KALEB

[pes].

1. Syn Checronův, bratr Jerachmeelův a pravnuk Judy a Tamar (1Pa 2:3–5, 18); také nazýván Kelubai (1Pa 2:9). Jedním z jeho potomků byl Becalel, zručný řemeslník, který měl za úkol dohlížet na stavbu svatostánku. (1Pa 2:19, 20; 2Mo 35:30) Zdá se, že Kaleb č. 2 byl jeho potomkem.

2. Syn Kenizejce Jefunneho z kmene Juda, strýc Otnielův a pravděpodobně potomek Kaleba č. 1. (4Mo 32:12; Joz 15:17; 1Pa 4:13, 15; viz heslo OTNIEL.) Když mu bylo 40 let, byl Kaleb jedním ze 12 zvědů, které Mojžíš vyslal na čtyřicetidenní obhlídku země Kanaán, a když se vrátili, Kaleb a Jozue se postavili proti všem ostatním zvědům a vyjádřili se příznivě: „Okamžitě vyjděme a zcela jistě ji vezmeme do vlastnictví.“ (4Mo 13:6, 30; 14:6–9) Kaleb „plně následoval Jehovu“, a proto byl z tehdejší dospělé generace jediný, kromě Jozua a Levitů, kdo v roce 1473 př. n. l. vešel do Zaslíbené země. O šest let později, když mu bylo 85 let, Kaleb prohlásil: „A teď mě zde Jehova zachoval naživu, právě jak slíbil, těchto čtyřicet pět let od doby, kdy Jehova učinil tento slib Mojžíšovi, když Izrael chodil v pustině, a hle, dnes mi je osmdesát pět let. Přesto jsem dnes tak silný jako v den, kdy mě Mojžíš vyslal. Jaká byla má síla tehdy, taková je má síla nyní, k válce, k vycházení i ke vcházení.“ (Joz 14:6–11)

Kalebovi bylo dáno do vlastnictví město Hebron (pevnost zvaná Kirjat-arba, kterou měli v držení obří Anakim) a jeho okolní území včetně blízkého Debiru. V 1. Samuelově 30:13, 14, kde se vypráví o tom, že Amalekité udělali nájezd „na jih Kalebův“, zjevně jde o tuto oblast přidělenou Kalebovi a nazvanou jeho jménem; nájezd byl tedy ‚na jih Kalebova území‘.

Když Kaleb dostal toto vlastnictví, prohlásil: „Kdokoli udeří Kirjat-sefer a skutečně ho dobude, jistě mu dám svou dceru Aksu za manželku.“ Města se zmocnil jeho synovec Otniel (první soudce Izraele po smrti Jozua) a získal cenu. Kaleb potom dal své dceři na její žádost jako svatební dar kromě ‚kusu země na jih‘ ještě Horní a Dolní Gullot. (Joz 15:13–19; Sd 1:11–15; 3:9–11)

Aksa je uvedena jako dcera „Kaleba, Jerachmeelova bratra“ (č. 1), který žil asi o sto padesát let dříve než „Kaleb, syn Jefunneho“. (1Pa 2:42, 49) Někteří komentátoři říkají, že byl jen jeden Kaleb. Ale velký časový odstup Judova vnuka Checrona od osídlování Kanaánu takový závěr vylučuje. Jiní říkají, že oba Kalebové museli mít dcery téhož jména. Avšak ženy jsou v rodokmenech zaznamenány jen tehdy, když měly velký význam v historii Božího lidu. A protože byla jen jedna slavná Aksa, musela jistě být dcerou Kaleba, syna Jefunneho. Ještě jiní komentátoři větu o Akse z toho verše (1Pa 2:49) vypouštějí jako nesprávně umístěný dodatek opisovače, ale text je k tomu neopravňuje. Je rozumnější se domnívat, že původní pisatel připojil tuto stručnou poznámku do verše 49 úmyslně se zvláštním záměrem a slovo „dcera“ použil v jeho širším smyslu, ve smyslu potomek, aby upozornil na fakt, že Aksa nebyla jen dcerou Kaleba, syna Jefunneho, ale také přímým potomkem Kaleba, syna Checronova.