HABAKUK (KNIHA)

Kniha Hebrejských písem, osmá mezi takzvanými malými proroky v hebrejských textech a v Septuagintě a také v běžných českých Biblích. Skládá se ze dvou částí: (1) dialogu mezi pisatelem a Jehovou (kap. 1, 2) a (2) modlitby v žalozpěvech. (kap. 3)

Pisatel. Pisatel je uveden v knize samotné. Sestavení obou částí se připisuje ‚proroku Habakukovi‘. (1:1; 3:1; viz heslo HABAKUK.)

Kanonicita. Kanonicita knihy Habakuk je potvrzena starověkými katalogy Hebrejských písem. I když se o této knize nezmiňují jmenovitě, zjevně je zahrnuta v odkazu na ‚dvanáct malých proroků‘. Jinak by jejich počet dvanáct nebyl úplný. Kanonicita knihy je nezpochybnitelně potvrzena Křesťanskými řeckými písmy, která z ní citují. Pavel se sice na Habakuka neodkazoval jmenovitě, ale přesto citoval Habakuka 1:5 (LXX), když mluvil k nevěrným Židům. (Sk 13:40, 41) Když povzbuzoval křesťany, aby projevovali víru, citoval Habakuka 2:4 („Ale pokud jde o spravedlivého, ten zůstane naživu svou věrností.“). (Ří 1:16, 17; Ga 3:11; Heb 10:38, 39)

Mezi svitky od Mrtvého moře je rukopis Habakuka (kap. 1, 2) v premasoretském hebrejském textu s doprovodnými poznámkami. Stojí za pozornost, že v textu je starými hebrejskými znaky napsáno Jehovovo jméno, kdežto v komentáři se božské jméno nevyskytuje a místo něj se používá hebrejské slovo ʼEl („Bůh“).

Učenci se domnívají, že tento svitek byl napsán ke konci prvního století př. n. l. V tom případě by to byl nejstarší existující hebrejský rukopis knihy Habakuk. V Habakukovi 1:6 tento rukopis uvádí „Chaldejce“ a tak potvrzuje správnost masoretského textu, který ukazuje, že Jehova vzbudí Chaldejce (Babylóňany) jako svůj nástroj.

Doba a prostředí. Prohlášení „Jehova je ve svém svatém chrámu“ (Hab 2:20) a poznámka za Habakukem 3:19 („Vedoucímu na mé strunné nástroje“) naznačují, že Habakuk prorokoval ještě před tím, než byl zničen Šalomounův chrám v Jeruzalémě v roce 607 př. n. l. Také Jehovovo prohlášení „budím . . . Chaldejce“ (1:6) a celkový tón proroctví ukazují, že Chaldejci neboli Babylóňané ještě Jeruzalém nezničili. Slova v knize Habakuk 1:17 však možná znamenají, že Chaldejci si již začali podmaňovat některé národy. Za vlády dobrého judského krále Josijáše (659–629 př. n. l.) se Chaldejci a Médové zmocnili Ninive (v roce 632 př. n. l.) a Babylón byl na cestě k tomu, aby se stal světovou velmocí. (Na 3:7)

Někteří badatelé zastávají názor rabínské tradice, která říká, že Habakuk prorokoval dříve, již za vlády judského krále Manasseho. Domnívají se, že to byl jeden z proroků, o kterých byla zmínka ve 2. Královské 21:10 nebo kteří byli nepřímo připomenuti ve 2. Paralipomenon 33:10. Zastávají názor, že Babylóňané ještě nebyli hrozbou, a Habakukovo proroctví bylo pro Judejce o to méně uvěřitelné. (Viz Hab 1:5, 6.)

Na druhé straně, v počáteční části Jehojakimovy vlády byla Juda v egyptské sféře vlivu. (2Kr 23:34, 35) To také mohla být doba, kdy by skutečnost, že Bůh budí Chaldejce, aby potrestali zbloudilé obyvatele Judy, byla pro Judejce tou ‚činností, které nevěřili, ačkoli se o tom vyprávělo‘. (Hab 1:5, 6) Babylónský král Nebukadnecar porazil faraóna Neka u Karkemiše v roce 625 př. n. l., ve čtvrtém roce Jehojakimovy vlády. (Jer 46:2) Habakuk tedy možná prorokoval a zaznamenal proroctví před touto událostí; psaní dokončil snad asi v roce 628 př. n. l. v Judě. Použití budoucího času při líčení chaldejské hrozby zjevně ukazuje na dobu, která předcházela Jehojakimovu vazalství vůči Babylónu (620–618 př. n. l.). (2Kr 24:1)

Sloh. Styl psaní je energický i dojímavý. Jsou použita živá znázornění a přirovnání. (Hab 1:8, 11, 14, 15; 2:5, 11, 14, 16, 17; 3:6, 8–11) O Habakukově slohu S. R. Driver řekl: „Habakukova literární síla je značná. Jeho kniha je sice útlá, ale je plná energie; jeho popisy jsou názorné a mocné; myšlenky i výrazy jsou poetické.“ Takové vlastnosti jsou ovšem především výsledkem božské inspirace.

Kniha Habakuk zdůrazňuje Jehovovu nadřazenost nade všemi národy (Hab 2:20; 3:6, 12) a vyzdvihuje Jehovovu neomezenou svrchovanost. Také klade důraz na skutečnost, že spravedlivý žije vírou. (2:4) Nabádá ke spoléhání na Jehovu a ukazuje, že Jehova neumírá (1:12), že oprávněně mlátí národy a že vychází k záchraně svého lidu. (3:12, 13) Pro ty, kdo jásají v Jehovovi, je Jehova ukázán jako Bůh záchrany a Zdroj životní energie. (3:18, 19)

[Rámeček na straně 567]

DŮLEŽITÉ MYŠLENKY Z KNIHY HABAKUK

Odpověď na otázku, zda Bůh vykoná soud nad ničemnými

Je zřejmé, že byla napsána asi v roce 628 př. n. l., kdy Chaldejci nabývali na významu, ale ještě před tím, než se Jehojakim stal jejich vazalem

Habakuk volá o pomoc a ptá se, jak dlouho bude ještě Bůh připouštět, aby ničemní pokračovali (1:1–2:1)

Když Jehova odpovídá, že vzbudí Chaldejce jako svůj nástroj k potrestání, Habakuk nemůže pochopit, jak by Svatý mohl podporovat někoho tak zrádného, někoho, kdo si dělá bohy ze svých válečných strojů, jehož vlečné sítě shromažďují lidi jako ryby a který nemilosrdně zabíjí národy

Prorok čeká na Jehovovu odpověď a uvědomuje si, že ho čeká pokárání

Jehova odpovídá, že má ustanovený čas, a vyslovuje bědu nad jednáním Chaldejců (2:2–20)

Jehova ujišťuje, že ačkoli se může zdát, že došlo ke zdržení, prorocké vidění je „na ustanovený čas a stále supí ke konci“, blíží se ke svému splnění

Prohlášení o bědách ukazuje, že působení Chaldejců nezůstane bez trestu. Budou potrestáni za to, že drancovali ostatní národy, zahubili mnoho národů, vystavěli města krveprolitím, oddávali se modlářství a nutili druhé, aby pili z poháru potupné porážky

Prorok prosí Jehovu, aby jednal, ale aby také projevil milosrdenství v nadcházejícím dni tísně (3:1–19)

Prorok si připomíná minulé projevy Jehovovy moci a je zachvácen strachem a třese se. Stále je však rozhodnut tiše čekat na den tísně a jásat v Bohu své záchrany

I kdyby měly selhat prostředky udržující život, Habakuk je rozhodnut, že se bude radovat v Jehovovi jako Bohu záchrany, v tom, kdo ho posiluje