KIBROT-HATTAAVA

[pohřební místo dychtění].

Místo, kde Izraelité tábořili v pustině, když smíšený zástup vyjádřil sobeckou touhu po jídlech, která byla v Egyptě. (4Mo 11:4; 33:16, 17; 5Mo 9:22) Obvykle je ztotožňováno s místem Rueis el-Eberidž, které leží asi v polovině cesty mezi Chacerotem a Džebel Musou, tradičním místem hory Sinaj. Jehova zde zázračně opatřil pro celý tábor křepelky, které by jim vystačily na jeden měsíc. (4Mo 11:19, 20, 31) Lidé však byli tak chamtiví, že „ten, kdo sebral nejméně, nashromáždil deset chomerů“ (2 200 l). Zpráva říká, že zatímco „ještě měli maso mezi zuby, než se dalo rozžvýkat, . . . Jehova začal lid postihovat převelkým pobitím“. Neoznačuje se tím doslovné rozžvýkání sousta, ale spíše to znamená, že celá zásoba jídla ještě nebyla „vyčerpána“ nebo „spotřebována“ (AT, RS), protože hebrejské slovo, které se překládá „žvýkat“, v podstatě znamená „odříznout“. (Srovnej Joe 1:5.) Mrtví byli potom pohřbeni, a proto se to místo začalo nazývat Kibrot-hattaava. (4Mo 11:32–35)