„Prosytím . . . unavenou duši“

1. Na jaké požehnání v novém světě se těšíš nejvíc?

KDYŽ se řekne „nový svět“, jaká požehnání si představíš? Dokonalé tělo, hojnost zdravého jídla, bezpečné bydlení, mírumilovná zvířata? Pravděpodobně dokážeš citovat biblické verše, na nichž jsou tyto vyhlídky založeny. Nezapomeň však na jiný druh požehnání — na dobré duchovní a duševní zdraví. Bez něj by se radost ze všeho ostatního brzy vytratila.

2, 3. Jaké zvláštní požehnání můžeme podle Jeremjášových spisů očekávat?

² Když Bůh prostřednictvím Jeremjáše předpověděl návrat Židů z Babylóna, obrátil pozornost na to, jaké budou mít pocity: „Ještě se okrášlíš svými tamburínami a skutečně vyjdeš v tanci těch, kdo se smějí.“ (Přečti Jeremjáše 30:18, 19; 31:4, 12–14.) Slib, který k tomu Bůh dodal, tě může velmi povzbudit: „Prosytím . . . unavenou duši a každou ochablou duši naplním.“ Jiný překlad Bible tuto pasáž vyjadřuje slovy: „Plně uspokojím potřeby těch, kdo jsou vyčerpaní, a plně občerstvím duše těch, kdo jsou slabí.“ (Jer. 31:25, NET Bible)

³ To je nádherná vyhlídka! Jehova řekl, že prosytí neboli plně uspokojí toho, kdo je unavený a sklíčený. A Bůh své sliby vždy splní. Jeremjášovy spisy v nás vzbuzují důvěru, že uspokojeni budeme i my. Kromě toho nám pomáhají poznat, z čeho můžeme čerpat povzbuzení a optimismus už nyní. Navíc názorně ukazují, jak můžeme povzbuzovat druhé, aby jejich duše byla uspokojena.

4. Proč se můžeme ztotožnit s Jeremjášovými pocity?

⁴ Tento příslib byl základem útěchy pro Jeremjáše a může pomoci i nám. Jak to? Vzpomeň si na myšlenku, o které je zmínka v první kapitole této publikace, totiž že Jeremjáš byl stejně jako Elijáš „člověk s pocity, jako jsou naše“. (Jak. 5:17) Stačí si vybavit jen několik důvodů, proč Jeremjáš někdy možná cítil, že ztrácí odvahu, nebo proč byl dokonce sklíčený. Když o tom přemýšlíš, představ si, jak by ses v podobných situacích cítil ty, a uvažuj o tom, proč tě tvoje nynější okolnosti mohou skličovat. (Řím. 15:4)

5. Co možná vyvolávalo Jeremjášovu sklíčenost?

⁵ Jedním důvodem Jeremjášovy sklíčenosti možná byla situace v jeho domovském městě Anatotu. Toto levitské město bylo vzdáleno jen několik kilometrů na severovýchod od Jeruzaléma. Jeremjáš jistě měl v Anatotu známé a pravděpodobně i příbuzné. Platilo o něm to, co řekl Ježíš, totiž že prorok nemá ve své domovině žádnou čest. (Jan 4:44) Obyvatelé města se o Jeremjáše nezajímali a nevážili si ho. Jednou Bůh prohlásil, že muži z Anatotu „hledají [Jeremjášovu] duši“. Útočně mu říkali: „Nebudeš prorokovat v Jehovově jménu, abys nezemřel naší rukou.“ Tato hrozba přišla od Jeremjášových sousedů a možná i od jeho příbuzných — od těch, kteří přece měli stát při něm! (Jer. 1:1; 11:21)

6. Pokud ti spolupracovníci nebo jiní lidé odporují, jaký užitek můžeš mít ze zprávy o Jeremjášovi a ‚mužích z Anatotu‘?

⁶ Jestliže pociťuješ odpor ze strany sousedů, spolužáků, spolupracovníků, nebo dokonce i některých členů rodiny, čerpej povzbuzení z toho, jak s Jeremjášem jednal Jehova. Tehdy mu řekl, že k lidem z Anatotu, kteří odporují jeho prorokovi, ‚obrátí svou pozornost‘. (Přečti Jeremjáše 11:22, 23.) Toto ujištění Jeremjášovi určitě pomohlo překonat sklíčenost, kterou pociťoval v důsledku tamního odporu. Boží pozornost se později měla projevit tím, že Bůh ‚na muže z Anatotu přivede neštěstí‘. To se skutečně stalo. Pokud jde o tebe, buď si jistý, že Jehova vidí, co se děje, že tomu věnuje pozornost. (Žalm 11:4; 66:7) Jestliže ‚zůstaneš‘ u biblických nauk a budeš dělat, co je správné, může to ještě některým odpůrcům pomoci, aby se vyhnuli neštěstí, které by je jinak postihlo. (1. Tim. 4:16)

CO BY MOHLO PŮSOBIT SKLÍČENOST

7, 8. Jak byl Jeremjáš týrán a jak to na něj působilo?

⁷ Výhružky ze strany obyvatel Anatotu nebyly tím jediným, s čím se Jeremjáš setkával. Jednou mu například ublížil jistý významný muž v Jeruzalémě, kněz Pašchur.a Když slyšel Boží proroctví, „Jeremjáše udeřil a dal ho do klády“. (Jer. 20:1, 2) To, že ho udeřil, pravděpodobně znamenalo daleko víc, než že mu dal políček. Někteří znalci se domnívají, že Pašchur nechal Jeremjáše zbít nebo zbičovat až čtyřiceti ranami. (5. Mojž. 25:3) Když Jeremjáš zažíval tělesné utrpení, lidé se mu možná pošklebovali, hlasitě mu nadávali a plivali po něm. To ale nebylo všechno. Pašchur dal Jeremjáše na celou noc zavřít „do klády“. Hebrejské slovo, které je zde použito, naznačuje, že jeho tělo bylo zkroucené a ohnuté. Jeremjáš tedy musel celou noc krutě trpět, sevřený v dřevěném rámu.

⁸ Jak na něj takové zacházení působilo? Řekl Bohu: „Po celý den jsem se stal předmětem smíchu.“ (Jer. 20:3–7) Dokonce ho napadlo, že by přestal mluvit v Božím jménu. Ty však víš, že Jeremjáš s tím přestat nemohl a že s tím ani nepřestal. Naopak, Boží poselství, které měl sdělovat, bylo „jako hořící oheň uzavřený v [jeho] kostech“. Jménem Jehovy prostě mluvit musel. (Přečti Jeremjáše 20:8, 9.)

9. Proč je užitečné uvažovat o Jeremjášově zážitku?

⁹ Tato zpráva nám může pomoci, když zakoušíme posměch od lidí, které známe, ať už to jsou příbuzní, sousedé, spolupracovníci nebo spolužáci. Nemělo by nás překvapovat, že nás takový odpor někdy sklíčí. Podobně se můžeme cítit, když jsme tělesně týráni kvůli tomu, že se věnujeme pravému uctívání. Na Jeremjáše, nedokonalého člověka, takové věci působily. A my přece máme stejné pocity, jako měl on. Nesmíme však zapomenout, že Bůh mu pomohl znovu získat radost a jistotu. Jeremjáš nebyl sklíčený trvale, což může platit i o nás. (2. Kor. 4:16–18)

10. Co nám Bible říká o Jeremjášových pocitech?

¹⁰ Jeremjášova nálada se někdy měnila, a to dokonce výrazně. Musel ses někdy i ty vyrovnávat s něčím podobným — byl jsi radostný a pozitivní a najednou jsi pocítil sklíčenost a smutek? Optimistickou náladu například vystihují slova, která čteme u Jeremjáše 20:12 a 13. (Přečti.) Po tom všem, co Pašchur Jeremjášovi provedl, se Jeremjáš radoval z toho, že je jako jeden z chudých, kteří byli osvobozeni „z ruky zločinců“. Někdy jsi možná měl chuť jásat a toužil jsi zpívat Jehovovi, protože jsi byl z něčeho vysvobozen nebo jsi prožil něco radostného ve svém osobním životě nebo v křesťanské službě. To je opravdu příjemný pocit. (Sk. 16:25, 26)

11. Jestliže míváme sklon ke změnám nálady, proč bychom měli pamatovat na Jeremjáše?

¹¹ Jsme však nedokonalí, a proto se naše nálada může měnit, stejně jako se měnila nálada Jeremjášova. Sotva Jeremjáš zvolal „Zpívejte Jehovovi!“, pocítil hluboké zoufalství, které ho možná dohnalo až k slzám. (Přečti Jeremjáše 20:14–16.) Byl tak sklíčený, že se ptal, jakou cenu vůbec má to, že se narodil. Řekl, že muž, který oznámil jeho narození, měl být prokletý a skončit jako Sodoma a Gomora. Klíčová otázka však je: Propadl Jeremjáš zoufalství? Vzdal se a myslel si, že už se sklíčenosti nezbaví? To rozhodně ne! Určitě se ji snažil překonat a podařilo se mu to. Povšimněme si, co je v knize Jeremjáš uvedeno dále. Ten druhý Pašchur, kníže, přišel k Jeremjášovi s dotazem od krále Sedekjáše, který se ptal, co se stane s Jeruzalémem obklíčeným Babylóňany. Jeremjáš tuto situaci zvládl a odvážně oznámil Jehovův rozsudek a jeho důsledky. (Jer. 21:1–7) Je tedy vidět, že dál působil jako prorok.

12, 13. Co bychom mohli dělat, abychom se dokázali vyrovnávat s výraznými změnami nálady?

¹² Výkyvy nálady prožívají někteří Boží služebníci i dnes. Jejich příčina může být fyzická — například prudké hormonální změny nebo biochemická nerovnováha. V takovém případě možná odborný lékař navrhne nějaké způsoby, jak tyto výkyvy zmírnit. (Luk. 5:31) Rozjařená ani depresivní nálada, jakou někdy prožíváme, však u mnohých z nás není ničím neobvyklým nebo extrémním. Většina negativních pocitů pravděpodobně patří k životu nedokonalých lidí. Mohou být důsledkem únavy nebo ztráty milovaného člověka. V takových situacích bychom si mohli vzpomenout na to, že výkyvy nálady měl i Jeremjáš, a přesto zůstal v Boží přízni. Jak můžeme tyto pocity zvládnout? Možná bude dobré zařadit do svého každodenního režimu víc odpočinku. Nebo budeme potřebovat delší dobu, než nás přebolí ztráta milované osoby. Je však velice důležité, abychom nepřestali chodit na shromáždění a pravidelně se podílet i na jiných teokratických činnostech. To je nezbytné, máme-li zůstat vyrovnaní a zachovat si radost ze služby Bohu. (Mat. 5:3; Řím. 12:10–12)

¹³ Bez ohledu na to, zda je u tebe sklíčenost něčím výjimečným, anebo ji pociťuješ při svých výkyvech nálady, můžeš si z Jeremjášovy zkušenosti vzít něco pro sebe. Jak už bylo uvedeno, Jeremjáš byl někdy dost skleslý. Nepřipustil však, aby ho to odvrátilo od Boha, kterého miloval a kterému věrně sloužil. Když mu jeho odpůrci opláceli za dobré špatným, modlil se k Jehovovi a spoléhal se na něj. (Jer. 18:19, 20, 23) Buď odhodlaný Jeremjáše napodobovat! (Nář. 3:55–57)

BUDEŠ OBČERSTVOVAT UNAVENÉ DUŠE?

14. Především jak byl Jeremjáš povzbuzen?

¹⁴ Věnujme nyní pozornost tomu, jak byl Jeremjáš povzbuzen a jak on sám povzbuzoval jiné ‚unavené duše‘. (Jer. 31:25) Tento prorok byl povzbuzen především Jehovou. Představ si, jak by tě posílilo, kdybys slyšel, že ti Jehova říká: „Pokud jde o mne, hle, já jsem tě dnes učinil opevněným městem . . . Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“ (Jer. 1:18, 19) Jeremjáš měl pádný důvod k tomu, aby řekl, že Jehova je ‚jeho síla a jeho pevnost a jeho místo k útěku v den tísně‘. (Jer. 16:19)

15, 16. Jaký návod k povzbuzení druhých můžeš najít v tom, jak Jehova povzbudil Jeremjáše?

¹⁵ Povšimněme si, že Jehova Jeremjášovi řekl: „Jsem s tebou.“ Co podle tohoto vzoru můžeš dělat, když někdo ze spolukřesťanů nebo z příbuzných potřebuje povzbuzení? Jedna věc je uvědomit si to, ale jiná věc je účinně na to reagovat. V mnoha případech je nejlepší udělat to, co udělal Bůh pro Jeremjáše — se ztrápeným člověkem prostě být. V určité chvíli pak řekni něco povzbuzujícího, ale nemluv příliš. Méně slov bude mít pravděpodobně větší účinek. Svá slova však musíš dobře zvolit, abys takového člověka uklidnil a povzbudil. Nemusíš se vyjadřovat nějak vybroušeně. Mluv jednoduše a dej najevo zájem, starost a křesťanskou náklonnost. Taková slova mohou vykonat mnoho dobrého. (Přečti Přísloví 25:11.)

¹⁶ Jeremjáš prosil: „Jehovo, vzpomeň na mne a obrať ke mně svou pozornost.“ Prorok vypráví, co bylo dál: „Našla se tvá slova a já jsem přistoupil k tomu, abych je snědl; a tvé slovo se mi stává jásotem a radováním mého srdce.“ (Jer. 15:15, 16) Podobně i ten, koho chceš povzbudit, možná potřebuje láskyplnou pozornost. Tvá slova samozřejmě nemají takovou sílu jako slova samotného Jehovy, ale k tomu, co říkáš, můžeš něco z jeho slov připojit. Upřímné, vřelé výroky založené na Bibli mohou srdce sklíčeného člověka opravdu rozradostnit. (Přečti Jeremjáše 17:7, 8.)

17. Co důležitého můžeme vyvodit ze zprávy o tom, jak Jeremjáš jednal se Sedekjášem a Jochananem?

¹⁷ Jeremjáš tedy dostal povzbuzení od Boha, ale povšimni si, že také sám povzbuzoval druhé. Jak? Král Sedekjáš mu jednou řekl, že se bojí Židů, kteří se spojili s Babylóňany. Jeremjáš promluvil ke králi povzbudivě a řekl mu, že pokud poslechne Jehovu, povede se mu dobře. (Jer. 38:19, 20) Když byl Jeruzalém dobyt a v Judě zůstal pouze ostatek Židů, jejich vojenský velitel Jochanan uvažoval o tom, že je odvede do Egypta. Nejprve se však o tom radil s Jeremjášem. Prorok ho vyslechl a pak se modlil k Jehovovi. Později Jochananovi sdělil povzbuzující odpověď od Jehovy a zmínil se o tom, že když se tito Židé budou řídit Božím pokynem a zůstanou v zemi, bude se jim dobře dařit. (Jer. 42:1–12) V obou případech Jeremjáš nejdříve pozorně naslouchal a teprve pak něco řekl. Jestliže chceme někoho povzbudit, je nezbytné, abychom mu naslouchali. Ať ten ztrápený člověk otevře své srdce. Vyslechni jeho starosti a obavy. Pokud se to hodí, řekni mu něco povzbuzujícího. Ačkoli pro něj nebudeš mít žádné božské zjevení, můžeš ho povzbudit například pozitivními myšlenkami z Božího Slova, myšlenkami o tom, co pěkného nás čeká v budoucnosti. (Jer. 31:7–14)

18, 19. Když chceme povzbudit druhé, jaký vzor máme ve zprávě o Rekabovcích a Ebed-melekovi?

¹⁸ Sedekjáš ani Jochanan povzbuzující radu od Jeremjáše nepřijali a někteří lidé dnes možná na tvá slova reagují podobně. Nenech se tím sklíčit. Jiní lidé na Jeremjášovo povzbuzení reagovali příznivě a mnozí pravděpodobně přijmou povzbuzení i od tebe. Vzpomeň si na Rekabovce, skupinu Kenitů, kteří byli po mnoho let v úzkém spojení se Židy. Mezi příkazy, které jim zanechal jejich předek Jehonadab, byl pokyn, že jakožto cizí usedlíci nemají pít víno. Během babylónského útoku je Jeremjáš přivedl do chrámové jídelny, kde jim na Boží pokyn víno předložil. Z úcty ke svému předku to však odmítli. Jejich poslušnost byla v naprostém kontrastu k neposlušnosti Izraelitů. (Jer. 35:3–10) Jehova je prostřednictvím Jeremjáše pochválil a dal jim slib ohledně jejich budoucnosti. (Přečti Jeremjáše 35:14, 17–19.) Podle tohoto vzoru můžeš povzbuzovat druhé i ty. Kdykoli je to možné, upřímně je pochval.

¹⁹ Podobně Jeremjáš povzbudil Ebed-meleka, Etiopa, který zřejmě sloužil jako úředník na dvoře krále Sedekjáše. Judská knížata dala Jeremjáše neprávem uvrhnout do blátivé cisterny, aby tam zemřel. Cizinec Ebed-melek se za něj přimluvil u krále Sedekjáše a ten mu dovolil proroka zachránit. Ebed-melek to udělal, i když asi věděl, že mu v tom druzí budou násilně bránit. (Jer. 38:7–13) Tímto činem si pravděpodobně judská knížata znepřátelil a možná měl obavy o svou budoucnost. Jeremjáš nezůstal zticha a nemyslel si, že se z toho Ebed-melek nějak sám dostane, ale promluvil k němu. Sdělil mu povzbuzující slova, že mu Bůh v budoucnosti požehná. (Jer. 39:15–18)

20. Co bychom měli chtít dělat pro naše bratry, jak pro mladé, tak pro letité?

²⁰ Apoštol Pavel nabádal naše bratry v Tesalonice: „Utěšujte . . . jeden druhého a jeden druhého budujte . . . Nezasloužená laskavost našeho Pána Ježíše Krista buď s vámi.“ (1. Tes. 5:11, 28) V knize Jeremjáš opravdu nacházíme vynikající příklady, jak to můžeme osobně dělat.