ZATRACENÍ

Přísné, nebo dokonce i násilné otevřené odsouzení toho, na koho je pohlíženo jako na odporného a kdo je hoden prokletí. Hebrejské sloveso (qa·vavʹ, zatratit) se objevuje ve zprávě o marném úsilí krále Balaka přimět proroka Baláma, aby zatratil Izrael a představil jej tak Bohu jako národ, který si zaslouží jeho prokletí. (4Mo 22:11, 17; 23:11, 13, 25, 27; 24:10) O proklínání neboli o svolávání zla z božského zdroje se v souvislosti se zatracením vždy nemluví, ale může v něm být zahrnuto. (Viz hesla PROKLETÍ; ZLOŘEČENÍ.)