Plynulý přednes

KDYŽ čteš nahlas, klopýtáš o určité výrazy? Nebo když se postavíš před posluchače, abys přednesl nějaký proslov, stává se ti často, že hledáš správná slova? Pokud ano, potom máš možná potíže s plynulostí. Plynule se vyjadřující člověk čte a mluví takovým způsobem, že jeho slova a myšlenky plynou hladce — se zřejmou lehkostí. To však neznamená, že mluví bez přestání, velmi rychle nebo bezmyšlenkovitě. Jeho řeč je příjemná a uhlazená. Plynulosti se v teokratické škole věnuje zvláštní pozornost.

Nedostatečná plynulost může být způsobena řadou činitelů. Je zapotřebí, aby ses na některý z níže uvedených činitelů zvláště zaměřil? (1) Jestliže se při předčítání setkáš s určitými neznámými slovy, může to způsobit, že tvé vyjadřování bude znít váhavě. (2) Děláš-li nepatrné přestávky na příliš mnoha místech, výsledkem může být přerývaný přednes. (3) Potíže s plynulostí může zhoršovat i nedostatečná příprava. (4) Při přednesu před skupinou lidí je nedostatečná plynulost obvykle důsledkem toho, že si řečník látku neuspořádal logickým způsobem. (5) Jestliže člověk mluví váhavě a hledá správná slova, může být příčinou jeho omezená slovní zásoba. (6) Plynulost může trpět také zdůrazňováním příliš mnoha slov. (7) Na problému může mít svůj podíl i nevalná znalost mluvnických pravidel.

Pokud ti schází plynulost, posluchači, kteří jsou v sále Království, sice neodejdou v doslovném smyslu, ale jejich mysl se může toulat někde jinde. Velká část toho, co říkáš, proto možná vyzní naprázdno.

Naproti tomu je třeba dávat pozor, aby řeč, která má být energická a plynulá, nepůsobila na posluchače arogantně, nebo aby je snad dokonce neuváděla do rozpaků. Pokud lidé kvůli tomu, že pocházejí z jiného kulturního prostředí, považují tvůj způsob vyjadřování za netaktní nebo neupřímný, potom cíle svého proslovu nedosáhneš. Stojí za povšimnutí, že apoštol Pavel — i když byl zkušený řečník — přistupoval ke Korinťanům „ve slabosti a se strachem a s velkým chvěním“, aby zbytečně neobracel pozornost na sebe. (1. Kor. 2:3)

Zvyky, kterých by ses měl vyvarovat. Mnoho lidí má ve zvyku prokládat svou řeč takovými výrazy, jako je „ehm“. Jiní zase hojně používají slova „vlastně“, „prostě“, „jako“ nebo „že ano“. Pravděpodobně si ani neuvědomuješ, jak často takové výrazy používáš. Proto bys mohl provést určitou zkoušku, při níž by tě někdo poslouchal a zopakoval po tobě tyto výrazy pokaždé, když je vyslovíš. Možná budeš překvapen, kolikrát jsi je použil.

Někteří lidé se při čtení nebo mluvení často vracejí k tomu, co již řekli. To znamená, že začnou větu, potom se uprostřed ní zarazí a přinejmenším určitou část toho, co již řekli, zopakují.

Jiní zase mluví sice dostatečně rychle, ale stává se jim, že začnou jednou myšlenkou a potom uprostřed věty stočí řeč jiným směrem. I když slova plynou bez přerušení, náhlé změny myšlenek narušují plynulost proslovu.

Jak dosáhnout plynulejšího vyjadřování. Pokud je tvým problémem to, že často hledáš správné slovo, potom musíš vynaložit soustředěné úsilí, aby sis rozšířil slovní zásobu. Zejména si všímej neznámých slov, jež jsou použita ve Strážné věži, Probuďte se! a dalších publikacích, které snad čteš. Vyhledej si taková slova ve slovníku, ověř si jejich výslovnost a význam a zahrň některá z nich do své slovní zásoby. Pokud nemáš žádný slovník k dispozici, požádej o pomoc někoho, kdo daný jazyk dobře ovládá.

Jestliže si vytvoříš zvyk číst nahlas pravidelně, pomůže ti to ke zlepšení. Všímej si obtížných slov a pokaždé, když se s takovým slovem setkáš, několikrát si je nahlas zopakuj.

Máš-li číst plynule, musíš rozumět tomu, jak jsou slova ve větě vzájemně provázána. Sdělit myšlenku, kterou vyjádřil pisatel, obvykle vyžaduje číst slova v určitých celcích. Těmto slovním celkům věnuj zvláštní pozornost. Jestliže ti to pomůže, vyznač si je. Tvým cílem není jen správně číst slova, ale také jasně sdělovat myšlenky. Když si rozebereš jednu větu, pokračuj další, a tak si důkladně projdi celý odstavec. Dobře se seznam s tím, jak myšlenky na sebe navazují. Potom si procvičuj čtení nahlas. Čti odstavec znovu a znovu, dokud jej nedokážeš přečíst bez přeřeknutí nebo bez toho, že bys dělal přestávky na nesprávných místech. Podobně pokračuj dalšími odstavci.

Potom zvyš tempo svého čtení. Jestliže již chápeš, jak jsou slova ve větě vzájemně provázána, dokážeš vnímat vždy více než jen jedno slovo a předvídat, co by mělo následovat. To velmi přispěje k působivosti tvého čtení.

Cenné může být také to, jestliže si vytvoříš zvyk pravidelně číst bez přípravy. Přečti si nahlas například denní text a komentář, aniž by ses na to předem připravil. A tak to dělej pravidelně. Navykni si nevnímat očima vždy jen jedno slovo, ale vnímej slova v celcích vyjadřujících celé myšlenky.

Plynulé vyjadřování v rozhovoru vyžaduje, abys nejprve přemýšlel a pak mluvil. Zvykni si na to při svých každodenních rozhovorech. Rozhodni se, jaké myšlenky chceš sdělit a v jakém pořadí, a potom začni mluvit. Nepospíchej. Snaž se vyjádřit celou myšlenku, aniž by ses během řeči zastavil nebo aniž bys uprostřed myšlenky začal mluvit o něčem jiném. Možná bude užitečné používat krátké, jednoduché věty.

Jestliže přesně víš, co chceš říci, měla by tě slova napadat přirozeně. Všeobecně řečeno, není nezbytné vybírat si slova, která použiješ. V zájmu toho, aby sis vytvořil správný zvyk, je v podstatě lepší pouze se ujistit, že je ti daná myšlenka jasná, a o jednotlivých slovech pak přemýšlet až během řeči. Jestliže mluvíš a přitom se zaměřuješ ne na slova, která říkáš, ale na danou myšlenku, potom tě slova budou napadat více méně automaticky a myšlenky ti půjdou ze srdce. Jakmile však začneš přemýšlet o slovech, a ne o myšlenkách, tvá řeč možná bude znít váhavě. Až získáš určitou praxi, bude plynulý přednes — důležitý znak působivého řečnictví a vyučování — pro tebe dosažitelný.

Když byl Mojžíš pověřen, aby před izraelským lidem a egyptským faraónem zastupoval Jehovu, cítil se pro tento úkol nezpůsobilý. Proč? Nebyl výmluvným řečníkem — možná měl nějakou vadu řeči. (2. Mojž. 4:10; 6:12) Mojžíš tvrdil, že svůj úkol nemůže zvládnout, ale Bůh jeho argumentaci nepřijal. Jehova spolu s ním sice poslal Árona jako mluvčího, ale zároveň Mojžíšovi pomohl s vyjadřováním. A tak Mojžíš mnohokrát působivě mluvil nejen k jednotlivcům a malým skupinkám lidí, ale také k celému národu. (5. Mojž. 1:1–3; 5:1; 29:2; 31:1, 2, 30; 33:1) Pokud se tedy budeš svědomitě snažit dělat všechno, co je v tvých silách, a pokud budeš důvěřovat v Jehovu, můžeš i ty používat svou řeč Jehovovi ke cti.