GEBA

[pahorek].

Město Benjamína dané Kehatovcům; jedno ze 13 kněžských měst. (Joz 18:21, 24; 21:17, 19; 1Pa 6:54, 60) Je zřejmé, že Geba ležela na sev. hranici judského království, a proto vznikl slovní obrat „od Geby až po Beer-šebu“. (2Kr 23:8) Starověké město je obvykle ztotožňováno s vesnicí Džabaʽ ležící téměř 9 km na SSV od Chrámové hory v Jeruzalémě. Strmé údolí odděluje tuto lokalitu od místa, kde se údajně nacházel starověký Mikmaš. V tomto údolí jsou dva pahorky se skalnatými srázy. Ty snad odpovídají ‚zubovitým skalním útesům‘, které se jmenovaly Bocec a Sene; jeden z nich „obrácený k Mikmaši“ a druhý „obrácený ke Gebě“. (1Sa 14:4, 5)

Geba byla jedním z měst, o nichž je zmínka ve spojitosti s tažením krále Saula proti Filištínům. Patrně na pokyn svého otce Saula srazil Jonatan filištínskou „posádku“ v Gebě. (1Sa 13:3, 4) Filištíni se chtěli pomstít a v Mikmaši shromáždili silné vojsko. Mnozí Izraelité se začali bát, poschovávali se, a někteří dokonce uprchli přes Jordán. (1Sa 13:5–7) Později se Jonatan vydal z Geby k přední hlídce Filištínů a bezpochyby zaujal postavení na okraji ‚mikmašského roklinatého průsmyku‘. Po rukou a po nohou vystupoval Jonatan příkrým průsmykem k přední hlídce a za pomoci svého zbrojnoše srazil asi 20 Filištínů. (1Sa 14:6–14; srovnej 1Sa 13:16, 23.)

O mnoho let později opevnil Asa Gebu kameny a trámy z města Rama. (1Kr 15:22; 2Pa 16:6) V době, která není v Bibli blíže určena, byli někteří obyvatelé Geby odvedeni do vyhnanství do Manachatu. (1Pa 8:6) Asyrské vojsko pod vedením Senacheriba patrně prošlo Gebou při své cestě do Jeruzaléma. (Iz 10:24, 28–32) Mezi Židy, kteří se vraceli z vyhnanství v Babylóně, byli ‚synové Geby‘; když se vrátili z vyhnanství, znovu osídlili i město. (Ezr 2:1, 26; Ne 7:6, 30; 11:31; 12:29) Když prorok Zecharjáš mluvil o tom, že se kopcovitá a hornatá krajina ležící mezi Gebou a Rimmonem sníží jako Araba, poukazoval tím na vyvýšené postavení obnoveného Jeruzaléma. (Ze 14:10; viz heslo GIBEA č. 3.)