Mějme užitek z teokratické podřízenosti

POKUD máme organizovaně sloužit Jehovovi, musíme se mu podřizovat jako Svrchovanému panovníkovi. Uznáváme, že jeho Syn je hlavou křesťanského sboru, a i v ostatních oblastech života respektujeme to, jak Bůh rozdělil pravomoce. Toto teokratické uspořádání pomáhá všem.

² S myšlenkou podřízenosti někomu, kdo k tomu byl ustanovený, se lidé setkali už v zahradě Eden. Je obsažená v Božích příkazech uvedených v 1. Mojžíšově 1:28 a 2:16, 17. Zvířata měla být podřízena lidem a Adam s Evou měli žít v souladu s Boží vůlí a podřizovat se Bohu. Kdyby se lidé Bohu podřizovali, vedlo by to k pokoji a pořádku. O teokratickém rozdělení pravomoci později psal apoštol Pavel v 1. Korinťanům 11:3: „Ale chci, abyste věděli, že hlavou každého muže je Kristus, hlavou ženy je muž a hlavou Krista je Bůh.“ Z toho vyplývá, že v celém tomto uspořádání je každý kromě Jehovy někomu podřízený.

³ Většina lidí dnes Bohem dané rozdělení pravomoci nerespektuje. Proč? Už v Edenu se totiž rodiče celého lidstva svévolně rozhodli, že se Bohu podřizovat nebudou. (1. Mojž. 3:4, 5) Tak ale nezískali větší svobodu. Místo toho se dostali pod vliv zlého duchovního tvora, Satana. Touto první vzpourou se lidstvo odcizilo Bohu. (Kol. 1:21) A většina lidí zůstává v moci „toho zlého“ až dodnes. (1. Jana 5:19)

⁴ My jsme se ze Satanova vlivu vymanili díky tomu, že poznáváme pravdu z Božího Slova a jednáme podle ní. Zasvětili jsme se Jehovovi a jsme jeho pokřtěnými svědky. Proto ho považujeme za svého nejvyššího vládce. Souhlasíme s vyjádřením krále Davida, že Jehova je „vyvýšený nade vším“. (1. Par. 29:11) Pokorně uznáváme: „Jehova je Bůh. To on nás udělal a my mu patříme. Jsme jeho lid a ovce, které pase.“ (Žalm 100:3) Uvědomujeme si, že Jehova je velký a že si zasluhuje naši naprostou podřízenost, protože stvořil všechny věci. (Zjev. 4:11) Jako služebníci pravého Boha napodobujeme Ježíše Krista, který dal dokonalý příklad v tom, jak se Bohu podřizovat.

⁵ Co se Ježíš naučil z utrpení, které zažil na zemi? Odpověď na tuto otázku najdeme v Hebrejcům 5:8: „Přestože byl synem, naučil se poslušnosti z toho, co vytrpěl.“ Ježíš se svému nebeskému Otci věrně podřizoval i za nepříznivých okolností. Navíc ani jedinou věc neudělal nezávisle na Bohu. Nevyučoval svoje myšlenky ani neusiloval o svou vlastní slávu. (Jan 5:19, 30; 6:38; 7:16–18) Během své služby s radostí plnil vůli svého Otce, a to i navzdory odporu a pronásledování, které kvůli tomu zažíval. (Jan 15:20) „Pokořil se“ až do té míry, že podstoupil smrt na mučednickém kůlu. Ježíšova bezpodmínečná poslušnost Jehovy přinesla mnoho dobrého – lidstvu věčnou záchranu, Ježíšovi samotnému vyvýšení a jeho Otci slávu. (Filip. 2:5–11; Hebr. 5:9)

CO PATŘÍ K TEOKRATICKÉ PODŘÍZENOSTI

⁶ Když se podřizujeme Jehovovi a dáváme jeho vůli na první místo ve svém životě, vyhneme se mnoha problémům a zklamáním, jež postihují ty, kdo se jeho svrchovanosti podřizovat nechtějí. Náš nepřítel Ďábel se nás neustále snaží chytit do pasti. Můžeme se před ním ochránit tak, že se mu postavíme a zároveň se budeme ochotně podřizovat Jehovovi. (Mat. 6:10, 13; 1. Petra 5:6–9)

⁷ V rámci křesťanského sboru uznáváme Kristovu pravomoc a také pravomoc, kterou svěřil „věrnému a rozvážnému otroku“. To má vliv na náš postoj a chování k druhým. Také nás to vede k tomu, abychom se ve všech oblastech našeho křesťanského života řídili Božím Slovem. Týká se to například kazatelské služby, naší účasti a aktivity na shromážděních, našeho vztahu ke sborovým starším nebo toho, jak se podřizujeme organizačním pokynům. (Mat. 24:45–47; 28:19, 20; Hebr. 10:24, 25; 13:7, 17)

⁸ Tím, že se podřizujeme Bohu, přispíváme k pokoji, jednotě a pořádku v křesťanském sboru a zrcadlíme tak Boží obdivuhodné vlastnosti. (1. Kor. 14:33, 40) Když král David viděl rozdíl mezi Jehovovými služebníky a ostatními lidmi, radostně zvolal: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15) Když my přemýšlíme o Jehovově úžasné organizaci, určitě to cítíme stejně.

⁹ V manželství a v rodině je „hlavou ženy ... muž“. Muži zase mají být podřízeni Kristu, zatímco hlavou Krista je Bůh. (1. Kor. 11:3) Manželky by se měly podřizovat svým manželům a děti rodičům. (Ef. 5:22–24; 6:1) Když každý člen rodiny tento Bohem stanovený systém uznává, jsou v rodině pokojné vztahy.

¹⁰ Manžel musí povinnosti hlavy rodiny plnit s láskou a napodobovat při tom Krista. (Ef. 5:25–29) Jestliže svou autoritu nezneužívá ani se jí nezříká, manželka i děti se mu budou podřizovat s radostí. Manželka má úlohu pomocnice, která ho má doplňovat. (1. Mojž. 2:18) Tím, že svého manžela trpělivě podporuje a respektuje, si získává jeho přízeň a dělá tím čest Bohu. (1. Petra 3:1–4) Když se manželé a manželky řídí tím, co se o rozdělení pravomoci píše v Bibli, dávají svým dětem dobrý příklad v tom, jak se podřizovat Bohu.

¹¹ Naše podřízenost Bohu má vliv také na náš postoj k „těm, kdo vládnou“ a které „umístil do jejich relativních postavení Bůh“. (Řím. 13:1–7) Křesťané dodržují zákon, a proto platí daně. Dávají „císařovy věci císaři, ale Boží věci Bohu“. (Mat. 22:21) Při propracovávání obvodu se řídí platnými zákony o ochraně osobních údajů. Jestliže se podřizujeme řádně ustanovené moci a posloucháme ji ve všem, co není v rozporu s Jehovovými spravedlivými zákony, můžeme své úsilí a energii zaměřit na kázání dobré zprávy. (Mar. 13:10; Sk. 5:29)

¹² Teokratická podřízenost ovlivňuje všechny oblasti našeho života. Těšíme se na dobu, kdy se budou Jehovovi podřizovat všichni lidé. (1. Kor. 15:27, 28) Těm, kdo s radostí uznají jeho svrchované postavení a zůstanou mu podřízeni po celou věčnost, bude Jehova stále žehnat a prokazovat jim svou přízeň.