Můžeš zlepšit svou paměť

JEHOVA BŮH stvořil lidský mozek s úžasnou schopností pamatovat si. Zkonstruoval jej, aby byl jakousi zásobárnou, z níž je možné čerpat, a přesto se drahocenné věci, jež do ní byly uloženy, nevyčerpají. Konstrukce mozku odpovídá Božímu záměru, že lidé by měli žít navždy. (Žalm 139:14; Jan 17:3)

Možná máš ale pocit, že příliš mnoho informací, jež přijímáš do své mysli, se zase ztrácí. Zdá se, že když je potřebuješ, nejsou tam. Co tedy můžeš dělat, abys svou paměť zlepšil?

Zajímej se

Významným činitelem pro zlepšení paměti je zájem. Máme-li ve zvyku být všímaví a zajímat se o lidi a o to, co se kolem nás děje, naši mysl to stimuluje. Potom bude pro nás snazší reagovat s podobným zájmem, když čteme nebo slyšíme něco, co má trvalou hodnotu.

Není neobvyklé, že si člověk obtížně pamatuje jména druhých lidí. Nicméně jakožto křesťané víme, že lidé jsou důležití — ať už to jsou naši spolukřesťané, ti, jimž vydáváme svědectví, nebo lidé, s nimiž jednáme při vyřizování nezbytných záležitostí každodenního života. Co nám může pomoci, abychom si jména, která potřebujeme znát, opravdu zapamatovali? Apoštol Pavel vyjmenoval 26 členů sboru, do kterého psal dopis. Jeho zájem o tyto křesťany je zřejmý ze skutečnosti, že znal nejen jejich jména, ale že se také zmínil o některých konkrétních podrobnostech, jež se týkaly mnoha z nich. (Řím. 16:3–16) Někteří novodobí cestující dozorci z řad svědků Jehovových si jména pamatují velmi dobře, přestože každý týden cestují z jednoho sboru do druhého. Co jim pomáhá? Možná mají ve zvyku, že když s určitým člověkem mluví poprvé, několikrát ho osloví jménem. Snaží se spojit si jméno toho člověka s jeho obličejem. Kromě toho tráví čas s různými lidmi v kazatelské službě a při společném jídle. Když se tedy s někým setkáš, zapamatuješ si jeho jméno? Začni tím, že ti bude záležet na tom, aby sis jméno pamatoval, a potom vyzkoušej některé z výše uvedených podnětů.

Důležité je pamatovat si také to, co čteš. Co ti pomůže, aby ses v tomto ohledu zlepšil? Svou roli v tom hraje jak zájem o danou látku, tak její pochopení. Máš-li se plně soustředit na to, co čteš, musíš se o to dostatečně zajímat. Jestliže při čtení myslíš na něco jiného, potom si dané informace neuchováš v paměti. Čtenou látku lépe pochopíš, když si tyto informace spojuješ s věcmi, které již dobře znáš. Polož si otázku: ‚Jak a kdy mohu tyto informace uplatnit ve svém životě? Jak je mohu využít, abych pomohl někomu jinému?‘ Text snadněji pochopíš také tehdy, když nečteš jednotlivá slova, ale vnímáš větné celky. Rychleji porozumíš uvedeným myšlenkám a rozpoznáš hlavní body, a díky tomu bude pro tebe snazší si je zapamatovat.

Věnuj čas opakování

Pedagogičtí pracovníci zdůrazňují, jak je opakování cenné. Jistý univerzitní profesor v jedné studii ukázal, že minuta věnovaná okamžitému opakování zdvojnásobí množství informací, jež si člověk uchová v paměti. Jakmile tedy dočteš nějakou látku — nebo její určitou větší část —, zopakuj si v duchu její hlavní myšlenky, aby sis je vtiskl do mysli. Přemýšlej o tom, jak bys svými slovy vysvětlil všechny nové myšlenky, které ses dozvěděl. Jestliže si osvěžíš paměť brzy po přečtení nějaké informace, potom prodloužíš dobu, po kterou si ji budeš pamatovat.

Během následujících několika dnů pak hledej příležitost zopakovat si to, co jsi četl, a to tím způsobem, že se o danou informaci podělíš s někým jiným. Možná by to mohl být někdo z tvé rodiny nebo ze sboru, některý spolupracovník, spolužák, soused nebo někdo, koho potkáš v kazatelské službě. Snaž se zopakovat si nejen základní skutečnosti, ale také biblické důvody, jež s nimi souvisí. To přinese užitek jak tobě — pomůže ti to vtisknout si do paměti důležité věci —, tak i druhým lidem.

Rozjímej o důležitých věcech

Užitek ti přinese nejen to, že si myšlenky, které sis přečetl, zopakuješ a že o nich budeš mluvit s druhými lidmi, ale také to, že o důležitých věcech, které ses dozvěděl, budeš rozjímat. Právě to dělali bibličtí pisatelé Asaf a David. Asaf řekl: „Budu vzpomínat na zvyklosti Jah; budu totiž vzpomínat, jak obdivuhodně jsi jednal odedávna. A jistě budu rozjímat o vší tvé činnosti a budu se zabývat tvým jednáním.“ (Žalm 77:11, 12) David podobně napsal: „Během nočních hlídek o tobě rozjímám.“ „Vzpomínal jsem na dávné dny; rozjímal jsem o vší tvé činnosti.“ (Žalm 63:6; 143:5) Děláš to také?

Takové hluboké soustředěné přemýšlení, při němž uvažuješ o činnosti Jehovy Boha, o jeho vlastnostech i o tom, jak je vyjádřena jeho vůle, ti pomáhá nejen v tom, že si určité skutečnosti uchováš v paměti. Pokud máš ve zvyku přemýšlet takovýmto způsobem, věci, které jsou opravdu důležité, si vtiskneš do srdce. Bude to formovat člověka, jímž jsi uvnitř. To, co budeš přijímat do paměti, bude představovat tvé nejvnitřnější myšlenky. (Žalm 119:16)

Úloha Božího ducha

Když se snažíme zapamatovat si pravdy, které se týkají jednak Jehovovy činnosti a jednak věcí, které řekl Ježíš Kristus, nemusíme se spoléhat sami na sebe. Ježíš večer před svou smrtí řekl svým následovníkům: „Když jsem zůstával s vámi, mluvil jsem k vám o tom. Ale pomocník, svatý duch, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí vše a připomene vám všechno, co jsem vám pověděl.“ (Jan 14:25, 26) Mezi přítomnými tehdy byli i Matouš a Jan. Byl pro ně svatý duch opravdu takovým pomocníkem? Ano, byl. Asi o osm let později Matouš dokončil psaní první podrobné zprávy o Kristově životě, která zahrnovala i takové neocenitelné vzpomínky, jako je záznam Kázání na hoře a podrobného znamení Kristovy přítomnosti a závěru systému věcí. A 65 let po Ježíšově smrti napsal apoštol Jan své evangelium, jež zahrnovalo podrobnosti o tom, co Ježíš řekl během poslední noci, kterou apoštolové strávili s Pánem před tím, než obětoval svůj život. Jak Matouš, tak Jan si bezpochyby živě pamatovali věci, které Ježíš řekl a udělal v době, kdy byli s ním. Svatý duch však sehrál hlavní roli v tom, že nezapomněli některé důležité podrobnosti, jež Jehova chtěl mít ve svém psaném Slově.

Je svatý duch pomocníkem i pro dnešní Boží služebníky? Rozhodně ano. Svatý duch nám pochopitelně nevloží do mysli to, co jsme se nikdy nenaučili, ale pomáhá nám, abychom si v mysli vybavili určité důležité věci, jež jsme v minulosti studovali. (Luk. 11:13; 1. Jana 5:14) Když je to tedy zapotřebí, naše myšlenkové schopnosti jsou podněcovány, abychom si „pamatovali výroky, které dříve mluvili svatí proroci, a přikázání Pána a Zachránce“. (2. Petra 3:1, 2)

‚Nesmíš zapomenout‘

Jehova opakovaně varoval Izrael: ‚Nesmíš zapomenout.‘ To neznamená, že by očekával, že si Izraelité budou všechno dokonale pamatovat. Neměli se ale do svých vlastních záležitostí zabrat natolik, že by své vzpomínky na Jehovovo jednání odsunuli do pozadí. Měli mít stále na paměti to, jak je Jehova vysvobodil, když jeho anděl zabil všechny prvorozené Egypta a když se faraón a jeho armáda utopili, protože Jehova otevřel a potom zavřel Rudé moře. Izraelité si měli připomínat, že Bůh jim dal na hoře Sinaj svůj Zákon a že je vedl pustinou a pak dál do Zaslíbené země. Neměli zapomenout v tom smyslu, že vzpomínky na tyto věci měly mít nadále značný vliv na jejich každodenní život. (5. Mojž. 4:9, 10; 8:10–18; 2. Mojž. 12:24–27; Žalm 136:15)

I my bychom měli dávat pozor na to, abychom nezapomněli. Když se vyrovnáváme s životními tlaky, musíme pamatovat na Jehovu a stále mít na mysli, jakým je Bohem a jakou lásku projevil tím, že dal svého Syna, který opatřil výkupné za naše hříchy, abychom se mohli navždy těšit z dokonalého života. (Žalm 103:2, 8; 106:7, 13; Jan 3:16; Řím. 6:23) Pravidelné čtení Bible a aktivní účast na sborových shromážděních a v kazatelské službě nám pomohou, abychom si tyto drahocenné pravdy uchovali v sobě stále živé.

Když se o něčem rozhoduješ — ať už o něčem více či méně závažném —, připomínej si tyto důležité pravdy a nech je působit na své smýšlení. Nezapomeň. Hledej vedení u Jehovy. Místo toho, aby ses na věci díval pouze z tělesného hlediska nebo abys důvěřoval nedokonalému srdci, polož si otázku: ‚Které rady nebo zásady z Božího slova by měly mít vliv na mé rozhodnutí?‘ (Přísl. 3:5–7; 28:26) Nemůžeš si vybavit věci, které jsi nikdy nečetl nebo neslyšel. Když ale poroste tvé přesné poznání a tvá láska k Jehovovi, potom se bude rozšiřovat zásoba poznání, které ti Boží duch bude moci připomenout, a tvá prohlubující se láska k Jehovovi tě bude podněcovat, abys v souladu s tímto poznáním také jednal.