ALEXANDR

[obránce člověka].

1. Alexandr Veliký, syn Filipa II. Makedonského a jeho manželky Olympiady, narozený v Pelle roku 356 př. n. l. Bible se sice o něm nezmiňuje jménem, ale jeho vláda nad pátou světovou velmocí byla předpověděna dvě stě let před jeho narozením. (Da 8:5–7, 20, 21)

[Vyobrazení na straně 56] — Pamětní mince, na níž je údajně vyobrazen Alexandr Veliký

Alexandr nastoupil na trůn po smrti svého otce, který byl zavražděn, a dva roky nato — bylo mu tehdy něco přes dvacet let — začal dobývat svět. (Da 8:5) Tento temperamentní mladý vojenský stratég rozvinul svou poměrně malou armádu do falangové formace, která se skládala z velkého počtu řad vojáků; tuto taktiku zavedl jeho otec a Alexandr ji ještě zdokonalil, takže byla účinnější.

Když Alexandr dosáhl v Malé Asii dvou rozhodujících vítězství (prvního u řeky Granikos, druhého na planině u Issu, kde velké perské vojsko, odhadem půl milionu mužů, utrpělo naprostou porážku), nepustil se do pronásledování prchajících Peršanů, ale obrátil svou pozornost k ostrovnímu městu Tyros. Staletí předem bylo předpověděno, že zdi Tyru, jeho věže, domy i jeho prach, to vše bude vhozeno do moře. (Ez 26:4, 12) Je tedy velmi významné, že Alexandr vzal suť z pevninského města, které Nebukadnecar zničil řadu let předtím, a vystavěl z ní 800 metrů dlouhý násep vedoucí k městu na ostrově. Zaútočil na toto město svým loďstvem a svými válečnými stroji a v červenci roku 332 tuto pyšnou „vládkyni moře“ zničil.

Jeruzalém naproti tomu otevřel své brány a vzdal se. Podle Josepha (Židovské starožitnosti, XI, 337 [viii, 5]) byla Alexandrovi ukázána kniha Danielova proroctví, pravděpodobně 8. kapitola, kde se mluví o mocném řeckém králi, který porazí Perskou říši a podrobí si ji. Alexandr pak Jeruzalém ušetřil a vytáhl na J do Egypta, kde byl uvítán jako osvoboditel. Založil tam město Alexandrie, sídlo vzdělanosti, kde vznikla řecká Septuaginta. Pak se Alexandr obrátil na V, z Egypta se vrátil přes Palestinu a se svými 47 000 muži přemohl u Gaugamély obrovskou reorganizovanou perskou armádu. V rychlém sledu šly za sebou další události. Dareios III. byl zavražděn svými někdejšími přáteli, Babylón se vzdal a Alexandr táhl dále, aby dobyl města Susa a Persepolis. Odtud táhl do Indie, a pak se opět obrátil na Z.

Události po výbojích. Alexandr plánoval rozsáhlou přestavbu Babylóna, z něhož si chtěl vybudovat hlavní město, ale tyto plány se nikdy neuskutečnily. Podle Danielovy předpovědi byl Alexandr podťat a zlomen smrtí. (Da 8:8) Alexandrova ctižádostivá touha přebudovat Babylón se nesplnila; příčinou nebylo jen to, že Alexandr v roce 323 př. n. l. ve 32 letech, v rozkvětu života, náhle zemřel na malárii a na následky svého nevázaného života, ale také to, že podle Jehovova dávného rozhodnutí neměl být Babylón již nikdy obnoven. (Jer 50:35–40)

Za svého krátkého života se Alexandr oženil s Róxané, dcerou poraženého baktrijského krále, a také se Stateirou, dcerou perského krále Dareia III. S Róxané měl syna, který se jmenoval Alexandr (Allou). A s jakousi Barsine měl nemanželského syna, který se jmenoval Herakles (Hercules). Danielovo proroctví však předpovědělo, že jeho říše nebude zanechána „jeho dalšímu pokolení“; a tak neuplynulo mnoho let, a jeho příbuzní a dědicové byli odstraněni. (Da 11:3, 4) Dále bylo napsáno: „A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři, jsou čtyři království, jež vyvstanou z jeho národa, ale ne s jeho silou.“ (Da 8:22) Nebylo tedy jen shodou historických okolností, že Alexandrova říše byla rozdělena mezi Alexandrovy čtyři vojevůdce: Seleukos Níkátor se ujal vlády nad Mezopotámií a Sýrií, Kassandros nad Makedonií a Řeckem, Ptolemaios Lagos nad Egyptem a Palestinou a Lýsimachos nad Trácií a Malou Asií.

Nejvýznamnější stopou, kterou v dějinách zanechaly Alexandrovy výboje, bylo rozsáhlé rozšíření řečtiny a řecké kultury. Obecná řečtina (koiné) se stala mezinárodním jazykem, a proto byla poslední část Bible psána právě v koiné, a ne v hebrejštině.

ALEXANDR VELIKÝ A BIBLICKÁ PROROCTVÍ

Proroctví	Splnění
„Kozel . . . přistoupil k tomu, aby berana srazil a aby zlámal jeho dva rohy.“ „Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, představuje médské a perské krále. A chlupatý kozel představuje řeckého krále.“ (Da 8:5, 7, 20, 21)	Když Alexandrova armáda v Malé Asii dvakrát porazila médo-perská vojska, vytáhla pak nejdříve na J a pak na V, přičemž úplně dobyla Médo-perskou říši
„A tvůj [Tyru] prach složí přímo doprostřed vody.“ (Ez 26:4, 12)	V roce 332 př. n. l. použil Alexandr suť z pevninského města Tyros a vybudoval z ní násep k městu ostrovnímu, které pak zničil
„Jakmile se . . . stal mocným, velký roh byl zlomen.“ (Da 8:8)	V roce 323 př. n. l., ve 32 letech, Alexandr onemocněl a zemřel
„Z [Babylóna se] stanou opuštěné úhory na neurčitý čas.“ (Jer 51:26)	Alexandrovy grandiózní plány, že si Babylón přestaví jako své hlavní město, se tedy nesplnily a místo, kde stával Babylón, se nakonec stalo opuštěným úhorem
„Jeho království bude rozbito a rozděleno . . . , ale ne jeho dalšímu pokolení.“ (Da 11:4)	Alexandrovi dědicové byli zavražděni a jeho království se rozpadlo
„Velký roh byl zlomen a . . . místo něho začaly vzcházet čtyři. (Da 8:8, 22)	V roce 301 př. n. l. již nad jednotlivými částmi někdejší říše panovali čtyři z Alexandrových generálů

2. Syn Šimona z Kyréné a bratr Rufa. Jejich otec byl přinucen nést Ježíšův mučednický kůl. (Mr 15:21; Lk 23:26)

3. Příbuzný předního kněze Annáše, který byl přítomen výslechu Petra a Jana. (Sk 4:6)

4. Žid v Efezu, který byl přítomen, když stříbrotepci vyvolali výtržnost proti Pavlovi. Když se Alexandr pokoušel k nim promluvit, dav ho ukřičel. (Sk 19:33, 34)

5. Muž, který společně s Hymenaiem ‚zakusil ztroskotání své víry‘ a byla mu odňata pospolitost, protože se rouhal. (1Ti 1:19, 20) Pravděpodobně totožný s č. 6.

6. Mědikovec, který způsobil Pavlovi „mnoho škod“, a před nímž byl proto Timoteus varován. (2Ti 4:14, 15)