Jak bys měl odpovídat
NĚKTERÉ otázky se podobají ledovým krám. Jejich hlavní část je skryta pod hladinou. Podstata problému je tedy často důležitější než otázka sama.
Je možné, že tazatel dychtivě očekává odpověď. Avšak k tomu, abys věděl, jak odpovědět, je asi také potřeba rozpoznat, kolik toho máš říci a z jakého hlediska máš k věci přistupovat. (Jan 16:12) Jak Ježíš ukázal svým apoštolům, někdy se člověk možná ptá na informace, na které nemá právo nebo které pro něj ve skutečnosti nebudou užitečné. (Sk. 1:6, 7)
Písmo nám radí: „Ať je váš výrok vždy s milostivostí, okořeněný solí, abyste věděli, jak byste měli každému odpovědět.“ (Kol. 4:6) Než tedy odpovíme, musíme uvažovat nejen o tom, co řekneme, ale také jak to řekneme.
Rozpoznej názor tazatele
Saduceové se snažili chytit Ježíše do pasti otázkou týkající se vzkříšení ženy, která byla několikrát vdaná. Ježíš však věděl, že tito muži ve skutečnosti ve vzkříšení nevěří. Ve své odpovědi se tedy k jejich otázce vyjádřil tak, že se dotkl i mylného názoru, z něhož otázka vycházela. Ježíš jim pomocí mistrovské argumentace a známé biblické zprávy ukázal něco, o čem nikdy předtím neuvažovali — jasný doklad toho, že Bůh mrtvé opravdu vzkřísí. Odpověď, kterou Ježíš dal, jeho odpůrce tak ohromila, že se báli položit mu ještě nějakou další otázku. (Luk. 20:27–40)
Chceš-li vědět, jak bys měl odpovědět, musíš podobně rozpoznat názory a zájmy těch, kdo se tě dotazují. Například některý spolužák nebo spolupracovník se tě třeba zeptá, proč neslavíš Vánoce. Proč se ptá? Opravdu ho zajímá důvod, nebo je jen zvědavý, zda se smíš nějak pobavit? Abys to zjistil, snad se budeš muset zeptat, co tu otázku vyvolalo. Pak podle toho odpověz. Také bys této příležitosti mohl využít k tomu, abys ukázal, jak nás uplatňování biblických pokynů chrání před těmi stránkami tohoto svátku, které jsou pro lidi skličující a jsou břemenem.
Představ si, že jsi pozván, abys o svědcích Jehovových mluvil před skupinou studentů. Studenti mají po tvém proslovu možnost klást jakékoli otázky. Jestliže se zdá, že jejich otázky jsou upřímné a přímočaré, potom snad bude nejlepší odpovědět jednoduše a přímo. Pokud se však v otázkách zrcadlí předsudky veřejnosti, mohlo by být lepší, aby ses, dříve než odpovíš, stručně vyjádřil o tom, co může formovat všeobecně rozšířené názory na tuto problematiku a proč svědkové Jehovovi dávají přednost biblickým měřítkům. Často bývá užitečné, díváme-li se na takové otázky ne jako na výzvy ke konfrontaci — i když snad takovým způsobem byly položeny —, ale jako na něco, co posluchače zajímá. V odpovědi máš pak příležitost, abys rozšířil „zorné pole“ svých posluchačů, dal jim přesné informace a vysvětlil biblický základ našich náboženských názorů.
Jak bys zareagoval, kdyby ti zaměstnavatel nechtěl dát volno z práce, o které žádáš, aby ses zúčastnil sjezdu? Nejprve o věci uvažuj z jeho hlediska. Mohlo by pomoci, kdybys mu navrhl, že jindy budeš pracovat přesčas? Změnilo by se něco, kdybys mu vysvětlil, že to, co se učíme na našich sjezdech, nám pomáhá být poctivými a důvěryhodnými pracovníky? Jestliže mu ukážeš, že bereš v úvahu jeho zájmy, snad i on vezme v úvahu to, co je důležité pro tebe. Co když ale chce, abys udělal něco nepoctivého? Když to jasně odmítneš a k tomu uvedeš nějakou myšlenku z Písma, vyjádříš sice svůj postoj, ale nebylo by účinnější, kdybys mu nejprve poukázal na to, že člověk, který je ochoten lhát nebo krást v jeho zájmu, by mohl lhát také jemu nebo by jej mohl okrást?
Nebo jsi snad studentem a nechceš se podílet na určitých nebiblických činnostech ve škole. Nezapomeň, že tvůj učitel pravděpodobně nesdílí tvé názory a že jeho povinností je zachovávat ve třídě kázeň. Tvým úkolem tedy je (1) projevit ohled k tomu, co mu dělá starosti, (2) uctivě vysvětlit svůj postoj a (3) pevně lpět na tom, o čem víš, že se to bude líbit Jehovovi. Chceš-li, aby výsledek byl co nejlepší, možná budeš muset udělat víc, než jen jednoduše a přímo říci, čemu věříš. (Přísl. 15:28) Pokud si nevíš rady, táta nebo máma ti jistě pomohou promyslet si, co bys mohl říci.
Někdy možná budeš muset vyvrátit obvinění vznesená proti tobě někým, kdo zastává určité úřední postavení. Nějaký policista, státní úředník nebo soudce snad bude požadovat, abys odpověděl na otázky týkající se poslušnosti určitého zákona, tvé křesťanské neutrality nebo tvého postoje k účasti na vlasteneckých obřadech. Jak bys měl odpovědět? „S mírností a hlubokou úctou,“ radí Bible. (1. Petra 3:15) Přemýšlej také o tom, proč se úřady o tyto věci zajímají, a uctivě uznej, že to patří k jejich pravomoci. A co dál? Apoštol Pavel se odvolal na určitá práva, která zaručoval římský zákon, a tak i ty bys mohl poukázat na právní záruky, které se vztahují na tvůj případ. (Sk. 22:25–29) Jestliže uvedeš některá fakta o postoji, který zastávali první křesťané a který dnes po celém světě zastávají svědkové Jehovovi, možná to rozšíří „zorné pole“ toho, s kým mluvíš. Nebo bys mohl poukázat na to, jak uznání Boží autority lidi ve skutečnosti podněcuje k důslednější poslušnosti náležitých lidských zákonů. (Řím. 13:1–14) Když po uvedení těchto informací biblicky zdůvodníš svůj postoj, možná to bude příznivě přijato.
Tazatelův názor na Písmo
Když se rozhoduješ, jak odpovíš, možná budeš muset vzít v úvahu také to, jaký má tazatel názor na Svaté Písmo. Právě to udělal Ježíš, když se ho saduceové ptali na otázku týkající se vzkříšení. Ježíš věděl, že přijímají pouze Mojžíšovy spisy, a proto rozmlouval o zprávě obsažené v Pentateuchu, a v úvodu své odpovědi řekl: „Ale že jsou mrtví buzeni, odhalil i Mojžíš.“ (Luk. 20:37) Snad i ty zjistíš, že je výhodné citovat takové úseky Bible, které tvůj posluchač přijímá a které dobře zná.
Co když ale tvůj posluchač nepovažuje Bibli za autoritu? Všimni si, jak postupoval apoštol Pavel ve své řeči na Areopagu, která je zaznamenána ve Skutcích 17:22–31. Podělil se s druhými lidmi o biblické pravdy, aniž přitom Bibli přímo citoval. Když je to nutné, můžeš postupovat stejně. Někde se snad o Bibli přímo zmíníš až po několika rozhovorech. Až zavedeš řeč na Bibli, možná bude moudré, abys nejprve jednoduše uvedl několik důvodů, proč stojí za to o ní uvažovat, než abys hned rozhodně prohlásil, že je to Boží slovo. Tvým cílem by mělo být vydat jasné svědectví o Božím záměru a dát posluchači příležitost, aby časem sám poznal, co Bible říká. Bible je mnohem přesvědčivější než cokoli, co bychom snad řekli my sami. (Hebr. 4:12)
„Vždy s milostivostí“
Je zcela na místě, že služebníkům Jehovy — který je sám milostivý — je řečeno, aby jejich řeč byla ‚vždy s milostivostí, okořeněna solí‘. (Kol. 4:6; 2. Mojž. 34:6) To znamená, že bychom měli mluvit laskavě, i když se může zdát, že si to posluchač nezaslouží. Naše řeč by měla být příjemná, ne drsná nebo netaktní.
Mnozí lidé čelí ohromnému tlaku a denně jsou vystaveni slovnímu napadání. Když takové lidi navštívíme, možná s námi budou mluvit hrubě. Jak bychom na to měli reagovat? Bible říká: „Odpověď, když je mírná, odvrací vztek.“ Taková odpověď může obměkčit také toho, kdo zastává opačný názor. (Přísl. 15:1; 25:15) Pokud s lidmi, kteří se denně setkávají s hrubostí, mluvíme způsobem a tónem, v nichž se zračí laskavost, může to na ně zapůsobit natolik, že budou naslouchat dobré zprávě, kterou jim přinášíme.
Nejde nám o to, abychom se přeli s těmi, kdo neprojevují žádnou úctu k pravdě. Chceme naopak rozmlouvat z Písma s lidmi, kteří jsou k tomu ochotni. Bez ohledu na to, do jaké situace se dostaneme, máme stále na paměti, že bychom měli odpovídat laskavě a s přesvědčením, že drahocenné Boží sliby jsou spolehlivé. (1. Tes. 1:5)
Osobní rozhodnutí a otázky svědomí
Jak bys měl odpovědět, jestliže se tě zájemce nebo spoluvěřící zeptá, co by měl udělat v nějaké konkrétní situaci? Snad víš, co bys na jeho místě udělal ty. Ale každý člověk musí nést sám odpovědnost za rozhodnutí, která v životě činí. (Gal. 6:5) Apoštol Pavel vysvětlil, že lidi, jimž kázal, vybízel k ‚poslušnosti podpořené vírou‘. (Řím. 16:26) To je vynikající příklad, který můžeme napodobovat. Člověk, který činí rozhodnutí především s cílem líbit se tomu, kdo s ním studuje Bibli, nebo nějakému jinému člověku, slouží lidem a nežije vírou. (Gal. 1:10) Jednoduchá, přímá odpověď tak nemusí být pro toho, kdo se ptá, nejlepší.
Jak bys tedy mohl odpovědět způsobem, který je v souladu s biblickými pokyny? Mohl bys obrátit pozornost na vhodné biblické zásady a na příklady zaznamenané v Bibli. V některých případech bys tomu, kdo se ptá, mohl ukázat, jak může provádět výzkum, aby si tyto zásady a příklady vyhledal sám. Dokonce bys s ním mohl tyto zásady a hodnotu těchto příkladů rozebrat, aniž bys je však uplatňoval na danou situaci. Zeptej se ho, zda by mu uvedené informace mohly pomoci, aby se rozhodl moudře. Vybídni ho, aby ve světle těchto zásad a příkladů uvažoval o tom, jaký způsob jednání by se líbil Jehovovi. Tím mu pomáháš, aby ‚cvičil svou vnímavost a rozlišoval mezi správným a nesprávným‘. (Hebr. 5:14)
Jak podávat komentáře na sborových shromážděních
Na shromážděních křesťanského sboru máme často příležitost činit veřejné prohlášení o své víře. Jedním ze způsobů, jimiž to děláme, je podávání komentářů, kterými odpovídáme na otázky. Jak bychom měli podávat komentáře? S touhou žehnat Jehovovi neboli dobře o něm mluvit. Právě to dělal žalmista David, když byl „mezi shromážděnými davy“. (Žalm 26:12) Komentáře bychom také měli podávat takovým způsobem, který spoluvěřící povzbuzuje a který je podněcuje „k lásce a znamenitým skutkům“, jak vybízel apoštol Pavel. (Hebr. 10:23–25) Toho snadněji dosáhneme, jestliže si rozebíranou látku předem prostudujeme.
Když jsi vyvolán, abys podal komentář, vyjadřuj se jednoduše, jasně a stručně. Nezahrň do svého komentáře celý odstavec; řekni jen jednu myšlenku. Vyjádříš-li pouze část odpovědi, dáš tak ostatním příležitost k dalším komentářům. Obzvláště užitečné je vyzdvihnout biblické texty, na něž jsou v látce odkazy. Snaž se při tom obracet pozornost na tu část textu, která se vztahuje k rozebírané myšlence. Nauč se podávat komentáře vlastními slovy, a ne je číst přímo z odstavce. Nenech se vyvést z míry, jestliže tvůj komentář nebude naprosto správný. To se při podávání komentářů občas stane každému.
Je zřejmé, že vědět, jak bychom měli odpovědět, znamená víc než jen znát samotnou odpověď. Vyžaduje to rozlišovací schopnost. Když však dáš odpověď, která ti vychází ze srdce a která působí na srdce druhých, přinese ti to hluboké uspokojení. (Přísl. 15:23)