HAGREJEC

[možná „z (patřící k) Hagar“].

Zřejmě člověk patřící mezi pastevce, kteří žili ve stanech na V od Gileadu. Za dnů krále Saula byli Hagrejci poraženi Izraelity žijícími na V od Jordánu. Izraelité jich asi 100 000 zajali a vzali jim tisíce velbloudů, oslů a ovcí. (1Pa 5:10, 18–22) Žalmista uvedl Hagrejce mezi ostatními nepřáteli Izraele, například Edomity, Moabci, Ammonity a Amalekity. (Ža 83:2–7) Avšak za Davidovy vlády měl Hagrejec Jaziz na starost královská stáda. (1Pa 27:31)

Mnoho učenců se domnívá, že Hagrejci jsou pravděpodobně tentýž lid jako A·graiʹoi, o nichž se zmiňují starověcí geografové Strabón, Ptolemaios a Plinius. Zda byli potomky Hagar, se nedá s jistotou říci.