„Posiloval sbory“

1.–3. a) Kdo nyní začal Pavla doprovázet? b) Co se dozvíme v této kapitole?

PUTUJÍ spolu nehostinnou krajinou mezi městy. Apoštol Pavel přemýšlí o mladém muži, který jde vedle něj. Jmenuje se Timoteus a ve svých asi dvaceti letech je plný mladistvého elánu. Každým krokem se vzdaluje od svého domova. Den se chýlí ke konci a oblast Lystry a Ikonia mizí v dálce za nimi. Co je čeká? Pavel si to umí do jisté míry představit – vždyť je to už jeho druhá misionářská cesta. Ví, že se ocitnou v nebezpečných situacích a setkají se s mnoha problémy. Ale co ten chlapec po jeho boku? Vydrží to všechno?

² Pavel Timoteovi důvěřuje – možná víc, než tento pokorný mladík věří sám sobě. Nedávné události Pavla utvrdily v přesvědčení, že na svých cestách potřebuje dobrého spolupracovníka. Chystají se navštěvovat a posilovat sbory a Pavel ví, že k této činnosti potřebují neochvějné odhodlání a musí být jedné mysli. Proč tak možná uvažuje? Jednou příčinou by mohlo být nedorozumění, které před časem způsobilo roztržku mezi ním a Barnabášem.

³ V této kapitole se dozvíme důležité poučení o tom, jak nejlépe řešit neshody. Také zjistíme, proč si Pavel jako svého spolupracovníka vybral právě Timotea. A hlouběji poznáme, v čem spočívá důležitá úloha dnešních krajských dozorců.

„Vraťme se teď, navštivme bratry“ (Skutky 15:36)

4. Co měl Pavel v úmyslu dělat při své druhé misionářské cestě?

⁴ V předcházející kapitole jsme četli o tom, jak čtyřčlenná delegace bratrů – Pavel, Barnabáš, Jidáš a Silas – posílila křesťany v Antiochii, když jim předala rozhodnutí, které vedoucí sbor učinil ohledně obřízky. Co potom udělal Pavel? Obrátil se na Barnabáše a nastínil mu plán další cesty. Řekl: „Vraťme se teď, navštivme bratry ve všech městech, kde jsme oznamovali Jehovovo slovo, a podívejme se, jak se mají.“ (Sk. 15:36) Pavel neměl v úmyslu vykonat u těchto nově obrácených křesťanů pouhou přátelskou návštěvu. Kniha Skutky ukazuje, co všechno bylo účelem Pavlovy druhé misionářské cesty. Za prvé, Pavel hodlal dále předávat rozhodnutí od vedoucího sboru. (Sk. 16:4) A za druhé, jako cestující dozorce byl rozhodnut duchovně posilovat sbory a pomáhat jim, aby se upevňovaly ve víře. (Řím. 1:11, 12) Jak dnešní organizace svědků Jehovových uplatňuje vzor, který dali apoštolové?

5. Jak dnešní vedoucí sbor vede a povzbuzuje jednotlivé sbory?

⁵ V dnešní době Kristus řídí svůj sbor prostřednictvím věrných pomazaných mužů, kteří tvoří vedoucí sbor svědků Jehovových. Ten vede a povzbuzuje všechny sbory na světě. Používá k tomu například dopisy, publikace, které jsou k dispozici online i v tištěné verzi, a shromáždění. Vedoucí sbor se také snaží zůstávat s každým sborem v úzkém spojení, a to prostřednictvím krajských dozorců. Do této úlohy přímo jmenoval tisíce způsobilých starších na celém světě.

6., 7. Co patří k úkolům krajských dozorců?

⁶ Když krajští dozorci navštěvují sbory, snaží se věnovat osobní pozornost všem bratrům a sestrám a povzbuzovat je na základě Bible. Jak to dělají? Řídí se vzorem, který v prvním století poskytli takoví křesťané, jako byl Pavel. Ten dal jednomu dozorci radu: „Kaž Boží slovo a dělej to s pocitem naléhavosti za příznivých i nepříznivých okolností. Kárej, napomínej a vybízej s veškerou trpělivostí a uměním vyučovat. … Konej práci evangelisty.“ (2. Tim. 4:2, 5)

⁷ V souladu s těmito slovy se krajský dozorce – a pokud je ženatý, pak i jeho manželka – podílí se zvěstovateli místního sboru na různých odvětvích kazatelské služby. Tito cestující kazatelé jsou ve službě horliví a také umí výborně vyučovat, což má na zvěstovatele dobrý vliv. (Řím. 12:11; 2. Tim. 2:15) Ale především jsou známí svou obětavou láskou. Ochotně druhým slouží, přičemž cestují i za nepříznivého počasí, a dokonce nebezpečnými územími. (Filip. 2:3, 4) Krajští dozorci také každý sbor povzbuzují, vyučují a radí mu pomocí biblických proslovů. Jestliže si všichni ve sboru všímají jejich chování a napodobují jejich víru, mají z toho velký užitek. (Hebr. 13:7)

„Strhla se mezi nimi ostrá hádka“ (Skutky 15:37–41)

8. Jak Barnabáš reagoval na Pavlovo pozvání?

⁸ Pavlův návrh navštívit bratry Barnabáš uvítal. (Sk. 15:36) Ti dva už předtím na cestách dobře spolupracovali a oba také znali území, která chtěli navštívit, i tamní obyvatele. (Sk. 13:2–14:28) Mohlo se tedy zdát, že bude rozumné a praktické ujmout se tohoto úkolu společně. Ale nastala komplikace, o které čteme ve Skutcích 15:37. „Barnabáš byl rozhodnutý vzít s sebou i Jana zvaného Marek.“ To nebyl z jeho strany jenom návrh. Barnabáš „byl rozhodnutý“, že svého bratrance Marka na tuto misionářskou cestu vezme.

9. Proč Pavel s Barnabášem nesouhlasil?

⁹ Pavel s ním nesouhlasil. Proč? Zpráva říká: „Pavel [Marka] s sebou brát nechtěl, protože od nich v Pamfýlii odešel a nepokračoval s nimi v práci.“ (Sk. 15:38) Marek doprovázel Pavla a Barnabáše při jejich první misionářské cestě, ale nevydržel s nimi do konce. (Sk. 12:25; 13:13) Poměrně brzy, když ještě byli v Pamfýlii, od svého úkolu odešel a vrátil se domů do Jeruzaléma. Bible nám neříká, proč to Marek udělal, ale apoštol Pavel zřejmě považoval jeho jednání za nezodpovědné. Možná pochyboval o jeho spolehlivosti.

10. Jak se neshoda mezi Pavlem a Barnabášem vyhrotila a k čemu to vedlo?

¹⁰ Barnabáš přesto trval na tom, že Marka s sebou vezmou. A Pavel se stejnou rozhodností trval na tom, že ho nevezmou. „Strhla se mezi nimi tak ostrá hádka, že se rozešli,“ čteme ve Skutcích 15:39. Barnabáš odplul na Kypr, odkud pocházel, a Marka vzal s sebou. Pavel začal uskutečňovat své plány. Zpráva říká: „Pavel si vybral Sila, bratři pak Pavla svěřili Jehovovi a jeho nezasloužené laskavosti a on se vydal na cestu.“ (Sk. 15:40) Společně s ním „procházel Sýrií a Kilikií a posiloval sbory“. (Sk. 15:41)

11. Které vlastnosti jsou nezbytné k tomu, aby mezi námi a někým, kdo nás urazil, nedošlo k trvalému rozkolu?

¹¹ Tato událost nám připomíná, že každý z nás je nedokonalý. Pavel a Barnabáš byli jmenováni jako zvláštní představitelé vedoucího sboru. Pavel sám se pravděpodobně stal jeho členem. Ale v tomto případě oba podlehli svým nedokonalým lidským sklonům. Připustili snad, aby kvůli tomu mezi nimi vznikl trvalý rozkol? Pavel a Barnabáš byli sice nedokonalí, ale byli pokorní a měli Kristovu mysl. Za nějakou dobu bezesporu projevili postoj, který je charakteristický pro křesťanské bratry, a odpustili si. (Ef. 4:1–3) Pavel a Marek později pracovali společně na jiných teokratických úkolech.a (Kol. 4:10)

12. Čím by se měli vyznačovat dnešní dozorci, když chtějí napodobit Pavla a Barnabáše?

¹² Tato ostrá hádka nebyla pro Barnabáše ani pro Pavla typická. Barnabáš byl znám jako člověk laskavý a šlechetný. Právě proto mu apoštolové dali přezdívku Barnabáš, což znamená „syn útěchy“, zatímco jeho vlastní jméno bylo Josef. (Sk. 4:36) Také Pavel se vyznačoval tím, že druhým projevoval něžnou náklonnost a choval se jemně. (1. Tes. 2:7, 8) Všichni dnešní křesťanští dozorci, včetně krajských dozorců, by měli Pavla a Barnabáše napodobovat. Měli by se vždy snažit jednat pokorně a měli by ke spolustarším i k ostatním bratrům a sestrám být jemní. (1. Petra 5:2, 3)

„Bratři … o Timoteovi mluvili pochvalně“ (Skutky 16:1–3)

13., 14. a) Kdo byl Timoteus a za jakých okolností se s ním Pavel setkal? b) Proč Timoteus zaujal Pavlovu pozornost? c) Čím byl Timoteus pověřen?

¹³ Při své druhé misionářské cestě Pavel zamířil do římské provincie Galácie, kde předtím bylo založeno několik sborů. Po nějaké době „došel do Derbé a pak do Lystry“. Zpráva pokračuje: „Tam žil jeden učedník, který se jmenoval Timoteus. Jeho matka byla věřící Židovka, ale otec byl Řek.“ (Sk. 16:1)b

¹⁴ Pavel se s Timoteovou rodinou zřejmě setkal již dříve, když asi v roce 47 n. l. touto oblastí cestoval poprvé. Od té doby uplynuly asi dva nebo tři roky. Když nyní přišel podruhé, mladý Timoteus zaujal jeho pozornost. Proč? Protože bratři o něm „mluvili pochvalně“. Timoteus byl oblíbený nejen ve svém domovském městě, ale měl dobrou pověst i za hranicemi svého vlastního sboru. Dobře o něm mluvili jak bratři v Lystře, tak ve městě Ikoniu, které leželo asi 30 kilometrů daleko. (Sk. 16:2) Pod působením svatého ducha starší svěřili Timoteovi závažnou odpovědnost – měl pomáhat Pavlovi a Silovi jako cestující služebník. (Sk. 16:3)

15., 16. Čím si Timoteus získal tak dobrou pověst?

¹⁵ Jak to, že Timoteus měl už ve svém mládí tak dobrou pověst? Bylo to snad díky jeho inteligenci, vzhledu nebo vrozeným schopnostem? Takové věci lidem často imponují. I prorok Samuel se jednou nechal příliš ovlivnit vzezřením jistého člověka. Jehova ho však upozornil: „Bůh se na věci dívá jinak než člověk. Člověk totiž vidí jen to, co má před očima, ale Jehova vidí do srdce.“ (1. Sam. 16:7) Timoteus si získal mezi spolukřesťany dobré jméno ne díky svým schopnostem, ale díky tomu, že měl krásné křesťanské vlastnosti.

¹⁶ O některých Timoteových duchovních vlastnostech se Pavel zmínil o léta později. Psal o jeho dobré povaze, o jeho obětavé lásce a o tom, že svědomitě plní své teokratické úkoly. (Filip. 2:20–22) O Timoteovi bylo také známo, že má „nepokryteckou víru“. (2. Tim. 1:5)

17. Jak mohou Timotea napodobovat dnešní mladí lidé?

¹⁷ Mnozí mladí lidé dnes Timotea napodobují a pěstují bohulibé vlastnosti. Tím si už v mladém věku vytvářejí dobré jméno u Jehovy i u jeho služebníků. (Přísl. 22:1; 1. Tim. 4:15) Mají nepokryteckou víru, a nevedou tudíž dvojí život. (Žalm 26:4) Díky tomu mohou mít mnozí mladí lidé podobně jako Timoteus důležitou úlohu ve sboru. Když začnou splňovat požadavky na zvěstovatele dobré zprávy a během doby se zasvětí Jehovovi a dají se pokřtít, je to velkým povzbuzením pro všechny v jejich okolí, kdo milují Jehovu.

„Sbory se upevňovaly ve víře“ (Skutky 16:4, 5)

18. a) Jaké úkoly plnili Pavel a Timoteus? b) Jak se projevilo to, že sbory měly Boží požehnání?

¹⁸ Pavel a Timoteus pracovali společně mnoho let. Jako cestující služebníci plnili různé úkoly jménem vedoucího sboru. Biblická zpráva říká: „Když cestovali od města k městu, předávali bratrům rozhodnutí apoštolů a starších v Jeruzalémě, aby se jimi řídili.“ (Sk. 16:4) Je zřejmé, že sbory se těmito pokyny skutečně řídily. Taková poslušnost vedla k tomu, že se „upevňovaly ve víře a věřících den za dnem přibývalo“. (Sk. 16:5)

19., 20. Proč by měli křesťané poslouchat ty, kdo je vedou?

¹⁹ Podobně i v dnešní době zažívají svědkové Jehovovi požehnání vyplývající z toho, že jsou poslušní a poddajně se řídí pokyny těch, kdo je vedou. (Hebr. 13:17) Scéna tohoto světa se stále mění, a proto je velmi důležité, aby křesťané neustále přijímali aktuální duchovní pokrm od „věrného a rozvážného otroka“. (Mat. 24:45; 1. Kor. 7:29–31) Když to budeme dělat, předejdeme duchovnímu ztroskotání a nenecháme se znečistit světem. (Jak. 1:27)

²⁰ Je pravda, že dnešní křesťanští dozorci včetně členů vedoucího sboru jsou nedokonalí, stejně jako byli nedokonalí Pavel, Barnabáš, Marek a jiní pomazaní starší v prvním století. (Řím. 5:12; Jak. 3:2) Vedoucí sbor se však přísně řídí Božím Slovem a drží se vzoru, který dali apoštolové, a proto se prokazuje jako důvěryhodný. (2. Tim. 1:13, 14) Výsledkem je, že sbory jsou posilovány a upevňují se ve víře.