ABANA

Jedna ze dvou damašských řek, o nichž se zmínil Naaman, velitel syrského vojska, když pohrdavě odmítl Elišův pokyn vykoupat se ve vodách Jordánu, aby se vyléčil z malomocenství. (2Kr 5:12)

Tato řeka se obvykle ztotožňuje s řekou Nahr Barada, která pramení v Antilibanonských horách na SZ od Damašku, protéká horami a vytéká roklinou přímo na Z od Damašku. Potom protéká severní částí města, vějířovitě se rozvětvuje, a díky tomu zavlažuje velké území. Nakonec se vytrácí v mokřinách vých. od města. Voda z této řeky se pomocí kanálů a potrubí využívá k zavlažování polí a ovocných sadů a tak vytváří rozsáhlou zelenou oázu. Dá se říci, že Damašek vděčí za svou existenci právě Baradě. Už dávno byla zdrojem vody pro městské vodní nádrže, fontány a koupele. Klasičtí spisovatelé ji nazývali Zlatou řekou (Chrysorrhoas). Naamanovo vysoké mínění o této řece má tedy skutečný podklad.

V okrajové poznámce masoretského textu a v syrské Pešitě je ve 2. Královské 5:12 uvedeno místo slova „Abana“ slovo „Amana“. Takto je toto jméno uvedeno i v překladu, který vydala The Jewish Publication Society of America, a stejně je podává An American Translation. I v Šalomounově písni 4:8 se v mnoha překladech Bible nachází slovo „Amana“ nebo „Amána“. O tomto výrazu se všeobecně soudí, že se vztahuje na Antilibanonské hory, ve kterých řeka, o níž mluvíme, pramení. Je tedy možné, že řeka získala jméno podle hor, ve kterých má svůj pramen.