Naše celosvětová duchovní rodina je jednotná

PO DOBU asi 1 500 let byl Jehovovým vyvoleným lidem izraelský národ. Potom Jehova „obrátil svou pozornost k jiným národům, aby z nich vybral lid pro své jméno“. (Sk. 15:14) Ti, kdo měli k tomuto lidu patřit, měli být jeho svědky. Měli smýšlet i jednat jednotně, ať už by žili kdekoli na zemi. Takový lid měl vzniknout díky tomu, že Ježíšovi následovníci budou plnit tento jeho příkaz: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce a Syna a svatého ducha a vyučujte je, aby dodržovali všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mat. 28:19, 20)

² Když ses zasvětil Jehovovi a dal ses pokřtít, stal ses učedníkem Ježíše Krista. Patříš k jednotné celosvětové rodině křesťanů, kteří se nenechají rozdělit národnostními, kmenovými ani ekonomickými odlišnostmi. (Žalm 133:1) Díky tomu máš své křesťanské bratry a sestry rád a vážíš si jich. Někteří z nich jsou příslušníky jiné rasy nebo jiného národa, mají jiné vzdělání a dřív by možná pro tebe byli kvůli těmto odlišnostem společensky nepřijatelní. Spojuje tě s nimi ale bratrská láska, která je silnější než jakýkoli jiný vztah. (Mar. 10:29, 30; Kol. 3:14; 1. Petra 1:22)

ZMĚNY VE SMÝŠLENÍ

³ Jestliže někdo těžko překonává rasové, politické, společenské nebo jiné předsudky, měl by si připomenout, že první křesťané židovského původu se museli oprostit od svých náboženských předsudků vůči lidem ze všech ostatních národů. Než dal Jehova Petrovi pokyn, aby šel do domu římského setníka Kornélia, laskavě ho na tento úkol připravil. (Sk., 10. kap.)

⁴ Petrovi bylo ve vidění řečeno, aby zabíjel a jedl určitá zvířata, která pro Židy byla z obřadního hlediska nečistá. Petr s tím nesouhlasil, ale hlas z nebe mu řekl: „Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.“ (Sk. 10:15) Bůh tedy musel Petrovi pomoct, aby změnil své smýšlení a mohl tak splnit úkol, který ho čekal – navštívit člověka z národů. Když Petr přišel na místo, kam ho Jehova poslal, řekl lidem, kteří se tam shromáždili: „Dobře víte, že se Žid nesmí stýkat s člověkem z jiného národa ani ho navštívit. Ale Bůh mi ukázal, že nemám nikoho nazývat poskvrněným nebo nečistým. Když jste pro mě tedy poslali, přišel jsem bez námitek.“ (Sk. 10:28, 29) Potom byl Petr očitým svědkem toho, že Jehova Kornélia i jeho domácnost schválil.

⁵ Velmi vzdělaný farizeus Saul z Tarsu se musel pokorně připojit k mužům, s nimiž pro něj dřív bylo společensky nepřijatelné se stýkat. Dokonce od nich musel přijmout určité pokyny. (Sk. 4:13; Gal. 1:13–20; Filip. 3:4–11) A i lidé jako Sergius Paulus, Dionysios, Damaris, Filemon, Onesimos a další museli určitě udělat velké změny ve svém smýšlení, když zareagovali na dobrou zprávu a stali se učedníky Ježíše Krista. (Sk. 13:6–12; 17:22, 33, 34; Filem. 8–20)

PŘISPÍVEJME K NAŠÍ MEZINÁRODNÍ JEDNOTĚ

⁶ K tomu, aby ses přiblížil k Jehovovi a k jeho organizaci, ti bezpochyby pomohla láska bratrů a sester ve sboru. Viděl jsi, že mezi sebou mají takovou lásku, kterou se podle Ježíšových slov mají vyznačovat jeho praví učedníci. Ježíš řekl: „Dávám vám nové přikázání, abyste jeden druhého milovali. Jako jsem miloval já vás, tak i vy milujte jeden druhého. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:34, 35) A když jsi pochopil, že to je jen malá ukázka lásky, která panuje v celosvětové rodině Božích služebníků, začal sis Jehovy a jeho organizace ještě víc vážit. Zažíváš splňování biblického proroctví o tom, že v posledních dnech budou lidé shromažďováni, aby Jehovu uctívali v pokoji a v jednotě. (Mich. 4:1–5)

⁷ Vzhledem k tomu, kolik rozdělujících vlivů dnes ve světě působí, sotva by někoho napadlo, že bude možné sjednotit lidi „ze všech národů, kmenů, lidí a jazyků“. (Zjev. 7:9) Uvědom si, jaké rozdíly jsou mezi lidmi z technicky vyspělé společnosti a těmi, kteří dosud zachovávají starobylé kmenové zvyky. Zamysli se nad tím, kolik náboženské nesnášenlivosti je i mezi lidmi stejné rasy a národnosti. S tím, jak sílí nacionalismus, jsou lidé v politickém ohledu rozdělení mnohem víc než kdy dřív. A když vezmeš v úvahu ekonomické rozdíly a nespočet dalších rozdělujících činitelů, pak si uvědomíš, že sjednotit lidi všech národností, jazyků a ze všech společenských vrstev nezlomným poutem lásky a pokoje je zázrak, který mohl vykonat jedině všemohoucí Bůh. (Zech. 4:6)

⁸ Tato jednota je však skutečná. Když ses zasvětil Jehovovi a dal se pokřtít jako jeho svědek, stal ses součástí jednotné rodiny jeho služebníků i ty. A tvou povinností je k její jednotě přispívat. Jak je to možné dělat, vidíme například ze slov apoštola Pavla v Galaťanům 6:10: „Pokud k tomu máme příležitost, konejme dobro všem, ale především našim příbuzným ve víře.“ Řídíme se i touto radou: „Nic nedělejte ze svárlivosti ani ze samolibosti, ale s pokorou považujte druhé za sobě nadřazené a nemyslete jen na to, co je dobré pro vás, ale také na to, co je dobré pro druhé.“ (Filip. 2:3, 4) Když si zvykneme dívat se na své bratry a sestry tak, jak se na ně dívá Jehova, a ne tak, jak je vidí svět, budeme s nimi nadále mít pokojné a pěkné vztahy. (Ef. 4:23, 24)

MĚJME JEDEN O DRUHÉHO ZÁJEM

⁹ Jak to ve svém přirovnání vyjádřil apoštol Pavel, sbor nemá být rozdělený. Všichni ve sboru se o ostatní mají zajímat. (1. Kor. 12:14–26) Od některých nás možná dělí velké vzdálenosti, ale to neznamená, že nám na nich nezáleží. Pokud jsou někteří bratři pronásledováni, ostatní to velmi znepokojuje. A jestliže někteří trpí nouzí nebo je postihne nějaká katastrofa či válka, případně občanské nepokoje, ostatní usilovně hledají způsoby, jak jim poskytnout duchovní i hmotnou pomoc. (2. Kor. 1:8–11)

¹⁰ Všichni bychom se měli za své bratry denně modlit. Někteří z nich jsou vystaveni pokušení udělat něco špatného. Utrpení některých bratrů je možná veřejně známé, ale o problémech jiných ví jen málokdo. Mnozí například snášejí odpor ze strany svých spolupracovníků nebo nevěřících členů rodiny. (Mat. 10:35, 36; 1. Tes. 2:14) To, co prožívají, nám není jedno, protože jsme všichni součástí celosvětové duchovní rodiny. (1. Petra 5:9) Také jsou mezi námi bratři, kteří se velmi namáhají ve službě pro Jehovu, vedou nás v kazatelské službě a ve sborech. A jiní bratři dohlíží na celosvětovou činnost. Ti všichni potřebují, abychom se za ně modlili. Dáváme tím najevo, že o ně máme upřímný zájem a že je máme rádi, i když jim možná osobně nemůžeme nijak pomoct. (Ef. 1:16; 1. Tes. 1:2, 3; 5:25)

¹¹ Při všech těch problémech, v nichž se tento svět v čase konce zmítá, musí být Jehovovi služebníci připravení vzájemně si pomáhat. Při přírodních katastrofách, jako jsou zemětřesení a záplavy, je nutné zorganizovat rozsáhlou humanitární pomoc. V tomto ohledu jsou pro nás pěkným příkladem křesťané z prvního století. Bratři v Antiochii jednali v souladu s Ježíšovými slovy a ochotně poslali spoluvěřícím v Judeji hmotnou pomoc. (Sk. 11:27–30; 20:35) Apoštol Pavel později vybídl Korinťany, aby tuto humanitární akci, která probíhala uspořádaně, podpořili. (2. Kor. 9:1–15) Když se v dnešní době naši bratři dostanou do nepříznivých situací a potřebují hmotnou pomoc, naše organizace i jednotliví křesťané reagují rychle a obstarají vše potřebné.

ODDĚLENI OD SVĚTA PRO KONÁNÍ JEHOVOVY VŮLE

¹² Naše jednotné celosvětové společenství bylo zorganizováno, aby plnilo Jehovovu vůli. Dnes je Jehovovou vůlí to, aby se dobrá zpráva o Království oznamovala po celé zemi na svědectví všem národům. (Mat. 24:14) Kromě toho, že se máme věnovat této činnosti, je Jehovovou vůlí také to, aby naše chování odpovídalo jeho vysokým mravním měřítkům. (1. Petra 1:14–16) Měli bychom být ochotní podřizovat se jeden druhému a usilovně šířit dobrou zprávu. (Ef. 5:21) Teď není doba na to, abychom se věnovali svým zájmům. Je čím dál tím důležitější, abychom na prvním místě v životě měli Boží království. (Mat. 6:33) Když to tak budeme dělat a když budeme při oznamování dobré zprávy jednotně spolupracovat, přinese nám to radost a uspokojení a v budoucnosti získáme věčné požehnání.

¹³ Jako svědkové Jehovovi jsme výjimeční v tom, že horlivě sloužíme našemu Bohu a žijeme podle jeho vysokých morálních měřítek. (Tit. 2:14) Od světa se lišíme díky tomu, že uctíváme Jehovu. Po celém světě jednotně kážeme dobrou zprávu, všichni mluvíme společným jazykem pravdy a v souladu s pravdou, kterou oznamujeme, také žijeme. Tím se plní to, co Jehova předpověděl prostřednictvím Sefanjáše: „Změním národům jazyk na čistý, aby všichni mohli vzývat Jehovovo jméno a sloužit mu bok po boku.“ (Sef. 3:9)

¹⁴ V tomto proroctví je také popsáno, jak bude vypadat celosvětové společenství bratrů, které je dnes skutečností: „Ti, kdo zůstanou z Izraele, nebudou jednat špatně. Nebudou lhát ani svým jazykem klamat. Budou se pást a ulehnou a nikdo jim nebude nahánět strach.“ (Sef. 3:13) Porozuměli jsme Jehovovu slovu pravdy a přizpůsobili svůj život jeho měřítkům. Díky tomu dokážeme pracovat v jednotě a dosahujeme něčeho, co se z lidského pohledu zdá nemožné. Ano, opravdu jsme jiní. Jsme Jehovův lid, který mu na celé zemi dělá čest. (Mich. 2:12)