MÍSTODRŽITEL

V biblických dobách měli místodržitelé obvykle vojenskou a soudcovskou moc, a jejich odpovědností bylo dohlížet na to, že soudní oblasti nebo provincie, kterým vládli, odváděly králi či nadřazenému panovníkovi tribut nebo daně. (Lk 2:1, 2) Mnoho místodržitelů vkládalo na bedra lidu těžký náklad, protože musel pro ně samotné a také pro jejich početné služebnictvo zajišťovat potraviny. (Ne 5:15–18)

Král Šalomoun dosadil místodržitele nad oblastmi v Izraeli. Mluví se o nich v 1. Královské 10:15 a je možné, že tito místodržitelé jsou totožní s 12 zmocněnci, o nichž se píše v 1. Královské 4:7–19; jejich povinností bylo obstarávat potraviny pro krále a jeho domácnost, a to každý po jeden měsíc v roce.

Prakticky o všech hlavních mocnostech biblických dob se uvádí, že měly panovníky na úrovni místodržitelů, což byli buď domorodí vládci, nebo to byli místodržitelé spravující dobytá území. (Sýrie: 1Kr 20:24; Asýrie: Ez 23:5, 6, 12, 23; Babylón: Jer 51:57; Persie: Ezr 8:36, Ne 2:7, 9; Arábie: 2Ko 11:32; Řím: Lk 3:1) Místodržitelem v širším smyslu byl Josef; ten vládl celému Egyptu a byl podřízen pouze králi. (1Mo 41:40, 41; Sk 7:9, 10) Úředník asyrského krále Senacheriba, rabšake, se posmíval Ezekjášovi kvůli tomu, že Jeruzalém nemá sílu vzdorovat, a říkal, že Jeruzalém nebude schopen zahnat ani jednoho z méně významných Senacheribových místodržitelů. Rabšake však nevzal v úvahu to, že na Ezekjášově straně byla nepřekonatelná Jehovova síla. (Iz 36:4, 9; 37:36)

V roce 607 př. n. l. odvedl Nebukadnecar mnoho Izraelitů do vyhnanství a nad zbývajícími z lidu, které ponechal v judské zemi, dosadil jako místodržitele Gedaljáše. Asi o dva měsíce později byl Gedaljáš zavražděn. (2Kr 25:8–12, 22, 25) Na konci sedmdesátiletého období vyhnanství perský král Kýros ustanovil Šešbaccara (což byl pravděpodobně Zerubbabel) místodržitelem nad Židy, kteří se v roce 537 př. n. l. vrátili do Jeruzaléma. (Ezr 5:14; Ag 1:1, 14; 2:2, 21) V roce 455 př. n. l., za vlády perského krále Artaxerxa, byl místodržitelem učiněn Nehemjáš, který se vrátil zpět, aby obnovil jeruzalémskou zeď. (Ne 5:14; viz heslo TIRŠATA.)

Pod římskou vládou byla Judea císařskou provincií, jejíž místodržitelé byli za své činy odpovědni přímo císaři. Pátým v řadě judských místodržitelů byl Pilát. (Mt 27:2; Lk 3:1) Jedenáctým a dvanáctým místodržitelem byli Felix a Festus (jestliže nepočítáme Publia Petronia a jeho nástupce Marsa, kteří byli jmenováni místodržiteli Sýrie a zároveň spravovali záležitosti Židů). (Sk 23:24–26; 24:27) V pravomoci těchto římských místodržitelů bylo nařídit rozsudek smrti; vyplývá to z případu Ježíše, kterého odsoudil Pilát. (Mt 27:11–14; Jan 19:10)

O místodržitelích národů obecně mluvil Ježíš, když svým následovníkům řekl, že budou před tyto muže přiváděni, aby jim vydávali svědectví. Křesťané se těchto panovníků nemají bát ani si nemají dělat starosti, co budou říkat, až před nimi budou svědčit. (Mt 10:18–20, 26) Všichni takoví místodržitelé patří k nadřazeným autoritám, kterým mají být křesťané relativně, nikoli však absolutně podřízeni. (Ří 13:1–7; Tit 3:1; 1Pe 2:13, 14; Sk 4:19, 20; 5:29; Mt 22:21) Úctu, která úřadu místodržitele přísluší, projevil apoštol Pavel, když Festa, jenž ho vyslýchal, oslovil „Vaše Excelence Feste“. (Sk 26:25) Ale na rozdíl od apoštolů, kteří úctu a čest projevovali v prvé řadě Jehovovi, jenž panuje nade vším, klesl izraelský národ tak hluboko, že pozemským panovníkům prokazoval větší úctu než Jehovovi. Tuto situaci Jehova použil, když národ přísně káral prostřednictvím svého proroka Malachiáše. (Mal 1:6–8; viz heslo NADŘAZENÉ AUTORITY.)

Matouš, který cituje z Micheáše 5:2, ukazuje, že Betlém je sice nevýznamný, pokud jde o vládnoucí moc v Judě, ale stane se významným díky tomu, že z tohoto města vyjde největší ze všech místodržitelů na světě a bude pást Jehovův lid Izrael. Toto proroctví se splnilo na Kristu Ježíši, největším Místodržiteli, který působí pod svým Otcem, Jehovou Bohem. (Mt 2:6)