Závěrečný rozhovor s uchazeči o křest

Křty jsou obvykle prováděny na krajských a regionálních sjezdech svědků Jehovových. V závěru proslovu ke křtu řečník uchazeče o křest požádá, aby vstali a jasně a hlasitě odpověděli na následující dvě otázky:

1. Činil jsi pokání ze svých hříchů, zasvětil ses Jehovovi a přijal jeho způsob záchrany prostřednictvím Ježíše Krista?

2. Uvědomuješ si, že svým křtem dáváš veřejně najevo, že se stáváš svědkem Jehovovým a že se připojuješ k Jehovově organizaci?

Když uchazeči o křest na tyto otázky odpovědí kladně, je to jejich veřejné prohlášení, že věří ve výkupné a že se bezvýhradně zasvětili Jehovovi. (Řím. 10:9, 10) O těchto otázkách by měli předem důkladně a s modlitbou přemýšlet, aby na ně mohli odpovědět podle svého osobního přesvědčení.

Zasvětil ses Jehovovi v modlitbě a slíbil jsi mu, že budeš uctívat jedině jeho a že konání jeho vůle bude pro tebe v životě to nejdůležitější?

Jsi pevně přesvědčený, že by ses měl dát pokřtít při nejbližší příležitosti?

Jaké oblečení je vhodné pro křest? (1. Tim. 2:9, 10; Jan 15:19; Filip. 1:10)

Měli bychom se oblékat „cudně a se zdravým úsudkem“, protože tím ukazujeme, že jsme oddaní Bohu. Ti, kdo se chtějí dát pokřtít, tedy nebudou mít na sobě příliš odhalující plavky nebo oblečení s nápisy či slogany. Měli by být upravení, čistí a oblečení vkusně a vhodně pro danou příležitost.

Jak by se ten, kdo jde ke křtu, měl chovat? (Luk. 3:21, 22)

Dobrý příklad, jak se při křtu chovat, nám dal Ježíš. Ten si uvědomoval, že křest je závažný krok, a dal to najevo svým postojem i jednáním. Místo, kde se konají křty, není vhodné pro nepatřičný humor, hraní, plavání nebo jiné chování zlehčující závažnost této události. Nový křesťan by se také neměl chovat tak, jako by dosáhl velkého vítězství. Křest je samozřejmě radostná událost, ale radost by se při něm měla dávat najevo důstojně.

Jak ti pravidelná shromáždění a kontakt se sborem budou pomáhat plnit to, co jsi Jehovovi slíbil, když ses mu zasvětil?

Proč je nezbytné, aby ses po křtu držel dobrého rozvrhu osobního studia a abys pravidelně chodil do služby?

POKYNY PRO SBOROVÉ STARŠÍ

Když nepokřtěný zvěstovatel vyjádří přání, že by chtěl být pokřtěn, měl by si pečlivě projít „Otázky pro ty, kdo se chtějí dát pokřtít“ uvedené v této knize na stranách 185–207. Měl by se také podívat na pasáž „Pro nepokřtěného zvěstovatele“, která začíná na straně 182, kde je vysvětleno, jak se může připravit na rozhovory se staršími. Také je tam uvedeno, že uchazeč o křest se při rozhovorech může dívat do této knihy i do vlastních poznámek. Není však nutné, aby s ním někdo probíral uvedené otázky ještě před tím, než se sejde se staršími.

Když se někdo chce dát pokřtít, měl by o tom informovat koordinátora rady starších. Uchazeč o křest by měl dostat čas na to, aby si „Otázky pro ty, kdo se chtějí dát pokřtít“ prošel. Koordinátor rady starších se ho potom zeptá, jestli se už Jehovovi v modlitbě zasvětil a slíbil mu, že bude konat jeho vůli. Pokud to dotyčný udělal, koordinátor požádá dva starší aby s uchazečem otázky probrali. Každou část by měl probrat jiný starší. S těmito rozhovory není nutné čekat až do doby, kdy bude oznámeno datum konání sjezdu.

Obě části je obvykle možné probrat během dvou rozhovorů, z nichž každý trvá asi hodinu, ale může trvat i déle, pokud je to třeba. Každý rozhovor by měl začít i končit modlitbou. Při probírání těchto otázek by uchazeč o křest ani starší neměli spěchat. Starší, kteří dostali za úkol tyto rozhovory vést, by jim měli dát ve svém rozvrhu přednost před jinými věcmi.

Otázky je obvykle nejlepší probírat s každým uchazečem zvlášť, ne s několika najednou. Pro uchazeče tak bude snazší mluvit otevřeně. Z jeho odpovědí na jednotlivé otázky získají starší jasnou představu o tom, jak dobře biblické pravdě rozumí a zda už může být pokřtěn. S manželskou dvojicí je možné probírat otázky ke křtu společně.

Když se chce dát pokřtít sestra, měl by s ní starší vést tento rozhovor tak, aby byli druhým na očích, ale nebyli v jejich doslechu. Pokud je nutné, aby se rozhovoru účastnil i někdo další, měl by to být starší nebo služební pomocník – podle toho, která část se probírá.

Ve sborech, kde je velmi málo starších, je možné pověřit schopné služební pomocníky, kteří mají dobrý úsudek, aby s uchazeči o křest probrali otázky v 1. části („Základní biblické nauky“). Druhou část („Křesťanský život“) by měli s uchazeči probírat pouze starší. Pokud ve sboru není dostatek způsobilých bratrů, je možné požádat krajského dozorce, aby rozhodl, zda by mohli pomoct starší z některého blízkého sboru.

Pokud je uchazeč o křest nezletilý, jeho věřící rodič(e) by měli být u rozhovorů také přítomni. Pokud to není možné, budou u toho vždy dva starší (případně starší a služební pomocník, podle toho, která část otázek se probírá).

Starší se ujistí, že ten, kdo se chce dát pokřtít, v rozumné míře chápe základní biblické nauky. Také budou chtít zjistit, zda si opravdu hluboce váží pravdy a zda projevuje patřičnou úctu k Jehovově organizaci. Pokud se ukáže, že nerozumí základním biblickým naukám, starší zařídí, aby dostal potřebnou pomoc, a tak mohl požadavky ke křtu za nějaký čas splňovat. U někoho se možná ukáže, že bude potřebovat ještě nějaký čas na to, aby dal ve větší míře najevo, že si váží kazatelské služby nebo že je ochotný podřizovat se pokynům od Jehovovy organizace. Starší by si tu zhruba hodinu, kterou na rozhovor mají, měli rozvrhnout tak, aby mohli dobře posoudit, zda je uchazeč připravený jít ke křtu. Některým otázkám je sice možné věnovat víc času než jiným, ale probrat by se měly všechny otázky.

Starší, kteří s uchazečem o křest otázky probírali, se po druhém rozhovoru sejdou a rozhodnou, zda může být pokřtěn, nebo ne. U každého uchazeče vezmou v úvahu jeho minulost, schopnosti a další okolnosti. Důležité je, aby rozpoznali, zda si zamiloval Jehovu a pochopil smysl základních biblických pravd. Díky láskyplnému přístupu starších budou uchazeči o křest dostatečně připraveni plnit důležité úkoly, které mají jako poslové dobré zprávy.

Po této schůzce by se jeden nebo oba určení starší měli s uchazečem o křest sejít a sdělit mu, zda požadavky pro křest splňuje, nebo ne. A pokud je splňuje, měli by s ním probrat látku uvedenou na stranách 206 a 207 pod nadpisem „Závěrečný rozhovor s uchazeči o křest“. Pokud uchazeč o křest ještě nedokončil studium knihy Radujte se ze života navždy!, starší by ho měli vybídnout, aby ji po křtu dostudoval. Informujte uchazeče o tom, že datum jeho křtu bude zaznamenané do jeho Karty sborového zvěstovatele. Připomeňte mu, že starší shromažďují jeho osobní údaje proto, aby se organizace mohla starat o náboženské aktivity svědků Jehovových po celém světě a aby se každý zvěstovatel mohl podílet na duchovních činnostech a měl užitek z duchovní podpory. Starší mu navíc připomenou, že s veškerými osobními údaji se zachází podle celosvětových zásad svědků Jehovových pro ochranu osobních údajů uvedených na stránkách jw.org. Tento rozhovor nemusí trvat déle než deset minut.

Rok po křtu by se s novým křesťanem měli sejít dva starší, aby ho povzbudili a dali mu užitečná doporučení. Jedním z těchto starších by měl být dozorce jeho skupiny. Pokud nový křesťan ještě není dospělý a má věřící rodiče, měl by u rozhovoru být alespoň jeden z nich. Toto setkání by mělo proběhnout ve velmi přátelské a povzbudivé atmosféře. Starší s ním budou mluvit o tom, jaký udělal duchovní pokrok a poradí mu, co mu pomůže udržovat si dobré návyky, ke kterým patří mít osobní studium, denně číst Bibli, mít každý týden rodinné uctívání, svědomitě chodit na shromáždění a aktivně se na nich podílet a také každý týden chodit do kazatelské služby. (Ef. 5:15, 16) Pokud ještě nedokončil studium knihy Radujte se ze života navždy!, starší zařídí, aby ji s ním někdo dostudoval. Starší by neměli šetřit chválou. Většinou stačí, když radu nebo nějaká doporučení dostane jen k jedné nebo dvěma věcem.