BAJKA

Nepravdivý příběh, smyšlenka, mýtus, výmysl, nepravda; překlad řeckého slova myʹthos. Slovo myʹthos je použito v 1. Timoteovi 1:4; 4:7; 2. Timoteovi 4:4; Titovi 1:14; 2. Petra 1:16.

Myʹthos je opakem toho, co je a·leʹthei·a, „pravda“, která označuje zjevnou, prokazatelnou podstatu věci. V Galaťanům 2:5 je označením „pravda dobré zprávy“ postaveno pravé učení evangelia do protikladu k učení, které je překroucené. Apoštolové varovali křesťany, aby se nedali odvrátit od pravdy tím, že by se obrátili k falešným historkám, protože ty nejsou založeny na skutečnosti, ale jsou to lidské výmysly. V judaismu bylo mnoho takových nepravdivých příběhů; tradice starších mužů tvořily takzvaný ústní zákon, který byl vnesen do Talmudu. Judaismus byl v prvním století hlavním odpůrcem křesťanství a byl tehdy již silně ovlivněn pohanskými filozofiemi a naukami.

Příkladem jedné takové falešné historky je příběh obsažený v Palestinském (Jeruzalémském) talmudu: „R. Samuel b. Nahman jménem R. Jonathana řekl: Desky [na kterých dostal Mojžíš Deset přikázání] byly šest dlaní dlouhé a tři dlaně široké: a Mojžíš z nich držel dvě dlaně a Bůh dvě, takže mezi jejich prsty byla vzdálenost dvou dlaní; a když Izraelité zbožňovali tele, Bůh se snažil vytrhnout desky Mojžíšovi z ruky, ale Mojžíšovy ruce byly tak silné, že je on vytrhl Jemu.“ V příběhu se dále vypráví, že z těchto desek „odlétla písmena“, a protože desky byly předtím „neseny tím písmem“, byly pak „pro Mojžíšovy ruce příliš těžké, upadly a rozbily se“. (Taʽanit, V, s. 116, 117, do angličtiny přeložil A. W. Greenup.)

Apokryfní spisy obsahují mnoho nepravdivých, vymyšlených příběhů, jakým je například příběh o tom, že Daniel zabil velkého draka směsí smůly, tuku a chlupů (Přídavky k Danielovi 14:23–27, ČEP), a příběh o tom, jak ze srdce, žluči a jater nestvůrné ryby Tóbijáš získal léčivou moc a moc vyhnat démona. (Tóbit–Tobijáš 6:2–9, 17, ČEP)

Křesťané odmítají bajky. V 1. Timoteovi 1:4 dává Pavel křesťanům pokyn, aby nevěnovali pozornost falešným historkám. Mohly by křesťany podněcovat k výzkumům, které ve skutečnosti nejsou užitečné, a mohly by odvrátit jejich mysl od pravdy. K takovým falešným historkám patří i to, co povídají staré ženy, které po celý svůj život pěstovaly světské zvyky. Takové historky porušují Boží svatá, spravedlivá měřítka. (1Ti 4:6, 7; Tit 1:14) Ve 2. Petra 1:16 se apoštol Petr zmiňuje o falešných historkách (které jsou nejen nepravdivé, ale jsou také dovedně a vychytrale vymyšlené, aby mohly křesťana odvrátit) a proti takovým historkám staví pravdivou zprávu založenou na skutečnostech, a to zprávu o proměnění, jehož byl on sám očitým svědkem. (Mr 9:2) Pavel ve 2. Timoteovi 4:3, 4 předpověděl, že přijde doba, kdy lidé budou úmyslně dávat falešným historkám přednost před pravdou.