Poučení o víře, křesťanském chování a lásce

JAKUB a Juda byli Ježíšovi nevlastní bratři. Petr a Jan patřili k jeho dvanácti apoštolům. Tito čtyři muži napsali celkem sedm dopisů, které jsou součástí Křesťanských řeckých písem. Každý z dopisů je pojmenován po svém pisateli. Cílem vybídek, které jsou v nich obsaženy, bylo pomoci křesťanům, aby zůstali věrní Jehovovi a neztráceli ze zřetele Boží Království.

Víra. Nestačí, aby člověk jen prohlašoval, že má víru. Pravá víra podněcuje k jednání. Jakub napsal, že „víra bez skutků [je] mrtvá“. (Jakub 2:26) Když křesťan projevuje víru ve zkouškách, učí se tím vytrvalosti. Aby se mu podařilo obstát, musí Boha prosit o moudrost a být pevně přesvědčen, že mu ji dá. Vytrvalost pak povede k Božímu schválení. (Jakub 1:2–6, 12) Jestliže někdo má víru a zůstává ryzí, Jehova Bůh to nenechá bez povšimnutí. Jakub říká: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8)

Jen víra, která je opravdu silná, křesťanovi pomůže odolávat pokušení a nemravným vlivům. Juda si uvědomoval, že jeho spoluvěřící žijí v nemorálním prostředí, a proto jim napsal, aby „vedli tvrdý boj za víru“. (Juda 3)

Křesťanské chování. Jehova očekává, že jeho služebníci budou svatí, to znamená čistí v každém ohledu. Apoštol Petr napsal: „Staňte se i vy sami svatými v celém svém chování, protože je napsáno: ‚Budete svatí, protože já [Jehova] jsem svatý.‘“ (1. Petra 1:15, 16) Ježíš dal křesťanům vynikající příklad. Petr uvedl: „Kristus trpěl za vás a zanechal vám vzor, abyste věrně následovali jeho šlépěje.“ (1. Petra 2:21) Křesťané občas zakoušejí utrpení kvůli tomu, že žijí v souladu s Božími měřítky. Za všech okolností se však snaží zachovat si ‚dobré svědomí‘. (1. Petra 3:16, 17) Zatímco očekávají Boží den soudu a zaslíbený nový svět, ve kterém „bude přebývat spravedlnost“, mají podle Petra vynikat znamenitým chováním a konat skutky, z nichž je patrná jejich oddanost Bohu. (2. Petra 3:11–13)

Láska. Apoštol Jan napsal: „Bůh je láska.“ Ukázal, že Bůh nám svou velkou lásku projevil tím, že poslal Ježíše jako „oběť za naše hříchy“. Jak by na to křesťané měli reagovat? Jan vysvětlil: „Milovaní, jestliže nás Bůh takto miloval, pak jsme my sami povinni milovat jeden druhého.“ (1. Jana 4:8–11) Jedním ze způsobů, jak spoluvěřícím dávat lásku najevo, je být k nim pohostinní. (3. Jana 5–8)

Jak ale mohou lidé ukázat, že mají lásku k Bohu? Jan odpovídá: „Láska k Bohu . . . znamená, že zachováváme jeho přikázání; jeho přikázání však nejsou břemenem.“ (1. Jana 5:3; 2. Jana 6) Ti, kdo tak jednají, se mohou spolehnout na to, že Bůh, který dává ‚vyhlídku na věčný život‘, je nikdy nepřestane milovat. (Juda 21)

Založeno na Jakubovi, 1. Petra, 2. Petra, 1. Jana, 2. Jana, 3. Jana a Judovi.