Je správné vychloubat se?

VÍŠ, co to znamená, když se někdo vychloubá? — Můžeme si to ukázat na příkladu. Představ si, že se snažíš něco se naučit, ale moc ti to nejde. Například hrát fotbal nebo skákat přes švihadlo. A někdo se ti posmívá a říká ti: „Ty to vůbec neumíš. Podívej se na mě, jak se to dělá!“ Říkal ti to už někdo? — Takový člověk se vychloubá.

Jak se cítíš, když se někdo vychloubá? Je ti to příjemné? — A co myslíš, jak se cítí druzí, když se vychloubáš ty? — Je laskavé, když někdo řekne: „Jsem lepší než ty?“ — A má Jehova rád lidi, kteří se vychloubají? —

Velký učitel znal lidi, kteří si mysleli, že jsou lepší než druzí. Tito lidé se vychloubali, vytahovali se nad druhými. A protože jim Ježíš chtěl ukázat, že vychloubání je špatné, vyprávěl jim jeden příběh.

Je to příběh o farizeovi a výběrčím daní. Farizeové byli náboženští učitelé a mnozí z nich si o sobě mysleli, že jsou spravedlivější a lepší než ostatní lidé. Farizeus, o kterém Ježíš vyprávěl, šel do chrámu v Jeruzalémě, aby se tam modlil.

Do chrámu se přišel modlit také výběrčí daní. Lidé se výběrčím daní většinou vyhýbali a neměli je rádi. Mysleli si, že výběrčí daní je okrádají. A někteří to možná dělali.

V chrámu se farizeus začal modlit: ‚Ó Bože, děkuji ti, že nejsem hříšník jako ostatní lidé. Neokrádám druhé ani nedělám nic špatného. Nejsem jako ten výběrčí daní. Já jsem spravedlivý. Dvakrát týdně celý den nejím, abych měl čas přemýšlet o tobě. Odevzdávám do chrámu desetinu ze všeho, co dostanu.‘ Ten farizeus si o sobě myslel, že je lepší než ostatní lidé. A dokonce to říkal Bohu.

Ale výběrčí daní jednal jinak. Když se modlil, ani nepozvedl oči k nebi a se skloněnou hlavou stál opodál. Uvědomoval si, že hřeší, a bylo na něm vidět, že je mu to líto. Když se modlil, neříkal, co dobrého dělá, ale prosil: ‚Ó Bože, buď laskavý ke mně, hříšníkovi.‘

Který z těchto dvou mužů Boha potěšil? Byl to farizeus, který se chlubil tím, že je dobrý? Nebo to byl výběrčí daní, kterému bylo líto, že hřeší? —

Bůh měl radost z modlitby výběrčího daní. Ježíš to vysvětlil: ‚Každý, kdo si myslí, že je lepší než ostatní, bude ponížen. Ale ten, kdo je pokorný, bude vyvýšen.‘ (Lukáš 18:9–14)

Co se z tohoto Ježíšova příběhu můžeme naučit? — Ano, je špatné myslet si, že jsme lepší než druzí. Ale i když druhým neříkáme, že jsme lepší než oni, možná jim svým jednáním dáváme najevo, že si to myslíme. Myslíš, že se tak chováš někdy i ty? — Přemýšlej teď o tom, jak jednal apoštol Petr.

Ježíš svým apoštolům řekl, že až bude zatčen, všichni ho opustí. Petr se však chlubil: ‚I kdyby tě všichni opustili, já tě nikdy neopustím!‘ Petr se ale mýlil. Moc si věřil. Ve 30. kapitole této knihy se dozvíme, že také on Ježíše opustil. Nebylo to ale natrvalo. Petr zůstal Ježíšovým učedníkem. (Matouš 26:31–33)

Podívejme se na nějaký příklad z dnešní doby. Představ si, že sedíš v lavici, probíhá hodina a paní učitelka se na něco ptá. Možná se vždycky přihlásíš jako první. Určitě máš dobrý pocit, že znáš správné odpovědi. Bylo by ale laskavé srovnávat se s jinými spolužáky, kteří nedovedou odpovídat tak rychle? — Je správné snažit se být za každou cenu nejlepší, a tak snižovat ostatní? —

Přesně tak se choval ten farizeus. Chlubil se, že je lepší než výběrčí daní. Ale Velký učitel řekl, že farizeus jednal špatně. Je pravda, že některý člověk možná udělá něco lépe než druzí. To ale neznamená, že je lepší než oni.

Je možné, že toho víme víc než někdo jiný. Ale myslíš, že bychom se tím měli chlubit? — Přemýšlej. Kdo vytvořil náš mozek? Byli jsme to my sami? — Ne. Mozek jsme dostali od Boha. A skoro všechno, co víme, jsme se dozvěděli od druhých lidí. Něco jsme se dočetli v knihách nebo nám o tom někdo vyprávěl. Na něco jsme možná přišli sami. Ale víš proč jsme na to mohli přijít? — Protože nám Bůh dal mozek.

Když uvidíš, že se někdo snaží něco se naučit, bude hezké, když ho povzbudíš. Můžeš říct, že mu to jde, nebo mu můžeš nějak pomoci. Líbilo by se ti, kdyby se tak druzí chovali k tobě? —

Někteří lidé mají větší sílu než druzí. Co když jsi silnější než tvůj bráška nebo tvoje sestra? Je to důvod k vychloubání? — Rozhodně ne. Za to, že máme sílu, bychom měli děkovat Bohu. Sílu totiž získáváme z jídla. A jídlo máme díky tomu, že se Bůh stará o to, aby svítilo slunce, aby pršelo a aby rostliny měly všechno, co potřebují k růstu. (Skutky 14:16, 17)

Líbí se ti, když se někdo vychloubá? — Nikdo to nemá rád. Vzpomeň si, co řekl Ježíš: ‚To, co chcete, aby druzí lidé dělali vám, to dělejte vy jim.‘ Když se řídíme těmito slovy, nebudeme jako ten farizeus, o kterém vyprávěl Velký učitel. (Lukáš 6:31)

Jednou někdo Ježíše oslovil ‚dobrý učiteli‘. Co myslíš, jak na to Ježíš reagoval? — Řekl: „Nikdo není dobrý, kromě jednoho, Boha.“ (Marek 10:18) Velký učitel byl dokonalý, a přesto se nevychloubal. Vždy vyvyšoval svého Otce, Jehovu.

Víš koho můžeme vyvyšovat my? — Ano, našeho Stvořitele, Jehovu Boha. Když pozorujeme nádherný západ slunce nebo jiné krásy přírody, můžeme druhým lidem říci: ‚Podívejte se, to vytvořil náš Bůh Jehova!‘ Je hezké, když s ostatními mluvíme o tom, co Jehova udělal a co udělá v budoucnosti.