BÁBEL

[zmatek].

Jedno z prvních měst, která byla postavena po potopě. Zde Bůh „zmátl jazyk celé země“. (1Mo 11:9) Jméno města je odvozeno od slovesa ba·lalʹ, jehož význam je „zmást“. Místní obyvatelé, kteří na své město pohlíželi jako na sídlo boží vlády, tvrdili, že jeho jméno tvořila slova Bab (brána) a ilu (Bůh), což znamená „Brána Boží“.

Zde v Bábelu „v zemi Šinar“, v nížině s náplavem z rozvodňujících se řek Eufrat a Tigris, začalo království Nimroda, ‚mocného lovce v odporu proti Jehovovi‘. (1Mo 10:9, 10) Pro stavební účely tam však nebyl dostupný kámen, a proto stavitelé využili velké zásoby hlíny. Řekli si: „Pojďme, udělejme cihly a vypalme je ohněm.“ Vzhledem k tomu, že se tam nevyskytovalo vápno, jako maltu použili asfalt. (1Mo 11:3)

V Bábelu se lidé vzepřeli proti Bohu a svůj vzdor dali najevo tím, že se zaměřili na stavbu náboženské věže „s vrcholkem v nebesích“. Tuto věž nestavěli proto, aby uctívali a chválili Jehovu, ale zasvětili ji falešnému náboženství, které si vytvořili; pohnutkou stavitelů věže bylo udělat si „proslulé jméno“. (1Mo 11:4)

Přibližnou dobu výstavby této věže je možné odvodit z následující informace: Peleg žil v letech 2269 až 2030 př. n. l. Význam jeho jména bylo „rozdělení“, protože „za jeho dnů byla země [tedy „obyvatelé země“] rozdělena“; Jehova „je odtamtud rozptýlil po celém zemském povrchu“. (1Mo 10:25; 11:9) V jednom textu Šarkališarriho, který byl v patriarchálních dobách králem Agade (Akkadu), je zmínka o tom, že tento král obnovil chrámovou věž v Babylónu, z čehož vyplývá, že taková stavba existovala ještě před tím, než začal vládnout.