Úvod vzbuzující zájem

ÚVOD je velmi důležitou částí jakéhokoli proslovu. Vzbudíš-li skutečně zájem svých posluchačů, potom budou pozorněji naslouchat tvým dalším slovům. Jestliže svým úvodem v kazatelské službě zájem nevzbudíš, možná nebudeš moci v rozhovoru pokračovat. Pokud při proslovu v sále Království své posluchače nezaujmeš, sice se nestane, že by odešli, ale jednotliví posluchači možná začnou přemýšlet o něčem jiném.

Při přípravě úvodu měj na mysli tři následující cíle: (1) upoutat pozornost svých posluchačů, (2) jasně uvést svůj námět a (3) ukázat, proč je daný námět pro posluchače důležitý. V některých případech lze těchto tří cílů dosáhnout téměř současně. Někdy je však možné věnovat jim pozornost odděleně a v různém pořadí.

Jak upoutat pozornost posluchačů. To, že se lidé shromáždili, aby si vyslechli nějaký proslov, ještě neznamená, že jsou připraveni věnovat danému námětu nerozdělenou pozornost. Proč ne? Jejich život je plný mnoha věcí, které vyžadují pozornost. Možná se soustředí na nějaký rodinný problém nebo na jinou životní starost. Tvým úkolem jakožto řečníka je upoutat pozornost posluchačů a udržet si ji. Toho můžeš dosáhnout několika způsoby.

Jedním z nejslavnějších proslovů, jaké kdy byly předneseny, je Kázání na hoře. Čím tento proslov začal? Podle Lukášovy zprávy Ježíš řekl: „Šťastní jste vy, chudí, ... šťastní jste vy, kdo nyní hladovíte, ... šťastní jste vy, kdo nyní pláčete, ... šťastní jste, kdykoli vás lidé nenávidí.“ (Luk. 6:20–22) Proč to vzbudilo zájem? Ježíš několika slovy reagoval na některé vážné problémy, s nimiž se jeho posluchači potýkali. Tyto problémy však potom obšírně nerozebíral, ale místo toho svým posluchačům ukázal, že lidé, kteří mají takové problémy, mohou být i přesto šťastní. Ukázal jim to způsobem, který v nich vzbudil touhu dozvědět se víc.

K podnícení zájmu lze účinně použít otázky, ale ty musí být správně položeny. Je-li z tvých otázek patrné, že budeš mluvit pouze o něčem, co posluchači slyšeli již dříve, jejich zájem možná brzy opadne. Nepokládej otázky, kterými bys posluchače uváděl do rozpaků nebo kterými bys je stavěl do špatného světla. Snaž se naopak formulovat své otázky tak, abys posluchače podnítil k přemýšlení. Po každé otázce udělej krátkou přestávku, aby měli dostatek času si na ni v duchu odpovědět. Budou-li mít pocit, že s nimi vedeš myšlenkový rozhovor, získáš si tak jejich pozornost.

Dalším způsobem, jak posluchače zaujmout, je vyprávění skutečných zážitků. Pokud ale daný zážitek uvádí někoho z tvých posluchačů do rozpaků, potom svého záměru nedosáhneš. Jestliže si posluchači sice zapamatují příběh, ale zapomenou poučení, které z něj vyplývá, také se mineš cíle. Používáš-li v úvodu nějaký zážitek, měl by tvořit základ pro nějakou významnou stránku jádra tvého proslovu. I když k oživení tvého vyprávění může být zapotřebí uvést nějaké podrobnosti, dbej na to, aby vyprávění nebylo zbytečně dlouhé.

Někteří řečníci používají v úvodu svých proslovů zprávy z nedávné doby nebo citují místní noviny či nějakou uznávanou autoritu. I to může být účinné, pokud se takový úvod skutečně hodí k námětu a je vhodný pro posluchače.

Je-li tvůj proslov součástí nějakého sympozia nebo určité části služebního shromáždění, potom je obvykle nejlepší zvolit úvod stručný a výstižný. Při přednesu veřejné přednášky pečlivě dodržuj čas, který je pro úvod vymezen. Informace, jež jsou pro posluchače nejcennější, předložíš až v jádru svého proslovu.

Někdy budeš možná mluvit k posluchačům, kteří jsou skeptičtí, nebo dokonce nepřátelští. Jak bys je mohl zaujmout? Štěpán, křesťan z prvního století, který byl podle biblické zprávy ‚plný ducha a moudrosti‘, byl násilím odveden před židovský Sanhedrin. Tam přednesl výmluvnou obhajobu křesťanství. Čím začal? Uctivě poukázal na informace, s nimiž souhlasily obě strany. „Muži, bratři a otcové, slyšte! Bůh slávy se objevil našemu praotci Abrahamovi.“ (Sk. 6:3; 7:2) Také apoštol Pavel svůj úvod na Areopagu v Aténách přizpůsobil velmi rozmanitému posluchačstvu a řekl: „Aténští muži, vidím, že patrně máte ve všem větší bázeň před božstvy než jiní.“ (Sk. 17:22) Díky působivému úvodu byli posluchači v obou případech ochotni naslouchat dále.

Zaujmout druhé musíš také tehdy, když jsi v kazatelské službě. Jestliže ses s osloveným předem nedomluvil, kdy jej navštívíš, možná se bude věnovat jiným věcem. V některých částech světa se od nepozvaných návštěvníků očekává, že rychle přejdou k věci. Jinde však zvyklosti vyžadují, abys před tím, než vysvětlíš důvod své návštěvy, zachoval určitá společenská pravidla. (Luk. 10:5)

V obou případech může upřímná přívětivost vytvořit atmosféru, která povede k rozhovoru. Často bývá užitečné začít něčím, co se přímo týká toho, o čem oslovený přemýšlí. Podle čeho se můžeš rozhodnout, o čem budeš mluvit? Když jsi daného člověka oslovil, věnoval se nějaké činnosti? Možná je zaměstnán zemědělskou prací, stará se o okolí svého domu, spravuje auto, vaří, pere nebo pečuje o děti. Díval se právě na něco? Četl noviny nebo sledoval něco na ulici? Je z věcí, jež ho obklopují, patrné, že má zvláštní zájem o rybaření, sport, hudbu, cestování, počítače nebo něco jiného? Lidé často přemýšlejí nad tím, co slyšeli v rozhlase nebo co viděli v televizi. Pokud oslovenému položíš nějakou otázku či proneseš stručnou poznámku k některé z těchto věcí, může to vést k přátelskému rozhovoru.

Vynikajícím příkladem toho, jak lze zahájit rozhovor s cílem vydat svědectví, je rozmluva Ježíše se Samaritánkou u studny poblíž Sycharu. (Jan 4:5–26)

Svůj úvod si musíš pečlivě připravit, zejména pokud váš sbor propracovává obvod často. Jinak se k vydání svědectví možná ani nedostaneš.

Uveď svůj námět. V křesťanském sboru tě obvykle uvede předsedající nebo někdo, kdo mluvil před tebou. Ten také oznámí název tvého proslovu. Může být však užitečné, jestliže v úvodních slovech svůj námět posluchačům připomeneš. To můžeš — ale nemusíš — udělat tak, že uvedeš oficiální znění daného námětu. Ať to provedeš jakkoli, tvůj námět by měl z proslovu postupně vyplynout. V úvodu bys ale měl nějakým způsobem zaměřit pozornost na to, o čem budeš mluvit.

Když Ježíš vyslal své učedníky kázat, jasně jim vysvětlil, jaké poselství mají předkládat. Řekl: „Když půjdete, kažte a říkejte: ‚Nebeské království se přiblížilo.‘“ (Mat. 10:7) O naší době Ježíš řekl: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat.“ (Mat. 24:14) Jsme naléhavě vybízeni, abychom ‚kázali slovo‘, tedy abychom se při vydávání svědectví drželi Bible. (2. Tim. 4:2) Dříve než Bibli otevřeme nebo než obrátíme pozornost na Království, je však často nezbytné poukázat na nějakou aktuální záležitost. Můžeš se například zmínit o zločinnosti, nezaměstnanosti, bezpráví, válce, nemocích, smrti nebo o tom, jak pomoci mladým lidem. O negativních záležitostech ale nemluv příliš dlouho; tvé poselství je přece pozitivní. Snaž se směrovat hovor na Boží slovo a na naději spojenou s Královstvím.

Ukaž svým posluchačům, proč je daný námět pro ně důležitý. Budeš-li mluvit ve sboru, můžeš si být téměř jist, že látka, kterou rozebereš, bude tvé posluchače zajímat. Budou ti ale naslouchat stejně pozorně jako naslouchá člověk, který poznává něco, co se ho rozhodně týká? Budou dávat pozor, protože si uvědomují, že to, co slyší, se vztahuje na jejich životní situaci, a protože v nich rozněcuješ touhu nějak ji řešit? To se podaří, jen pokud jsi při přípravě proslovu důkladně uvažoval o svých posluchačích — o jejich podmínkách, starostech a postojích. Jestliže jsi o tom skutečně uvažoval, potom zahrň do svého úvodu něco, z čeho to bude patrné.

Ať už mluvíš z pódia nebo někomu vydáváš svědectví, jedním z nejlepších způsobů, jak vzbudit zájem posluchačů o určitý námět, je osobně je zainteresovat. Ukaž jim, jak jejich problémy, potřeby i otázky souvisejí s rozebíraným námětem. Dáš-li najevo, že nebudeš mluvit jen všeobecně, ale že se budeš zabývat konkrétními stránkami dané záležitosti, budou ti naslouchat ještě pozorněji. K tomu je nutné dobře se připravit.

Způsob podání. To, co říkáš v úvodu, má sice prvořadý význam, ale zájem můžeš vzbudit také tím, jak to říkáš. Proto by se tvoje příprava měla týkat nejen toho, co chceš říci, ale i způsobu, jakým to řekneš.

Vzhledem k tomu, že k dosažení tvého cíle je důležitá volba slov, mohlo by být pro tebe výhodné, připravíš-li si první dvě nebo tři věty velmi pečlivě. Obvykle jsou nejlepší věty krátké a jednoduché. V případě proslovu ke sboru si je možná napíšeš slovo od slova nebo se rozhodneš naučit se je zpaměti, aby tvá úvodní slova měla patřičný účinek. Předneseš-li působivý úvod bez zbytečného spěchu, pomůže ti to získat klid potřebný k tomu, abys předložil zbytek proslovu.

Kdy si úvod připravit. Názory na tuto věc se různí. Někteří zkušení řečníci jsou přesvědčeni, že příprava proslovu by měla začít přípravou úvodu. Jiní lidé, kteří studují veřejné řečnictví, naopak zastávají názor, že úvod by si měl člověk připravit až po dokončení přípravy jádra proslovu.

Dříve než si můžeš podrobně vypracovat nějaký vhodný úvod, rozhodně musíš znát námět svého proslovu a vědět, jaké hlavní body se chystáš rozebrat. Co když si ale připravuješ proslov na základě osnovy, kterou jsi dostal? Napadne-li tě po jejím přečtení nějaký úvod, jistě není na škodu si jej napsat. Zároveň pamatuj na to, že má-li být tvůj úvod působivý, musíš vzít v úvahu své posluchače a také látku uvedenou v osnově.