VOLAVKA

[heb. ʼana·fahʹ].

Pták, který se podle mojžíšského Zákona nesměl jíst. (3Mo 11:13, 19; 5Mo 14:12, 18) Někteří učenci se domnívají, že hebrejský název je odvozen z kořenného slova, které znamená „těžce dýchat“ nebo možná „supět“, pravděpodobně v hněvu. Jiní lidé si myslí, že jméno má užší spojitost s hebrejským slovem pro „nos“ (ʼaf), snad jako popis zobáku ptáka. V Bibli je použit obrat: „volavku podle jejího druhu“ („různé druhy volavek“, EP), a proto hebrejský název může docela dobře označovat různé druhy ptáků, kteří patří do čeledi volavkovitých (vědecké označení Ardeidae), jako například volavky, bukače a bukáčky. Všichni tito ptáci mají dlouhé ostře špičaté zobáky, a někteří z nich jsou pozoruhodní tím, že když jsou podrážděni nebo vzrušeni, vydávají neobvyklý chraptivý zvuk.

Ptáci z čeledi volavkovitých patří mezi brodivé a často se vyskytují v mokřinách, bažinách a také u vnitrozemských vodních toků a jezer. Mají dlouhý štíhlý krk, dlouhé, holé, mimořádně tenké nohy a dlouhé prsty včetně dlouhého zadního prstu. Když se tito ptáci brodí, vznešeně vykračují, a hledají žáby, malé kraby nebo malé plazy; popřípadě nehybně stojí a trpělivě čekají na malou rybu, která připlave do jejich dosahu, načež pták bleskově vrazí svůj dlouhý krk do vody a svým špičatým zobákem rybu probodne. Díky velkým křídlům je let těchto ptáků spíše pomalý a majestátní. Nohy přitom mají natažené dozadu, ale jejich krk je při letu esovitě zahnut a tak mají hlavu mezi letkami; tím se odlišují od jeřábů a ibisů, kteří mají při letu natažené jak nohy, tak i krk.

V Palestině žije několik druhů volavek. Jsou to například volavka popelavá (Ardea cinerea), volavka obrovská (Ardea goliath) a volavka červená (Ardea purpurea). Na výšku měří až 1,5 m a vyskytují se kolem pobřeží Galilejského moře, podél břehů Jordánu a Kišonu, v mokřinatých oblastech a podél mořského pobřeží.

Mezi volavkami, jež žijí v Palestině, jsou i druhy, které patří mezi nejelegantnější a nejpůvabnější ptáky. Často mají čistě bílé peří a měří obvykle 50–90 cm. Volavka rusohlavá (Bubulcus ibis) se často vyskytuje ve společnosti pasoucího se dobytka a živí se všemožným hmyzem.

Mezi volavky patří i bukači, což jsou zavalití, hnědí ptáci, kteří se také vyskytují v mokřinatých oblastech Palestiny. Bukač velký (Botaurus stellaris) měří asi 75 cm a má charakteristické černě, žlutohnědě a bíle pruhované peří; spodní strana jeho těla má světle žlutohnědou barvu s hnědými proužky, a jeho nohy jsou žlutozelené. Tato barevná kombinace dokonale ladí s trávou v mokřinách, kde bukač žije, a když je v nebezpečí, zůstane nehybně stát, přičemž jeho krk a zobák směřují vzhůru. To společně s jeho svislým pruhováním způsobuje, že je účinně maskován a dokonale splývá s okolním prostředím. Jiný druh, který se v Palestině vyskytuje, je bukáček malý (Ixobrychus minutus). Bukači se také vyznačují hlubokým troubivým houkáním, které vydávají tak, že ze svého jícnu vypuzují vzduch, přičemž mají zároveň zkroucený krk a zakloněnou hlavu.