VYKONÁNÍ ROZSUDKU

Mají-li mít zákony, příkazy a nařízení účinnost a hodnotu, musí být právně uvedeny v platnost. Vykonání rozsudku bylo obvykle provedením trestu, zvláště trestu smrti za porušení zákonů. Nejvyšší zákon má nejen svého Zákonodárce, ale i Toho, kdo zákon uvádí v platnost: „Vždyť Jehova je náš Soudce, Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení, Jehova je náš Král.“ „Je Jeden, který je zákonodárce a soudce.“ (Iz 33:22; Jk 4:12) A tak sám Jehova je vykonavatelem rozsudku a pomsty na těch, kdo porušují Jeho zákony. (2Mo 12:12; 5Mo 10:17, 18; Ez 25:11–17; 2Te 1:6–9; Juda 14, 15)

Jehova pověřil také jiné tvory určitou pravomocí k vykonání rozsudku. Například: „Vyžádám [si] zpět vaši krev vašich duší. . . . Z ruky každého, kdo je jeho bratr, si vyžádám zpět duši člověka. Kdokoli prolévá lidskou krev, člověkem bude prolita jeho vlastní krev, neboť On udělal člověka k Božímu obrazu.“ (1Mo 9:5, 6) V tomto směru dostal „mstitel krve“ jako vykonavatel rozsudku určitou odpovědnost. (4Mo 35:19; viz heslo MSTITEL KRVE.) Podle okolností byla někdy autorita vykonavatele rozsudku propůjčena izraelským kněžím (4Mo 5:15–31) nebo celému shromáždění, kdy se měli očití svědkové ujmout vedení při vykonání rozsudku nad přestupníkem. (3Mo 24:14–16; 5Mo 17:2–7) Pravomoc k vykonání rozsudku byla také v rukou soudců a králů nebo toho, koho tím pověřili. (Sd 8:20, 21; 2Sa 1:15; 1Pa 14:16; 2Kr 9:6–9; 10:24–28; Jer 21:12; 22:3)

Starověcí vládci byli obklopeni důvěryhodnými strážci, jimž mohlo být svěřeno provedení výnosů, které vydali jejich páni. V takovém postavení byl Potifar. (1Mo 37:36; 41:12) Jeden člen Herodovy osobní stráže popravil Jana Křtitele. (Mr 6:27)

Trest smrti se v Izraeli prováděl buď ukamenováním, nebo mečem. (3Mo 20:2; 2Sa 1:15) Jehovův mesiášský Král, Pán Ježíš Kristus, a další jeho věrní společníci v nebesích jsou zákonnými vykonavateli rozsudku, protože je tím pověřil „Soudce celé země“. (1Mo 18:25; Ža 149:6–9; Zj 12:7–9; 19:11–16; 20:1–3)