BŮH ŠTĚSTÍ, BŮH OSUDU

Odpadlí Židé v Jeremjášově době začali uctívat „boha Štěstí“ (heb. gadh) a „boha Osudu“ (heb. meniʹ). Těmto božstvům předkládali jejich ctitelé stůl s jídlem a pitím. Jehova takovým ctitelům řekl, že jim přisoudí, aby byli pobiti mečem. (Iz 65:11, 12)

Asyřané a Babylóňané svým bohům často připravovali jídlo a pití. Lidé v Charanu složili „pánu Štěstí“ slavnostní sliby a doufali, že tyto sliby přijme. Ve svém komentáři k Izajášovi 65:11 Jeroným napsal, že „lidé ve všech městech a zejména v Egyptě a v Alexandrii měli starodávný modlářský zvyk, že pokud poslední den posledního měsíce svého roku rozloží na stůl různé druhy jídla a pohár míchaného sladkého vína, zaručí jim to štěstí pro úrodu z minulého nebo příštího roku“. (Corpus Christianorum, Series Latina, LXXIII A, S. Hieronymi presbyteri opera, Pars. 1, 2A, Turnhout, Belgie, 1963, s. 754)