejvlivnější sbírkou knih v lidské historii“. Bible si mnozí vysoce váží pro její starobylost — některé její části byly napsány před 3 500 lety. Navíc, její praktické a časové rady jsou jedním z důvodů, proč už bylo rozšířeno více než tři miliardy výtisků Bible. Celá Bible nebo její části jsou přeloženy do téměř 2 000 jazyků, a to z ní dělá světový bestseller všech dob.

² Kromě těchto skutečností, které samy o sobě vyvolávají úctu, existuje ještě další rys, pro který je Bible po celá staletí tak působivá a přitažlivá. Je to tvrzení, že je inspirovaným zjevením Všemohoucího Boha. Mojžíš, který sestavil Tóru (prvních pět knih Bible), „zapsal“ všechno, co mu Bůh řekl. Zahrnovalo to zprávu o stvoření, záznam o potopě v Noemových dnech, dějiny Abrahama a Mojžíšovy osobní styky s Bohem. (2. Mojžíšova 24:3, 4) Král David řekl: „Duch PÁNA mluvil skrze mne, jeho poselství je na mém jazyku.“ (2. Samuelova 23:2) Jiní pisatelé Bible učinili podobná prohlášení o božském vedení. Všechny tyto spisy společně tvoří Boží vlastní vysvětlení dějin — jejich skutečný význam, výklad i konečný výsledek. Mnoho různých pisatelů Písem — králů, námezdných dělníků, kněží a jiných — bylo použito k tomu, aby jako tajemníci zaznamenali Boží myšlenky, myšlenky Autora Bible, Ručitele jejích slibů.

3. Co ukazuje, že víra v Boha a víra ve vědu nejsou neslučitelné?

³ Jelikož se Bible odvolává na svůj božský původ, mnozí se v první řadě ptají na samotnou existenci jejího Autora. Mnozí lidé Boží existenci jednoznačně popírají. Jiní, pod dojmem, že všichni inteligentní lidé zavrhli myšlenku existence Boha i víru v Bibli, se ptají: „Proč vědci nevěří v Boha?“ Je takový dojem skutečně správný? V jednom článku časopisu New Scientist se uvádělo, že „stanovisko, na jehož základě se všeobecně očekává, že vědci jsou nevěřící. . . je naprosto mylné“.² Tentýž článek podává zprávu o namátkovém průzkumu na univerzitách, ve výzkumných ústavech a v průmyslových laboratořích, který naznačuje, že „nejméně osm z každých deseti vědců má náboženskou víru nebo souhlasí s principy, které jsou ‚nevědecké‘ “. Tvrzení, že víra je neslučitelná s vědou nebo s vědci, není tedy zcela přesné. (Viz rámeček na stranách 4–5.)

Existuje důkaz o inspiraci?

4. O jakých vědeckých pravdách se Bible zmiňovala před tisíciletími?

⁴ I když někdo dojde k závěru, že je tu přesvědčivý doklad o existenci Stvořitele, stále vyvstává otázka, zda Bůh lidi inspiroval, aby v Bibli zaznamenali jeho myšlenky a předsevzetí. Jedním z mnoha důvodů, proč si tím můžeme být jistí, je vědecká přesnost Bible. (Viz rámeček na straně 6.) Například Job před více než 3 000 lety řekl, že Bůh „zavěšuje zemi nad nicotou“. (Job 26:7, JP) Asi před 2 700 lety prorok Izajáš prohlásil, že Bůh „sedí nad okruhem země“. (Izajáš 40:22, JP) Jak mohli Job a Izajáš znát takové základní vědecké pravdy, jako že země je zavěšena v prostoru a je kulatá? To je všeobecně známé dnes, ale tyto výroky byly proneseny v době, kdy byly takové názory neslýchané. Není tedy nejrozumnějším vysvětlením božské zjevení?

5, 6. Jaká proroctví svým splněním svědčí o tom, že bibličtí pisatelé byli inspirováni Bohem?

⁵ Proroctví, v podstatě dějiny zapsané předem, je zřejmě hlavním rysem Bible, který dokládá její nárok na božskou inspiraci. Například prorok Izajáš předpověděl nejen to, že Jeruzalém bude zničen Babylóňany a celý židovský národ bude odveden do zajetí, ale i to, že perský generál Cyrus časem dobude Babylón a osvobodí Židy ze zajetí. (Izajáš 13:17–19; 44:27–45:1) Umíte si představit, že by nějakým jiným prostředkem než božskou inspirací bylo možné, aby Izajáš 200 let předem úspěšně předpověděl Cyrovo narození, jeho jméno a to, co přesně vykoná? (Viz rámeček na straně 7.)

⁶ Některá z nejpozoruhodnějších proroctví zaznamenal Daniel, prorok, který žil v 6. století př. n. l. Předpověděl nejen porážku Babylóna Médy a Peršany, ale prorokoval také o událostech mnohem pozdějších, až ve vzdálené budoucnosti. Danielovo proroctví například předpovědělo vzestup Řecka jako světové velmoci za Alexandra Velikého (336–323 př. n. l.), rozdělení Alexandrovy říše po jeho předčasné smrti mezi jeho čtyři generály a vzestup římské říše s její obávanou vojenskou silou (1. století př. n. l.). (Daniel 7:6; 8:21, 22) Všechny tyto události jsou dnes nepopiratelnou historickou skutečností.

7, 8. a) Jaká obvinění někteří lidé vznášejí proti biblickým proroctvím? b) Co dokazuje, že obvinění z podvodu není ničím podložené?

⁷ Protože jsou biblická proroctví tak přesná, kritikové je označují za podvod, tedy za dějiny zapsané dodatečně a potom vydávané za proroctví. Ale jak může někdo rozumně tvrdit, že by se židovští kněží odvážili vymyslet si proroctví? A proč by sami proti sobě vymýšleli proroctví, která obsahují ty nejtvrdší útoky, jaké si jen lze představit? (Izajáš 56:10, 11; Jeremjáš 8:10; Sefanjáš 3:4) A jak by mohl být celý vzdělaný národ, vychovávaný a poučovaný Biblí, svým posvátným textem, oklamán takovým podvodem? — 5. Mojžíšova 6:4–9.

⁸ Jak by mohlo být podvodem proroctví, že zmizí celé civilizace, jako byl Edom a Babylón, když k těmto událostem došlo mnoho století po dokončení Hebrejských písem? (Izajáš 13:20–22; Jeremjáš 49:17, 18) I když někdo trvá na tom, že uvedená proroctví nebyla napsána za doby oněch proroků, přesto byla zaznamenána před 3. stoletím př. n. l., protože tehdy se již Hebrejská písma překládala do řečtiny v Septuagintě. Podobně se Svitky od Mrtvého moře (které obsahují části všech prorockých knih Bible) datují do 2. a 1. století př. n. l. Jak již bylo poznamenáno, mnoho proroctví se splnilo až po této době.

Je Bible plná rozporů?

9–12. a) Proč někteří lidé tvrdí, že si Bible odporuje? b) Jak se vyřeší některé „rozpory“?

⁹ Někdo ale namítne: ‚Bible je plná rozporů a nesrovnalostí.‘ Ti, kdo to tvrdí, velmi často tuto záležitost sami neprozkoumali, ale pouze slyšeli jeden nebo dva domnělé příklady od někoho jiného. Většina uváděných nesrovnalostí se snadno vyřeší, když máme na mysli, že pisatelé Bible často zestručnili svůj popis do několika slov. Takovým příkladem je zpráva o stvoření. Mnozí lidé srovnávají 1. Mojžíšovu 1:1, 3 a 1. Mojžíšovu 1:14–16 a ptají se, jak je možné, že Bůh „udělal“ svítící tělesa ve čtvrtém stvořitelském dni, když světlo — bezpochyby právě z oněch svítících těles — dopadalo na zemi již v prvním stvořitelském dni. V uvedeném případě se hebrejský pisatel vyhnul obsáhlému vysvětlování pečlivým výběrem slov. Povšimněte si, že verše 14–16 hovoří o ‚dělání‘, na rozdíl od ‚tvoření‘ v 1. Mojžíšově 1:1, a o ‚světlech‘, na rozdíl od ‚světla‘ v 1. Mojžíšově 1:3. To naznačuje, že slunce a měsíc, které již existovaly, začaly být ve čtvrtém stvořitelském dni jasně viditelné skrze hustou zemskou atmosféru.a

¹⁰ Také soupisy rodokmenů mohou poněkud mýlit. Například v 1. Paralipomenon 6:3–14 Ezra uvádí 23 jmen v rodokmenu kněží, ale ve svém vlastním rodokmenu, v Ezrovi 7:1–5, zahrnuje do stejného časového období pouze 16 jmen. Nejde však o nesrovnalost, nýbrž jen o zestručnění. Navíc, podle toho, s jakým záměrem pisatel zaznamenával nějakou událost, buď vyzdvihl, potlačil, zahrnul nebo vynechal podrobnosti, které jiný biblický pisatel vyjádřil odlišným způsobem, když psal o stejné události. Nejedná se tedy o nesrovnalosti, ale spíše o odlišně podané zprávy, jež zrcadlí postoj pisatele s ohledem na čtenáře, jimž byly určeny.b

¹¹ Zdánlivý nesoulad se může často vyřešit i tím, když si všímáme kontextu. Častou otázkou například je: „Kde získal Kain manželku?“, čímž se chce poukázat na nesrovnalost v biblické zprávě. Takový poukaz ovšem vychází z předpokladu, že Adam s Evou měli pouze dva syny, Kaina a Abela. Problém se snadno vysvětlí, když čteme dále. V 1. Mojžíšově 5:4 se říká: „Po narození Seta žil Adam 800 let a zplodil syny a dcery.“ Kain si tedy vzal za manželku jednu ze svých sester nebo snad neteř, což bylo v plném souladu s původním Božím záměrem, aby se lidský rod rozšířil. — 1. Mojžíšova 1:28.

¹² Bezpochyby je mnoho událostí v lidské historii, o nichž se božský záznam nezmiňuje. Byla ale zapsána každá podrobnost, jež byla důležitá jak pro ty, kteří biblickou zprávu četli jako první, tak i pro nás dnes, aniž se tím záznam stal těžkopádným nebo nesrozumitelným.

Mohou jí rozumět pouze učenci?

13–15. a) Proč se někdo domnívá, že Bibli nemůžeme rozumět? b) Jak víme, že Bůh chtěl, aby se jeho Slovu rozumělo?

¹³ Položili jste si někdy otázku: „Proč existuje tolik protichůdných výkladů Bible?“ Některé upřímné lidi zmátlo a odradilo, když slyšeli, jak si náboženské autority navzájem odporují. Mnozí docházejí k závěru, že Bible je nesrozumitelná a odporuje si. V důsledku toho Bibli naprosto zavrhují a domnívají se, že je příliš obtížné ji číst a rozumět jí. Jiní, když se setkávají s tak širokým spektrem náboženských výkladů, se zdráhají podrobit Písma vážnému prozkoumání. Někdo řekne: „Vzdělaní lidé studovali celá léta v náboženských seminářích. Jsem snad já oprávněn zpochybnit to, co vyučují?“ Ale jak se na to dívá Bůh?

¹⁴ Když dal Bůh izraelskému národu Zákon, nikde nenaznačil, že mu ukládá systém uctívání, kterému by nemohl rozumět a který by měl zůstat v rukou teologických mudrců nebo „učenců“. V 5. Mojžíšově 30:11, 14 Bůh prostřednictvím Mojžíše prohlásil: „Jistě toto Nařízení, které ti dnes ukládám, pro tebe není příliš záhadné ani není mimo tvůj dosah. Ne, ta věc je velmi blízko u tebe, v tvých ústech a v tvém srdci, abys to zachovával.“ Nejen vůdcům, ale celému národu bylo řečeno: „Vezmi si k srdci tato nařízení, která ti dnes ukládám. Vštěpuj je svým dětem. Vypočítávej je, když jsi doma a když jsi pryč, když uléháš a když vstáváš.“ (5. Mojžíšova 6:6, 7) Všechna Boží přikázání byla zapsána a byla dostatečně srozumitelná celému národu, rodičům i dětem, aby je mohli zachovávat.c

¹⁵ Již v Izajášových dnech na sebe náboženští vůdci přivedli Boží odsouzení za to, že si přisvojili právo vykládat Boží zákony a přidávat k nim. Prorok Izajáš napsal: „Tento lid se ke Mně přibližuje svými ústy a ctí Mne svými rty, ale své srdce udržuje daleko ode Mne a jeho uctívání je lidským přikázáním, bezmyšlenkovitě naučeným.“ (Izajáš 29:13) Jejich uctívání se stalo lidským přikázáním, nikoli Božím. (5. Mojžíšova 4:2) Byla to tedy ‚lidská přikázání‘, jejich vlastní výklad a vysvětlení, která si odporovala, a ne Boží slovo. Stejné je to i dnes.

Je nějaký biblický základ pro ústní Tóru?

16, 17. a) Co se někteří lidé domnívají v souvislosti s ústním zákonem? b) Co naznačuje Bible ohledně ústního zákona?

¹⁶ Někteří lidé věří, že kromě „psané Tóry“ Mojžíš obdržel i „ústní Tóru“. Podle této domněnky Bůh nařídil, aby se určité příkazy nezapsaly, ale předávaly se ústně z generace na generaci, a tak se zachovávaly pouze ústní tradicí. (Viz rámeček na straně 10.) Biblická zpráva však jasně ukazuje, že Mojžíš nikdy nebyl pověřen předáváním ústního zákona. Druhá Mojžíšova 24:3, 4 nám říká: „Mojžíš šel a opakoval lidu všechny příkazy PÁNA a všechny předpisy; a všechen lid odpověděl jedním hlasem a řekl: ‚Všechny věci, které nám PÁN přikázal, budeme dělat!‘ “ Mojžíš potom „zapsal všechny příkazy PÁNA“. Ve 2. Mojžíšově 34:27 se dále uvádí: „A PÁN řekl Mojžíšovi: Zapiš tato přikázání, protože v souladu s těmito přikázáními činím smlouvu s tebou a s Izraelem.“ Ve smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Izraelem, tedy nepsaný ústní zákon nehrál žádnou úlohu. (Viz rámeček na straně 8.) Nikde v Bibli není žádná zmínka o existenci nějakého ústního zákona.d A co je ještě významnější, nauky ústního zákona jsou v rozporu s Písmy a mají svůj podíl na mylné představě, že si Bible odporuje. (Viz rámeček na straně 22.) Není to však Bůh, ale člověk, kdo je odpovědný za takový zmatek. — Izajáš 29:13. (Viz rámečky na stranách 20–21.)

¹⁷ Na rozdíl od rozporuplných výkladů lidí je Bible jasná a důvěryhodná. Bůh nám ve svém Slově opatřil dostatečný důkaz, že mírumilovný svět, jehož vidění popsal Izajáš 2:2–4, není jen snem, ale blížící se skutečností. Nezpůsobí ho nikdo jiný než Bůh, Bůh proroctví, Bůh Bible.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 4 a 5]

JE EVOLUCE SKUTEČNOSTÍ?

ZPRÁVA o stvoření v 1. Mojžíšově uvádí, že všechno živé bylo stvořeno ‚podle svých druhů‘ neboli základních skupin. (1. Mojžíšova 1:12, 24, 25) Mnozí evolucionisté ve snaze podpořit svou teorii se biblické zprávě vysmívají. Ale existuje nějaký důkaz, že se křížením nebo mutacemi někdy objevil nějaký nový druh?e Od nepaměti až dosud psi stále zůstávají psy a kočky kočkami. Dokonce i švábi nalezení mezi nejranějším fosilním hmyzem jsou prakticky stejní jako ti, které známe dnes.

Jaké podklady předložila vědecká obec během více než sta let intenzívního zkoumání, která uběhla od vydání Darwinova díla O vzniku druhů?f K jakým závěrům někteří odborníci došli?

SVĚDECTVÍ ZKAMENĚLIN: Doklady ve zkamenělinách někteří nazývají ‚poslední odvolací instancí‘, protože je to jediný autentický záznam dějin života, který má věda k dispozici. Co tento záznam odhaluje?

Profesor přírodních věd John Moore podal zprávu o výsledcích obsáhlé studie, kterou vypracovala Londýnská geologická společnost a Anglické paleontologické sdružení. „Asi 120 vědců — vesměs specialistů — zpracovalo rozsáhlé dílo, které má 30 kapitol a přes 800 stran a pojednává o zkamenělinách rostlin a živočichů. . . O každé větší formě nebo druhu rostlin a živočichů se říká, že má vlastní historii odlišnou od historie všech jiných forem nebo druhů. Skupiny jak rostlin, tak živočichů se objevují ve zkamenělinách náhle. . . Není žádná stopa nějakého společného předka, tím méně nějaký spojovací článek k nějakému plazu, domnělému předchůdci.“ — Should Evolution Be Taught? (Měla by se vyučovat evoluce?), 1970, strany 9, 14.

MOHLY EVOLUCI ZPŮSOBIT MUTACE? Mutace jsou zpravidla škodlivé, a proto The Encyclopedia Americana připouští: „Skutečnost, že většina mutací působí na organismus škodlivě, může být sotva spojena s názorem, že mutace jsou zdrojem surovin pro evoluci. Mutanti zobrazení v učebnicích biologie jsou opravdu znetvořeniny a zrůdy, a zdá se, že mutace je procesem spíš destruktivním než konstruktivním.“ — 1977, svazek 10, strana 742.

A CO OPOLIDÉ? Časopis Science Digest uvádí: „Je pozoruhodné, že celkově dostupný průkazný materiál, který máme pro vývoj člověka, se stále ještě vejde jen do jedné jediné rakve, a ještě v ní zůstane místo. . . Například dnes žijící lidoopi povstali zřejmě z ničeho. Nemají žádnou minulost, není o nich záznam ve zkamenělinách. A pravý původ dnešních lidí, bytostí, které chodí zpříma, jsou holé, vyrábějí nástroje a mají velký mozek — je, jsme-li čestní sami k sobě, stejně velkou záhadou.“ — Květen 1982, strana 44.

TEORIE V KRIZI: Povšimněte si následujících komentářů citovaných z knihy Evolution: A Theory in Crisis (Evoluce: Teorie v krizi) od Michaela Dentona, molekulárního biologa:

„Není pochyb o tom, že Darwin neměl nic, co by se podobalo dostatečnému podkladu k potvrzení jeho evoluční teorie. . . Obecná Darwinova teorie, že život na Zemi povstal a vyvíjel se postupným prospěšným hromaděním náhodných mutací, je stejně jako v jeho době vysoce spekulativní hypotéza bez jakéhokoli přímého faktického podkladu a je velmi vzdálená onomu samozřejmému axiomu, kterému bychom měli podle jeho bojovnějších zastánců věřit. . . Dalo by se očekávat, že tak zásadní teorie, která doslova změnila svět, by měla být něčím víc než metafyzikou, něčím víc než mýtem.“ — Vydání z roku 1986, strany 69, 77, 358.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 6]

„NA POČÁTKU BŮH STVOŘIL“. . .

. . . „NEBE A ZEMI.“ (1. Mojžíšova 1:1, JP) Většina vědců dnes uznává, že vesmír měl počátek. Astronom Robert Jastrow napsal: „Nyní vidíme, jak svědectví astronomie vede k biblickému názoru na původ světa. Podrobnosti se liší, ale základní prvky astronomické a biblické zprávy Genese jsou stejné: řetěz jevů vedoucích k člověku začal náhle a naráz v určitém časovém okamžiku, ve výšlehu světla a energie.“ — God and the Astronomers (Bůh a astronomové), 1978, strana 14.

. . . „ŽIVÉ TVORY.“ (1. Mojžíšova 1:20) S vědomím nepravděpodobnosti samovolného vzniku života řekl fyzik H. S. Lipson: „Jediné přijatelné vysvětlení je stvoření. Vím, že to fyzik, a ve skutečnosti ani já, nesmí připustit, ale nesmíme zavrhnout teorii, která se nám nelíbí, jestliže ji podporují experimentální doklady.“ — Physics Bulletin, svazek 31, 1980, strana 138.

I když je to nepravděpodobné, nemohlo přece jen k samovolnému plození nějak dojít? Fyzik a astronom Fred Hoyle říká: „Po objektivním dokladu, který by podporoval hypotézu, že život začal v organické polévce zde na Zemi, není ani stopy.“ Také prohlašuje: „Jak biochemikové objevují stále více o obrovské složitosti života, stává se zřejmým, že pravděpodobnost nahodilého vzniku života je tak nepatrná, že ji lze úplně vyloučit. Život nemohl povstat náhodou.“ Hoyle dodává: „Biologové popouštějí uzdu nepodložené fantazii, aby popřeli to, co je tak jasně patrné, že se 200 000 aminokyselinových řetězců, které znamenají život, neobjevilo náhodou.“ V podstatě se ptá: ‚Jak jen mohlo náhodné spojování chemických látek v organickém slizu vyprodukovat 2 000 enzymů nezbytných pro život?‘ Sám uvádí, že pravděpodobnost je jedna ku 10^40 000, neboli „asi stejná jako vrhnout obyčejnou hrací kostkou nepřerušovanou řadu 50 000 šestek“! (The Intelligent Universe [Inteligentní vesmír], Fred Hoyle, 1983, strany 11–12, 17, 23) Dodává: „Jestliže nejsme na základě společenských názorů nebo vědecké výchovy předem silně zaujati pro názor, že život na Zemi vznikl [samovolně], pak tento jednoduchý výpočet takovou koncepci zcela likviduje.“ — Evolution From Space, Fred Hoyle a Chandra Wickramasinghová, 1981, strana 24.

[Rámeček na straně 7]

BŮH — ‚TEN, KTERÝ ZJEVUJE TAJEMSTVÍ‘ PROSTŘEDNICTVÍM PROROCTVÍ

PROROK Daniel řekl jistému starověkému králi: „To tajemství, na které se král dotazuje — nemohou králi sdělit moudří muži, zaříkávači, kouzelníci a věštci. Ale v nebi je Bůh, který zjevuje tajemství.“ (Daniel 2:27, 28) Existuje snad nějaký doklad, že je Bůh skutečně Tím, kdo zjevuje tajemství prostřednictvím proroctví? Zde je několik příkladů.

Pád Babylóna: „Tak řekl PÁN Cyrovi, svému pomazanému — jehož pravici uchopil, a pošlapává před ním národy, odpásává bedra králů, otevírá před ním dveře a působí, že žádná brána nezůstává zavřená.“ — Izajáš 45:1, prorokováno asi roku 732 př. n. l. Viz také Jeremjáše 50:35–38; 51:30–32, prorokováno před rokem 625 př. n. l.

Splnění — 539 př. n. l.: Historikové Hérodotos a Xenofón popisují, že Cyrus Perský odvedl vody Eufratu, který protékal středem Babylóna, a poslal svá vojska korytem řeky. Tak zastihl stráže nepřipravené a dobyl město během jediné noci. I když Cyrus použil této strategie, nikdy by nemohl vstoupit do města, kdyby brány na březích Eufratu, vedoucí do města, nezůstaly bezstarostně otevřené. Jak předpovědělo proroctví, ‚brány nezůstaly zavřené‘.

Zkáza Tyru: „Tak řekl Pán BŮH: Budu s tebou jednat, Tyre! Vrhnu proti tobě mnoho národů, tak jako moře vrhá své vlny. . . A seškrábu z něj jeho půdu a ponechám mu holou skálu. . . A tvé kameny a stavební dřevo a půdu shodí do vody.“ — Ezekiel 26:3, 4, 12, prorokováno asi roku 613 př. n. l.

Splnění — 332 př. n. l.: Alexandr Veliký vybudoval z pevniny šíji neboli násep k ostrovní části Tyru (0,8 kilometru od pobřeží), takže jeho vojsko po něm mohlo přejít a mohlo zaútočit na ostrovní město. The Encyclopedia Americana uvádí: „Z trosek pevninské části města, které zničil, vybudoval v roce 332 ohromný násep, jímž spojil ostrov s pevninou.“ Po relativně krátkém obléhání bylo ostrovní město zničeno a Ezekielovo proroctví se splnilo do všech podrobností. Dokonce i ‚kameny a dílo ze dřeva a prach‘ starého Tyru (pevninské části města) ‚byly složeny přímo doprostřed vody‘.

Zničení Jeruzaléma: „Potom Izajáš řekl Ezechjášovi: ‚Slyš slovo PÁNA zástupů: Přichází čas, kdy všechno v tvém paláci, co tvoji předkové nastřádali do tohoto dne, bude odneseno do Babylóna; nic nezůstane.‘ “ — Izajáš 39:5, 6, prorokováno asi roku 732 př. n. l.; viz také Izajáše 24:1–3; 47:5.

Prorok Jeremjáš ohlásil: „Přivedu. . . je [Babylóňany] proti této zemi a jejím obyvatelům. . . Tato celá země bude opuštěnou rozvalinou. A tyto národy budou sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“ — Jeremjáš 25:9, 11, prorokováno před rokem 625 př. n. l.

Splnění — 607 př. n. l. (586 př. n. l. podle většiny světských chronologií): Babylóňané zničili Jeruzalém po osmnácti měsících obléhání. Město a chrám byly srovnány se zemí a Židé byli odvedeni do Babylóna. (2. Paralipomenon 36:6, 7, 12, 13, 17–21) Celý národ zůstal v zajetí 70 let, právě jak Jeremjáš předpověděl. Když byli v roce 537 př. n. l. Židé zázračně propuštěni Cyrem Velikým, dobyvatelem Babylóna, splnilo se proroctví Izajáše, který se o Cyrovi jmenovitě zmiňuje. (Izajáš 44:24–28) Na základě Jeremjášova proroctví prorok Daniel v babylónském zajetí vypočítal přesný čas vysvobození svého lidu. — Daniel 9:1, 2.

[Rámeček na straně 8]

KDE BYL ÚSTNÍ ZÁKON. . .

. . . když Mojžíš opakoval všechny Boží příkazy celému izraelskému národu? Národ tehdy souhlasil, že bude zachovávat to, co Mojžíš opakoval, a Mojžíš pak „zapsal všechny příkazy PÁNA“. — 2. Mojžíšova 24:3, 4, kurzíva od nás.

. . . když Jozue shromáždil izraelský národ potom, co vešli do Zaslíbené země, a ještě jednou četl všechna slova, s jejichž zachováváním Izraelité souhlasili? „Nebylo ani jediné slovo ze všeho, co Mojžíš přikázal, jež by Jozue nepřečetl v přítomnosti celého shromáždění Izraele.“ — Jozue 8:35, kurzíva od nás.

. . . když se ve dnech krále Josijáše při opravě chrámu našla ‚kniha Mojžíšova Zákona‘? Když Josijáš slyšel, co obsahuje, roztrhl v zármutku své oděvy, protože si uvědomil, že po generace nebyl Zákon zachováván podle toho, co bylo zapsáno. Učinil potom opatření k oslavě svátku pasach, který nebyl řádně slaven po celou uplynulou dobu králů a soudců. Kde byl během těch staletí ‚věrně předávaný‘ ústní zákon? Pokud by existoval, tyto informace by nikdy nebyly zapomenuty. Jedině přesně dochovaný písemný záznam umožnil národu, aby opět správně činil Boží vůli. — 2. Královská 22:8–23:25.

. . . když prorok Jeremjáš prohlásil: „Od nejmenšího po největšího, všichni jsou chtiví zisku; kněz i prorok, všichni jednají falešně“? (Jeremjáš 6:13) Takový byl duchovní stav vůdců národa — zvláště kněží, kteří zodpovídali za vyučování Zákona — po značnou část dějin izraelského národa. (Malachiáš 2:7, 8) Psané záznamy mluví samy za sebe, ale dalo se spolehnout na to, že by tak nevěrní muži věrně přechovávali ústní tradici?

. . . během více než jednoho tisíce let, kdy byla sepisována Hebrejská písma? Od Mojžíše až po Malachiáše nikde není žádná zmínka o existenci takového ústního zákona. Teprve o staletí později, za doby rabínů, kdy odporující si náboženské sekty zápasily o dozor a moc nad židovským národem, přicházíme na zmínky o tomto pojmu. Nepopírají ta staletí mlčení a svědectví inspirovaného Písma tvrzení, že by kdy existoval takový inspirovaný ústní zákon?

[Rámeček a obrázek na straně 9]

SVITKY OD MRTVÉHO MOŘE

Jsou datované do doby před naším letopočtem a odhalují, s jakou přesností se text Bible po staletí předával. Také potvrzují, že proroctví byla zaznamenána před svým splněním.

[Rámeček na straně 10]

MÁ TÓRA „SEDMDESÁT TVÁŘÍ“?

V dnešním Izraeli není nic neobvyklého slyšet mezi lidmi známý židovský výrok: „Tóra má sedmdesát tváří.“ To poukazuje na rozšířený názor, že Písma je možné vykládat mnoha různými, dokonce protichůdnými způsoby. Tak se nahlíží jak na psaný, tak i na takzvaný ústní zákon. The Encyclopedia of Judaism uvádí: „Ústní Zákon není pevně stanoveným zákoníkem; zahrnuje mnoho různých, a dokonce protichůdných názorů. Mudrci však o nich prohlásili: ‚To všechno jsou slova živého Boha.‘ “ (Strana 532) Je rozumné věřit, že by Bůh inspiroval protichůdné a rozdělující názory? Jak došlo k přijetí takových rozporů?

Během období, kdy byla psána Hebrejská písma (asi 1513–asi 443 př. n. l.), Bohem ustanovení představitelé objasňovali sporné otázky. Bůh je v tom velmi často podporoval projevy božské moci nebo splňováním proroctví, která na jeho pokyn oznamovali. (2. Mojžíšova 28:30; 4. Mojžíšova 16:1–50; 27:18–21; 5. Mojžíšova 18:20–22) Pokud v té době někdo předkládal protichůdná vysvětlení a výklady, nepohlíželo se na něj jako na učence, ale jako na odpadlíka. Bůh varoval celý národ: „Bedlivě zachovávejte jen to, co jsem na vás vložil; ani k tomu nepřidáte, ani z toho neuberete.“ — 5. Mojžíšova 13:1 (12:32, NS).

Časem však došlo k zásadní změně v myšlení izraelského národa. Během 1. století n. l. získali přední postavení v judaismu farizeové, kteří přijali učení „ústní Tóry“, již sestavili během uplynulých dvou století. Učili, že kromě psaného Zákona, jejž Bůh dal izraelskému národu na hoře Sinaj, jim Bůh ve stejnou dobu předal i ústní zákon. Podle tohoto učení inspirovaný ústní zákon vykládal a objasňoval detaily psaného Zákona, čili podrobnosti, o kterých Bůh záměrně řekl Mojžíšovi, aby je nezaznamenal. Ústní zákon tedy neměl být zapsán, ale měl být předáván pouze slovem úst od mistra k učedníkovi, z generace na generaci. Farizeům, kteří se považovali za strážce této ústní tradice, to tedy dodávalo zvláštní autoritu.g

Po zničení druhého chrámu v roce 70 n. l. převládl názor farizeů, a judaismus se stal náboženstvím ovládaným rabíny, což nikdy předtím nebylo.h Nové vedoucí postavení získali rabíni namísto kněží a proroků, a ústní zákon se stal novým ústředním bodem judaismu. The Encyclopedia of Judaism uvádí: „Na ústní Tóru se začalo pohlížet jako na důležitější ve srovnání se psanou Tórou, jelikož možnost vysvětlit tu druhou a porozumět jí závisela na té první.“ — 1989, strana 710.

Když rabíni získali vážnost a tradic přibývalo, byl odvolán zákaz ohledně zapisování ústního zákona. Na přelomu 2. a 3. století n. l. Jehuda Ha–nasi (135–219 n. l.) systematicky zaznamenával rabínské ústní tradice v díle nazvaném Mišna. Pozdější dodatky byly označeny jako Tosefta. Rabíni navíc viděli potřebu připojit k Mišně komentář a tyto výklady ústní tradice se staly základem několikasvazkového souboru knih nazvaného Gemara (sestaveného od 3. do 5. století n. l.). Dohromady se tato díla stala známými jako Talmud. Komentáře ke všem těmto rabínským názorům pokračují dodnes. Jelikož je nemožné uvést do souladu všechny tyto velice rozdílné názory, nepřekvapuje, že mnozí vidí „sedmdesát tváří Tóry“.

[Poznámky pod čarou]