Barva hlasu

NA LIDI do značné míry působí nejen to, co říkáš, ale i způsob, jak to říkáš. Nemáš větší chuť naslouchat někomu, kdo má příjemný, vřelý, přátelský a laskavý hlas, než tomu, kdo má hlas chladný či drsný?

Při rozvíjení žádoucí barvy hlasu nezáleží pouze na technice řeči. Může také záležet na osobnosti mluvčího. Když člověk postupně poznává a uplatňuje biblickou pravdu, začínají se v jeho způsobu vyjadřování projevovat určité změny. V jeho hlase se zrcadlí takové bohulibé vlastnosti, jako je láska, radost a laskavost. (Gal. 5:22, 23) Jestliže má upřímný zájem o druhé, v jeho hlase se to projeví. Když místo neustálé nespokojenosti začíná pociťovat vděčnost, je to patrné jak z jeho slov, tak z tónu jeho hlasu. (Nář. 3:39–42; 1. Tim. 1:12; Juda 16) Dokonce i v jazyce, kterému nerozumíš, není obtížné rozpoznat, že někdo mluví arogantně, nesnášenlivě, kriticky a drsně a někdo jiný zase pokorně, trpělivě, laskavě a s láskou.

Nežádoucí barva hlasu může být v některých případech důsledkem nemoci, která poškodila hrtan, či nějaké zděděné tělesné vady. Tato porucha může být tak vážná, že v tomto systému věcí nebude zcela odstraněna. Obvykle je však možné dosáhnout zlepšení tím, že se člověk naučí správně používat mluvidla.

Především je důležité si uvědomit, že každý má jinou barvu hlasu. Tvým cílem by mělo být rozvíjet své vlastní hlasové možnosti podle toho, co je pro tvůj hlas charakteristické, a ne napodobovat hlas někoho jiného. Co ti k tomu může pomoci? Dvě podstatné věci.

Správně dýchej. Máš-li svůj hlas používat co nejlépe, musíš mít dostatečnou zásobu vzduchu a také správně ovládat své dýchání. Jinak může tvůj hlas znít slabě a tvůj přednes může být přerývaný.

Největší část plic neleží v horním prostoru hrudníku; tato oblast se pouze zdá být větší kvůli ramenním kostem. Plíce jsou naopak nejširší nad bránicí. Ta se upíná ke spodním žebrům a odděluje hrudník od dutiny břišní.

Jestliže vdechneš vzduch jen do horní části plic, záhy ti dojde dech. Hlas ti zeslábne a brzy se unavíš. Máš-li dýchat správně, musíš sedět nebo stát zpříma a držet ramena vzadu. Když se před tím, než začneš mluvit, nadechuješ, vědomě se snaž rozpínat nejen horní prostor hrudníku. Nejprve vdechuj vzduch do spodní části plic. Když se tato část plic naplní, spodní prostor žeberního koše se rozepne do stran. Zároveň se sníží bránice, která jemně posune žaludek a vnitřní orgány, takže ucítíš tlak na pásek nebo na jinou část oděvu, kterou máš přes břicho. Plíce ale nemáš v této části trupu, ty jsou uvnitř žeberního koše. Aby sis vyzkoušel, zda dýcháš správně, polož si ruce na obě poloviny spodní části žeberního koše. Nyní se zhluboka nadechni. Dýcháš-li správně, nebudeš vtahovat břicho dovnitř ani zvedat ramena. Naopak ucítíš, jak se žebra nepatrně rozevírají do stran a zase svírají.

Dále se zaměř na vydechování. Neplýtvej zásobou vzduchu tím, že bys ho z plic rychle vypustil. Vydechuj ho postupně. Nesnaž se ovládat vydechování napínáním hrdla. Tím bys způsobil, že tvůj hlas by brzy zněl nepřirozeně nebo nezvykle vysoko. Vzduch je vytlačován břišním a mezižeberním svalstvem, zatímco bránice ovlivňuje rychlost tohoto děje.

Stejně jako běžec trénuje na závod, tak i řečník se může cvičením naučit správně ovládat dýchání. Stůj zpříma, ramena drž vzadu, vdechni vzduch do spodní části plic a pak jej postupně vydechuj, zatímco budeš pomalu a plynule počítat od jedničky tak dlouho, dokud ti vystačí dech. Potom si stejný způsob dýchání procvičuj při čtení nahlas.

Uvolni napjaté svaly. Dalším nezbytným krokem ke vhodné barvě hlasu je uvolnění. Je skutečně úžasné, jakého zlepšení můžeš dosáhnout, jestliže se naučíš, jak se při mluvení uvolnit. Uvolněná musí být jak mysl, tak tělo, protože psychické napětí vyvolává napětí svalové.

Psychické napětí uvolníš tím, že zaujmeš správný postoj ke svým posluchačům. Pokud jsou jimi lidé, s nimiž se setkáš v kazatelské službě, pamatuj na to, že i kdybys studoval Bibli jen několik měsíců, znáš cenné věci o Jehovově záměru, o něž se s těmito lidmi můžeš podělit. A oslovuješ je proto, že potřebují pomoc, ať už si to uvědomují nebo ne. Naproti tomu, jestliže mluvíš v sále Království, většinu tvých posluchačů tvoří Jehovovi služebníci. Jsou to tvoji přátelé a přejí ti, abys svůj úkol úspěšně zvládl. Nikdo na zemi nemá před sebou tak přátelské a milující posluchače, jako máme my.

Hrdelní svaly uvolni tak, že se na ně zaměříš a vědomě se budeš snažit zmírnit jejich napětí. Nezapomeň, že tvoje hlasivky se rozechvějí vždy, když jimi prochází vzduch. Při napínání a uvolňování hrdelních svalů se mění tón hlasu, stejně jako se při napínání či povolování struny na kytaře nebo houslích mění tón, který struna vydává. Když hlasivky uvolníš, tón tvého hlasu bude hlubší. Uvolnění hrdelních svalů také pomáhá udržovat nosní průchody volné a to rozhodně ovlivní barvu tvého hlasu.

Uvolni celé tělo — kolena, ruce, ramena i krk. To přispěje k rezonanci, jež je zapotřebí, aby se tvůj hlas dobře nesl. Napětí rezonanci brání, protože k rezonanci dochází tehdy, když celé tělo funguje jako ozvučná deska. Tón hlasu, který vzniká v hrtanu, se šíří nejen nosními průchody, ale také naráží na hrudní koš, zuby, patro a dutiny. To všechno může přispívat k dobré rezonanci. Položíš-li na ozvučnou desku kytary nějaké závaží, potom bude její zvuk tlumený; má-li deska správně rezonovat, musí volně vibrovat. Totéž platí i o kostech našeho těla, které drží pohromadě díky svalům. Bude-li tvé tělo rezonovat, dokážeš svůj hlas správně modulovat a vyjadřovat jemné citové odstíny. Dokážeš mluvit dostatečně hlasitě i před velkým počtem posluchačů, aniž bys musel napínat hlas.