JACHAZIEL

[kéž Bůh spatří; Bůh spatřil].

1. Hebronův syn, který je uveden jako třetí; Kehatovec z kmene Levi. (1Pa 23:6, 12, 19; 24:23)

2. Jeden ze silných mužů, kteří se k Davidovi připojili v Ciklagu. (1Pa 12:1, 4)

3. Jeden z kněží, kteří stáli s trubkami před truhlou smlouvy potom, co David nechal přinést Truhlu do Jeruzaléma. (1Pa 16:1, 6)

4. Levita, kterého Boží duch zmocnil k tomu, aby mluvil povzbudivá slova ke králi Jehošafatovi a ke sboru, když jim hrozila velká převaha nepřátel. „Tady je to, co vám řekl Jehova: ‚Nebojte se ani se neděste kvůli tomuto velkému zástupu,‘“ prohlásil Jachaziel, „‚bitva totiž není vaše, ale Boží. . . . V tomto případě nebudete muset bojovat. Zaujměte své postavení, zastavte se a vizte Jehovovu záchranu ve váš prospěch.‘“ (2Pa 20:14–17) Jachaziel byl syn Zecharjáše, potomek Asafa a Geršoma (Geršona [1Mo 46:11]) z levitské rodiny, a tudíž nebyl knězem. (1Pa 6:39–43)

5. Otec Šekanjáše; Šekanjáš byl mezi těmi, kdo se v roce 468 př. n. l. s Ezrou vrátili do Jeruzaléma. (Ezr 8:1, 5)