Jistá naděje pro zemřelé

JEDNA pětadvacetiletá svobodná žena napsala: „V roce 1981 mi zemřela nevlastní matka na rakovinu. Její smrt byla pro mne i pro mého nevlastního bratra velmi těžká. Bylo mi sedmnáct a bratrovi jedenáct. Moc mi chyběla. Učili mě, že je v nebi, a tak jsem si také chtěla vzít život, abych byla s ní. Byla to moje nejlepší přítelkyně.“

Zdá se velmi nespravedlivé, že by smrt měla mít moc vzít nám někoho milovaného. Když se to však stane, pomyšlení, že už nikdy nebudeme moci se svým milovaným mluvit, smát se s ním nebo se ho dotýkat, může být nesnesitelné. Ta bolest nemusí být nutně vymazána, když se vám říká, že váš milovaný je v nebi.

Bible však obsahuje velice odlišnou naději. Jak jsme si již dříve všimli, Písma ukazují, že je možné se v blízké budoucnosti znovu setkat se svým milovaným. Ne v neznámém nebi, ale přímo zde na zemi v pokojných, spravedlivých podmínkách. A v té době budou mít lidé vyhlídku na dokonalé zdraví a na to, že již nikdy nebudou muset zemřít. Někteří lidé možná řeknou: ‚Ale to je jistě jen zbožné přání.‘

Z čeho byste však získali přesvědčení, že to je jistá naděje? Abyste mohli nějakému slibu věřit, potřebujete si být jisti, že ten, kdo tento slib dává, je ochoten a schopen jej splnit. Kdo tedy slibuje, že mrtví budou opět žít?

Ježíš Kristus na jaře roku 31 n. l. směle slíbil: „Právě jako Otec budí mrtvé a oživuje je, tak i Syn oživuje ty, které chce. Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách uslyší jeho [Ježíšův] hlas a vyjdou.“ (Jan 5:21, 28, 29) Ano, Ježíš Kristus slíbil, že milióny lidí, kteří jsou nyní mrtvi, budou opět žít na této zemi a budou mít vyhlídku, že na ní v pokojných, rajských podmínkách zůstanou navždy. (Lukáš 23:43; Jan 3:16; 17:3; srovnejte Žalm 37:29 a Matouše 5:5.) Tento slib dal Ježíš; můžeme se tedy spolehnout, že je ochoten jej splnit. Je toho ale schopen?

Ježíš necelé dva roky potom, co dal tento slib, mocným způsobem předvedl, že je ochoten a schopen provádět vzkříšení.

„Lazare, pojď ven!“

Byl to dojemný výjev. Lazar byl těžce nemocen. Jeho dvě sestry, Marie a Marta, vzkázaly Ježíšovi, který byl tehdy za řekou Jordánem: „Pane, podívej se, ten, ke kterému máš náklonnost, je nemocný.“ (Jan 11:3) Věděly, že Ježíš Lazara miluje. Nebude chtít Ježíš vidět svého nemocného přítele? Kupodivu však se Ježíš nevydal do Betanie ihned, ale zůstal ještě dva dny na místě, kde byl. (Jan 11:5, 6)

Lazar zemřel nějakou dobu potom, co byla zpráva o jeho nemoci odeslána. Ježíš věděl, kdy Lazar zemřel, a hodlal s tím něco udělat. Když konečně dospěl do Betanie, jeho milovaný přítel byl mrtvý už čtyři dny. (Jan 11:17, 39) Mohl Ježíš přivést zpět k životu někoho, kdo byl mrtev tak dlouho?

Marta byla ‚žena činu‘, a když tedy slyšela, že Ježíš přichází, vyběhla mu naproti. (Srovnejte Lukáše 10:38–42.) Ježíše dojal její zármutek a ujistil ji: „Tvůj bratr vstane.“ Marta ukázala, že věří v budoucí vzkříšení, a Ježíš jí na to jasně řekl: „Jsem vzkříšení a život. Kdo projevuje víru ve mne, i když zemře, ožije.“ (Jan 11:20–25)

Po příchodu k hrobce Ježíš přikázal, aby odvalili kámen, který uzavíral její vchod. Pak se nahlas pomodlil a přikázal: „Lazare, pojď ven!“ (Jan 11:38–43)

Všichni upřeli oči na hrobku. Pak se ze tmy vynořila postava, nohy i ruce ovázané obvazy a tvář zahalenou plátnem. „Rozvažte ho a ať jde,“ přikázal Ježíš. Poslední z rozmotaných obinadel spadlo na zem. Ano, byl to Lazar, muž, který byl již čtyři dny mrtvý. (Jan 11:44)

Stalo se to doopravdy?

Zpráva o vzkříšení Lazara je v Janově evangeliu předložena jako historická skutečnost. Podrobnosti jsou příliš živé na to, aby to byla pouhá alegorie. Zpochybňovat historickou pravdivost této zprávy znamená zpochybňovat všechny biblické zázraky, včetně vzkříšení samotného Ježíše Krista. A popírat vzkříšení Ježíše znamená popírat křesťanskou víru jako celek. (1. Korinťanům 15:13–15)

Jestliže však uznáváte Boží existenci, nemělo by být pro vás obtížné věřit ve vzkříšení. Pro znázornění: Někdo může nahrát na videozáznam své poslední přání a závěť, a když zemře, jeho příbuzní a přátelé ho mohou vidět a slyšet, jak vysvětluje, co se má udělat s jeho pozůstalostí. Před sto lety bylo něco takového nepředstavitelné. I pro některé dnešní lidi, kteří žijí v odlehlých částech světa, je technika videozáznamu tak nepochopitelná, jako by to byl zázrak. Jestliže lidé mohou vědecké principy stanovené Stvořitelem používat k rekonstrukci takového viditelného a slyšitelného děje, neměl by být Stvořitel schopen vykonat mnohem víc? Není tedy rozumné, že Ten, kdo život stvořil, je schopen jej obnovit?

Zázrak obnovení Lazarova života posloužil k tomu, aby se posílila víra v Ježíše a ve vzkříšení. (Jan 11:41, 42; 12:9–11, 17–19) Kromě toho také dojemně odhaluje ochotu a touhu Jehovy a jeho Syna provádět vzkříšení.

‚Bůh bude prahnout‘

Ježíšova reakce na Lazarovu smrt odhaluje, že Boží Syn má něžné nitro. Projevením svých hlubokých citů dal při této příležitosti jasně najevo, že velmi touží křísit mrtvé. Čteme: „Marie, když přišla tam, kde byl Ježíš, a zahlédla ho, padla mu k nohám a řekla mu: ‚Pane, kdybys byl zde, můj bratr by byl nezemřel.‘ Proto Ježíš, když viděl, jak pláče a jak pláčou Židé, kteří s ní přišli, zasténal v duchu a znepokojil se; a řekl: ‚Kam jste ho položili?‘ Řekli mu: ‚Pane, pojď a uvidíš.‘ Ježíš proléval slzy. Proto Židé říkali: ‚Podívejte se, jakou k němu míval náklonnost!‘“ (Jan 11:32–36)

Ježíšův upřímný soucit zde ukazují tři výrazy: „zasténal“, „znepokojil se“ a „proléval slzy“. Slova, jež byla v původním jazyku použita pro zapsání této dojemné scény, naznačují, že smrt drahého přítele Lazara a pohled na Lazarovu plačící sestru Ježíše tak hluboce dojaly, že se jeho oči zalily slzami.a

Velmi pozoruhodné je to, že Ježíš již předtím přivedl zpět k životu dva jiné lidi. A zamýšlel, že také znovu oživí Lazara. (Jan 11:11, 23, 25) Přesto však „proléval slzy“. Vrátit lidem život tedy není pro Ježíše jen technická záležitost. Jeho něžné a hluboké city, které se při této příležitosti projevily, jasně ukazují jeho silnou touhu odstranit ničivé účinky smrti.

Ježíš je ‚přesným znázorněním samotné bytosti Jehovy Boha‘, a proto od svého nebeského Otce právem očekáváme přinejmenším totéž. (Hebrejcům 1:3) O Jehovově ochotě provádět vzkříšení řekl věrný muž Job: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít? . . . Zavoláš, a já ti odpovím. Budeš prahnout po díle svých rukou.“ (Job 14:14, 15) V původním jazyce slovo, které je zde přeloženo jako „budeš prahnout“, ukazuje, že Bůh má opravdovou touhu a přání. (1. Mojžíšova 31:30; Žalm 84:2) Je jasné, že Jehova určitě dychtivě činí opatření ke vzkříšení.

Můžeme slibu o vzkříšení ale skutečně věřit? Ano, Jehova a jeho Syn jsou nepochybně ochotni i schopni jej splnit. Co to znamená pro vás? Máte vyhlídku, že se znovu setkáte se svými milovanými zemřelými přímo tady na zemi, ale za velmi odlišných podmínek.

Jehova Bůh, který dal lidstvu počátek v překrásné zahradě, slíbil, že ráj bude na této zemi obnoven pod vládou jeho nebeského Království, jež bude spočívat v rukou Ježíše Krista, nyní oslaveného. (1. Mojžíšova 2:7–9; Matouš 6:10; Lukáš 23:42, 43) Lidská rodina bude mít vyhlídku na nekonečný život v tomto obnoveném ráji, kde nebudou žádná onemocnění a choroby. (Zjevení 21:1–4; srovnejte Joba 33:25; Izajáše 35:5–7.) Zmizí také veškerá nenávist, rasové předsudky, národnostní řevnivost a hospodářský útlak. Do takovéto očištěné země bude Jehova Bůh prostřednictvím Ježíše Krista křísit mrtvé.

Takovou naději má nyní křesťanská žena, o níž je zmínka na začátku tohoto oddílu. Několik let po smrti její matky jí svědkové Jehovovi pomáhali důkladně zkoumat Bibli. Vzpomíná: „Když jsem se dozvěděla o naději na vzkříšení, rozplakala jsem se. Bylo úžasné vědět, že svou matku zase uvidím.“

Jestliže vaše srdce podobně prahne po tom, abyste znovu viděli své milované, svědkové Jehovovi vám rádi pomohou poznat, jak můžete i vy získat tuto jistou naději.