JARMUT

[z kořene, jenž znamená „být vysoký (vyvýšený)“].

1. Jedno z pěti amorejských měst, která se spojila, aby podnikla trestnou výpravu proti Gibeoňanům. Jarmutský král Piram a jeho spojenci byli poraženi Jozuem. Potom bylo toto město ležící v Šefele přiděleno kmenu Juda. (Joz 10:3–5, 23–25; 12:7, 11; 15:20, 33, 35) Po návratu z vyhnanství v Babylóně bydleli Judejci znovu v Jarmutu. (Ne 11:25, 29) Zdá se, že toto starověké město leželo na místě Chirbet Jarmuk (Tel Jarmut), asi 26 km na ZJZ od Jeruzaléma. Z tohoto místa na vrcholku pahorku se dohlédne přes pobřežní pláně až do Gazy u Středozemního moře.

2. Město na území kmene Isachar přidělené Geršonovcům. (Joz 21:27–29) Je považováno za totožné s Ramotem (1Pa 6:73) a Remetem. (Joz 19:21; viz heslo RAMOT č. 1.)