„Poslechni, prosím, Jehovův hlas“

1, 2. Jak uvažují mnozí lidé, kteří jdou po ‚všeobecně oblíbené dráze‘, a proč bys měl uvažovat jinak?

LIDÉ dnes neradi někoho poslouchají. Mnozí se při rozhodování neřídí ani všeobecně přijímanou zásadou „dělej to, co je správné“. Raději jednají podle hesla „dělej si, co chceš“ nebo „dělej to, co ti projde“. Je to vidět na chování řidičů, kteří jezdí na červenou, investorů, kteří porušují finanční předpisy, a lidí ve vysokém postavení, kteří porušují zákony, k jejichž vzniku možná sami přispěli. Takto se hnát kupředu po ‚všeobecně oblíbené dráze‘ je nesprávné a škodlivé, ale dělali to běžně i lidé v Jeremjášově době. (Jer. 8:6)

² Dobře víš, že ti, kdo touží být v přízni Všemohoucího Boha, po ‚všeobecně oblíbené dráze‘ jít nesmí. Všimni si, že Jeremjáš poukázal na rozdíl mezi těmi, kdo „neposlouchali . . . hlas Jehovy“, a těmi, kdo Jehovu chtěli poslouchat. (Jer. 3:25; 7:28; 26:13; 38:20; 43:4, 7) Každý z nás by se měl zamyslet nad tím, jak si v tomto ohledu vede. Proč? Satanovy útoky na ryzost Jehovových služebníků mimořádně zesílily. Satan je jako had, který tiše číhá na svou kořist, a pak náhle zaútočí a uštkne, což může být smrtelné. Abychom zůstali mimo dosah jeho jedovatých zubů, musíme být rozhodnuti poslouchat Jehovův hlas. Ale jak můžeme posílit své odhodlání Jehovu poslouchat? Mohou nám v tom pomoci Jeremjášovy spisy.

TEN, KOMU DLUŽÍME POSLUŠNOST

3. Proč si Jehova zaslouží naši poslušnost?

³ Proč si Jehova zaslouží naši naprostou poslušnost? Na jeden důvod poukazuje Jeremjáš, když o Jehovovi říká, že „udělal zemi svou mocí, . . . svou moudrostí pevně založil úrodnou zemi“. (Jer. 10:12) Jehova je Svrchovaný Panovník vesmíru. Měli bychom se ho bát více než kteréhokoli jiného vládce. Má absolutní právo požadovat od nás, abychom plnili jeho moudré příkazy. Jsou opravdu k našemu trvalému užitku. (Jer. 10:6, 7)

4, 5. (a) Jakou skutečnost si uvědomovali Židé v dobách sucha? (b) Jak obyvatelé Judy promrhali ‚živou vodu‘ od Jehovy? (c) Jak můžeš pít ‚živou vodu‘, kterou nám Jehova dává?

⁴ Jehova je však nejen Svrchovaný Panovník, ale také Udržovatel života — i našeho života. Židům v Jeremjášově době to bylo ukázáno velmi působivě. Egyptská země byla z velké části závislá na vodě z Nilu, ale v Zaslíbené zemi to bylo jinak. Izraelité byli do značné míry odkázáni na sezónní deště a často shromažďovali odtékající dešťovou vodu v podzemních cisternách. (5. Mojž. 11:13–17) Pouze Jehova mohl sesílat déšť, aby zavlažená půda mohla rodit. Mohl naopak potřebný déšť zadržet. V Jeremjášově době proto neposlušní Židé několikrát zažili období ničivého sucha. Jejich pole i vinice zůstaly vyprahlé a jejich studny a cisterny vyschly. (Jer. 3:3; 5:24; 12:4; 14:1–4, 22; 23:10)

⁵ Pokud jde o doslovnou vodu, té si Židé vážili, ale ‚živou vodu‘, kterou jim Jehova velkoryse poskytoval, odmítali. Dělali to tím, že svévolně neposlouchali Boží Zákon a spoléhali se na spojenectví s okolními národy. Za to museli nést následky. Jednali jako lidé, kteří v období, kdy je málo vody, ji nalévají do puklé cisterny, jež žádnou vodu neudrží. (Přečti Jeremjáše 2:13; 17:13.) My rozhodně máme důvod jednat jinak než tehdejší Židé a tak se vyhnout neštěstí. Jehova nám stále v hojné míře poskytuje vedení, které je založeno na jeho inspirovaném Slově. Je jasné, že tato ‚živá voda‘ nám prospěje pouze tehdy, když ji budeme pravidelně studovat a budeme se snažit podle ní žít.

6. (a) Jak se král Sedekjáš díval na to, že by měl Jehovu poslouchat? (b) Proč myslíš, že král nejednal moudře?

⁶ Čím blíže byl den Jehovova zúčtování s Judou, tím důležitější byla poslušnost. Jestliže měli Židé získat Jehovovu přízeň a ochranu, museli činit pokání a začít Jehovu poslouchat. To měl udělat i král Sedekjáš. Nebyl však natolik pevný, aby jednal správně. Když mu jeho podřízení řekli, že chtějí Jeremjáše zabít, neměl dost odvahy, aby jim odporoval. Jak jsme viděli v předcházející kapitole, prorok byl v ohrožení života, ale s pomocí Ebed-meleka z tohoto nebezpečí vyvázl a později Sedekjáše vybídl: „Poslechni, prosím, Jehovův hlas.“ (Přečti Jeremjáše 38:4–6, 20.) Bylo v králově vlastním zájmu, aby se správně rozhodl. Poslechne Boha?

POSLOUCHAT JEHOVU JE NALÉHAVÉ

7. Například v jakých situacích může být vyzkoušena tvá poslušnost?

⁷ Poslouchat je dnes stejně důležité jako v Jeremjášově době. Jsi pevně odhodlaný poslouchat Jehovu? Kdyby ses na internetu nedopatřením dostal na nějakou pornografickou stránku, díval by ses na ni, nebo bys pokušení odolal a zavřel ji? Co kdyby tě někdo z nevěřících spolupracovníků nebo spolužáků pozval na schůzku? Měl(a) bys sílu odmítnout? A co odpadlická literatura nebo odpadlické internetové stránky? Zaujaly by tě takové věci, anebo by ti byly odporné? V takových situacích pamatuj na slova z Jeremjáše 38:20.

8, 9. (a) Proč je moudré naslouchat, když se ti starší snaží pomoci? (b) Jak by ses měl dívat na to, když ti starší opakovaně dávají nějakou radu?

⁸ Jehova často posílal Jeremjáše ke svému lidu s vybídkami, jako je tato: „Obraťte se, prosím, zpět každý od své špatné cesty a napravte své cesty a svá jednání.“ (Jer. 7:3; 18:11; 25:5; přečti Jeremjáše 35:15) Podobně se dnes sboroví starší ze všech sil snaží pomáhat spoluvěřícím, kteří jsou v duchovním nebezpečí. Kdyby ti někdy starší radili, aby ses vyhnul nějakému nemoudrému nebo nesprávnému jednání, naslouchej jim. Sledují při tom stejný cíl jako Jeremjáš.

⁹ Starší ti možná připomenou biblické zásady, na které ti poukázali už dříve. Uvědom si, že opakovat nějakou radu není nikdy lehké. Je to však daleko těžší, jestliže ten, kdo potřebuje pomoc, projevuje podobný postoj jako mnozí Židé, kteří slyšeli Jeremjáše. To, že se starší opakovaně snaží ti pomáhat, považuj za projev Jehovovy lásky. Měj také na mysli, že kdyby se Jeremjáš setkal s náležitou odezvou, své výstrahy by nemusel opakovat. Jestliže tedy nechceš slyšet nějakou radu opakovaně, uposlechni ji hned.

JEHOVA ODPOUŠTÍ VELKORYSE, ALE NE AUTOMATICKY

10. Proč Jehova neodpouští hříchy automaticky?

¹⁰ V tomto systému věcí nedokážeme Jehovu poslouchat dokonale, i kdybychom se o to snažili sebevíc. Jsme mu tedy vděční za to, že je ochoten nám naše hříchy odpouštět. Avšak nepromíjí je automaticky. Proč ne? Hřích je totiž pro něj něčím odporným. (Iz. 59:2) Proto se Jehova chce ujistit, že jsme hodni toho, aby nám odpustil.

11. Jak to, že tajné hříchy nemohou člověku projít?

¹¹ Jak jsme se již dozvěděli, mnozí Židé v Jeremjášově době byli zvyklí Boha neposlouchat, a zneužívali tak jeho trpělivost a milosrdenství. Mohlo by se dnes stát, že by Boží služebník začal mít podobný sklon? Ano, pokud by přehlížel Jehovovy připomínky a zvykl by si hřešit. V některých případech se to stává otevřeně, například když někdo vstoupí do cizoložného manželství. Ale i když nějaký hřích druzí lidé nevidí, křesťan, který Jehovu neposlouchá, je na nebezpečné cestě. Ten, kdo vede dvojí život, si možná myslí, že na to nikdo nepřijde. Skutečnost je však taková, že Bůh se dívá do mysli a srdce člověka a vidí, co se děje v soukromí. (Přečti Jeremjáše 32:19.) Co je třeba udělat, jestliže někdo opravdu Boha neposlechl?

12. Co musí někdy starší udělat, aby chránili sbor?

¹² Mnozí Židé pohrdali pomocí, kterou jim Jehova prostřednictvím Jeremjáše opakovaně nabízel. Podobně se dnes může stát, že ten, kdo se dopustil vážného hříchu, nečiní pokání a odmítá pomoc starších. V takovém případě musí starší jednat podle biblického pokynu a chránit sbor tím, že provinilce vyloučí. (1. Kor. 5:11–13; viz rámeček „Když ‚není zákon‘“ na straně 73.) Znamená to však, že takový člověk je už úplně ztracen, že už nikdy nebude moci získat Jehovovu přízeň? Izraelité jednali vzpurně dlouhou dobu, a přece jim Bůh řekl: „Vraťte se, odpadlí synové. Uzdravím váš odpadlý stav.“ (Jer. 3:22)a Jehova zve provinilce, aby se k němu vrátili. Vlastně jim to nařizuje.

POSLECHNI JEHOVU A VRAŤ SE K NĚMU

13. Co musí uznat ten, kdo chce opět získat Jehovovu přízeň?

¹³ Jeremjáš naznačil, co musí člověk udělat, aby se mohl k Jehovovi vrátit. Měl by se sám sebe zeptat: „Co jsem to udělal?“ Pak by si měl ve světle biblických měřítek poctivě odpovědět a přijmout to. Nekajícní Židé v Jeremjášově době se této otázce vyhýbali. Nechtěli si přiznat, jak velké jsou jejich hříchy, a proto jim Jehova nemohl odpustit a také jim neodpustil. (Přečti Jeremjáše 8:6.) Naproti tomu hříšník, který činí opravdové pokání, uznává, že svou neposlušností uvedl pohanu na Boží jméno a na křesťanský sbor. Pokud svým jednáním způsobil škodu nevinným lidem, velmi ho to trápí. Měl by si uvědomit, že jeho prosba o odpuštění bude mít pro Jehovu cenu pouze tehdy, jestliže uzná plný dosah svého špatného jednání. Ale k tomu, aby opět získal Boží přízeň, musí udělat ještě něco víc.

14. Jak se člověk ‚vrací přímo k Jehovovi‘? (Viz také rámeček „Co je pokání?“.)

¹⁴ Člověk, který činí opravdové pokání, zkoumá své pohnutky, touhy a zvyky. (Přečti Nářky 3:40, 41.) Prozkoumá ty stránky svého života, v nichž má slabost, například přátelství s někým opačného pohlaví, užívání alkoholu nebo tabáku, používání internetu nebo obchodní činnost. Když chce hospodyně mít doma všechno čisté, vymete každý kout. Podobně i křesťan, který činí pokání, by se měl ze všech sil vynasnažit, aby očistil své myšlenky a to, jak jedná v soukromí. Musí ‚se vrátit přímo k Jehovovi‘, a to tím, že bude splňovat jeho požadavky a přizpůsobí se jeho měřítkům. V Jeremjášově době se někteří Židé vrátili k Jehovovi „jen falešně“. Předstírali, že mají výčitky svědomí, ale nezměnili ani své srdce ani svůj život. (Jer. 3:10) Na rozdíl od nich člověk, který opravdově prosí o odpuštění, se nepokouší oklamat Jehovu a jeho sbor. Nejde mu o to, aby si pouze zachoval tvář nebo opět byl ve společnosti svých příbuzných či jiných spolukřesťanů, ale chce se úplně odvrátit od nesprávných skutků a zasloužit si Boží odpuštění a přízeň.

15. Čím se vyznačují modlitby člověka, který činí opravdové pokání?

¹⁵ K pokání neodmyslitelně patří modlitba. Ve starověku bylo běžné, že lidé při modlitbě pozdvihovali ruce k nebi. Když se dnes modlí kajícný hříšník, ‚pozdvihuje spolu s dlaněmi k Bohu své srdce‘, jak to vyjádřil Jeremjáš. (Nář. 3:41, 42) Lítost podněcuje kajícného hříšníka k tomu, aby své chování uvedl do souladu se svou prosbou o odpuštění. Jeho modlitby jsou upřímné, vycházejí přímo ze srdce.

16. Proč je rozumné vrátit se k Bohu?

¹⁶ Bezpochyby si uvědomuješ, že hříšník, který opravdu uznává své hříchy, možná musí překonat pýchu. Podstatné však je, že Jehova chce, aby se k němu hříšníci vrátili. Když v srdci člověka vidí opravdovou lítost, jeho vlastní srdce na to reaguje. ‚Rozbouří se‘ v něm něžné city, protože si přeje odpustit všem kajícným hříšníkům, stejně jako odpustil Izraelitům, kteří se vrátili z vyhnanství. (Jer. 31:20) Je opravdu povzbuzující vědět, že těm, kdo ho poslouchají, Bůh nabízí pokoj a naději. (Jer. 29:11–14) Mohou opět získat své místo mezi oddanými Božími služebníky.

POSLUŠNOST TĚ CHRÁNÍ

17, 18. (a) Kdo byli Rekabovci? (b) Čím jsou Rekabovci známi? (Viz obrázek na straně 77.)

¹⁷ Ten, kdo Jehovu bezvýhradně poslouchá, je na bezpečné cestě. Vidíme to na příkladu Rekabovců v Jeremjášově době. Jejich předek, Kenita Jehonadab, který věrně stál na straně Jehua, jim více než dvě stě let předtím dal několik omezujících příkazů. Jeden z nich se týkal pití vína. Jehonadab už dávno nežil, ale Rekabovci ho stále poslouchali. Jeremjáš je vyzkoušel tím, že je vzal do chrámové jídelny, předložil jim víno a vybídl je, aby pili. Oni mu řekli: „Nebudeme pít víno.“ (Jer. 35:1–10)

¹⁸ Rekabovci považovali za důležité poslouchat svého předka, i když už dávno zemřel. Praví ctitelé živého Boha by měli poslouchat Boží příkazy ještě svědomitěji. Rekabovci byli odhodláni poslouchat, a to na Jehovu velmi zapůsobilo. Jejich postoj byl v příkrém protikladu k neposlušnosti Židů. Bůh Rekabovcům slíbil, že je ochrání před přicházejícím neštěstím. Jaké poučení z toho plyne pro dnešní dobu? Je rozumné důvěřovat, že ti, kdo Jehovu bezvýhradně poslouchají, budou zcela jistě ochráněni ve velkém soužení. (Přečti Jeremjáše 35:19.)

TI, KDO POSLOUCHAJÍ JEHOVU, NEJSOU OSAMĚLÍ

19. Jakou ochranu ti může Bůh poskytnout, jestliže ho budeš poslouchat?

¹⁹ Neměli bychom si myslet, že svému lidu Jehova poskytoval ochranu a péči pouze v minulosti. Ty, kdo ho poslouchají, chrání před duchovním nebezpečím i dnes. Podobně jako vysoká zeď chránila starověká města před útokem, Boží zákony chrání ty, kdo je studují a stále se jimi řídí. Zůstaneš uvnitř ochranné hradby v podobě Božích pokynů, které se týkají morálky? V takovém případě se ti určitě povede dobře. (Jer. 7:23) Svědčí o tom zážitky mnoha Božích služebníků. (Viz rámeček „Poslouchat Jehovu je ochranou“ na straně 78.)

20, 21. (a) Čím si můžeš být jistý, když sloužíš Jehovovi? (b) Jak král Jehojakim reagoval na Boží poselství, které dostal prostřednictvím Jeremjáše?

²⁰ Službu Bohu ti mohou ztěžovat odpůrci — ať už jsou v rodině, v práci, ve škole nebo na místních úřadech. Můžeš si však být jistý, že pokud budeš Jehovu za všech okolností bezvýhradně poslouchat, bude tě podporovat i v těch nejobtížnějších situacích. Vzpomeň si na slib, který dal Bůh Jeremjášovi, totiž že s ním bude, až se tento prorok stane terčem prudkého odporu. Jehova svůj slib splnil. (Přečti Jeremjáše 1:17–19.) Jedna ze situací, kdy byla Boží pomoc patrná, nastala za krále Jehojakima.

²¹ Jen málo izraelských panovníků se stavělo na odpor Božím mluvčím tak zuřivě jako Jehojakim. Projevilo se to v případě Jehovova proroka Urijáše, který byl Jeremjášovým současníkem. Zlý král Jehojakim ho nechal pronásledovat i za hranicemi. Když byl Urijáš přiveden zpět, byl usmrcen. (Jer. 26:20–23) Ve čtvrtém roce Jehojakimovy vlády Jehova přikázal Jeremjášovi, aby zapsal všechna slova, která mu do té doby řekl, a aby je potom nahlas četl v chrámu. Jehojakim si Jeremjášův svitek obstaral a jeden dvorní úředník mu ho potom předčítal. V průběhu čtení král tento dokument odřezával a po kouskách ho házel do ohně, ačkoli jej od toho některá knížata odrazovala. Pak poslal své muže, aby Jeremjáše a Baruka uvěznili. Co se však stalo? „Jehova je držel skryté.“ (Jer. 36:1–6, přečti Jeremjáše 36:21–26) Nedovolil, aby Jehojakim těmto dvěma věrným mužům ublížil.

22, 23. Jak situace jedné sestry žijící ve střední Asii dokládá, že Bůh své služebníky podporuje?

²² Pokud to Jehova uzná za dobré, může ukrýt před nebezpečím své služebníky i dnes. Ale častěji je to tak, že jim dává odvahu a moudrost, aby ho poslouchali a aby kázali dál dobrou zprávu o Království. Jedna svobodná matka, které budeme říkat Gulistan, má čtyři děti. Pociťuje, že ji Jehova pomáhá. Žije v jedné rozsáhlé oblasti střední Asie, kde se úřady staví proti kazatelské činnosti. Nějaký čas tam byla jediným svědkem Jehovovým. Nejbližší sbor je přes 400 kilometrů daleko, a proto je tato sestra jen zřídkakdy ve společnosti zralých křesťanů. Navzdory odporu a jiným problémům však káže dům od domu a nachází mnoho lidí, které pravda zajímá. Podle jedné nedávné zprávy vedla Gulistan biblická studia s více než dvaceti lidmi a v duchovním smyslu pečuje o rostoucí skupinu Jehovových ovcí.

²³ Bůh pomáhal Jeremjášovi a takovým svědkům, jako je Gulistan, a stejně je ochoten pomáhat i tobě a jiným svým poslušným služebníkům. Buď odhodlán poslouchat ho jako Panovníka spíše než lidi. Pak ti odpor ani jiné překážky nezabrání v tom, abys veřejně chválil jediného pravého Boha mezi lidmi ve svém obvodu. (Jer. 15:20, 21)

24. Co dobrého ti dnes přináší to, že posloucháš Jehovu?

²⁴ Skutečnou radost a uspokojení v životě nemůžeme získat, pokud žijeme nezávisle na svém Stvořiteli. (Jer. 10:23) Když jsi nyní prostudoval to, co Jeremjáš napsal o poslušnosti, co myslíš, že bys měl dělat, aby Jehova mohl řídit tvé kroky ještě ve větší míře? Jeho příkazy jsou jediným návodem k tomu, jak žít, abychom byli naprosto šťastní a úspěšní. „Poslouchejte můj hlas,“ nabádá nás Jehova, „aby se vám dobře vedlo.“ (Jer. 7:23)