KORMORÁN

[heb. ša·lakhʹ].

Velký vodní pták s plovacími blánami, který se umí potápět a tak chytá ryby. V Písmu se objevuje pouze v seznamu ptáků, kteří byli podle mojžíšského Zákona nečistí, ptáků, kteří se nesměli jíst; většina z nich byla v zásadě dravými ptáky a ptáky živícími se zdechlinami. (3Mo 11:17; 5Mo 14:17) Překladatelé řecké Septuaginty usuzovali, že se jedná o ka·tar·raʹktes, což je řecký výraz pro kormorána, i když ho latinská Vulgáta označuje slovem mergulus („potáplice“). Kormorán (Phalacrocorax) se v Palestině vyskytuje běžně, zejména podél pobřeží Středozemního moře a také u některých vod ve vnitrozemí, například u Galilejského moře. Kormoráni jsou příbuzní s ptáky z čeledi pelikánovitých. Obvykle mají dlouhé tělo temné barvy, rychle se pohybují ve vodě a při plavání pod vodou používají zejména své blanité nohy. Ostrý, zahnutý zobák jim umožňuje dobře lovit ryby, a proto je už od starověku rybáři v Orientu a v částech Indie cvičili, aby ryby pro ně lovili. Kormorán měl při tom kolem krku volně upevněný nějaký pásek, který mu dovoloval spolknout jen velmi malé ryby.