PŘÍBUZNÝ

Ten, kdo je spřízněn buď díky společným předkům, nebo sňatkem. Slovo příbuzný se vztahuje především na muže. V původních biblických jazycích existuje několik slov, která mají následující význam a použití.

Slovo go·ʼelʹ (z heb. ga·ʼalʹ, které má význam „vyplatit“ neboli „koupit zpět“) se vztahuje na nejbližšího mužského příbuzného, který měl právo výkupce nebo mstitele krve. Svévolní vrazi měli být usmrceni „mstitelem krve“. (4Mo 35:16–19) Boaz měl vztah „výkupce“ k Noemi a Rut. (Rut 2:20; 3:9, 12, 13; 4:1, 3, 6, 8, 14) Sám Jehova, Velký Otec a Životodárce, je pro své služebníky jak Mstitelem, tak Výkupcem. (Ža 78:35; Iz 41:14; 43:14; 44:6, 24; 48:17; 54:5; 63:16; Jer 50:34)

Slovo šeʼerʹ (heb., znamená „organismus“) se vztahuje na tělesného neboli pokrevního příbuzného. Boží zákon zakazoval mít pohlavní styky s blízkými ‚pokrevními příbuznými‘ jako například s tetou. (3Mo 18:6–13; 20:19) Jestliže se Izraelita zadlužil někomu cizímu, mohl jej bratr, strýc, bratranec nebo kterýkoli jiný „pokrevní příbuzný“ koupit zpět. (3Mo 25:47–49) Nebo jestliže zemřel někdo bezdětný a neměl ani syny, ani dcery, ani bratry nebo strýce, pak jeho majetek dostal nejbližší ‚pokrevní příbuzný‘. (4Mo 27:10, 11)

Slovo qa·róvʹ (heb., znamená „blízký“) se vztahuje nejen na blízkého příbuzného, ale také na důvěrného známého. Jestliže bratr zchudl natolik, že musel prodat své vlastnictví, pak je pro něj musel jeho „blízce příbuzný“ koupit zpět. (3Mo 25:25) Job byl zarmoucen, protože ho opustili jeho „důvěrně známí“, a David naříkal, že jeho „blízcí známí“ také stáli opodál. (Job 19:14; Ža 38:11)

Výrazy, které jsou příbuzné se slovem ja·dhaʽʹ (heb., znamená „vědět“, „být obeznámen“), mohou znamenat „příbuzný“ nebo jen „známý“. Noemi měla jistého „příbuzného svého manžela“, který se jmenoval Boaz. Jehu vykonal rozsudek nad celým Achabovým domem včetně jeho ‚známých‘. (Rut 2:1; 2Kr 10:11)

Slovo syg·ge·nesʹ se v Křesťanských řeckých písmech vztahuje na pokrevní příbuzné, ale nikdy není použito k popisu příbuzenského vztahu mezi rodiči a dětmi. Toto pravidlo je vidět v Ježíšově výroku k jeho učedníkům: „Budete nadto vydáváni dokonce rodiči a bratry a příbuznými [syg·ge·nonʹ] a přáteli.“ (Lk 21:16) Když se dvanáctiletý Ježíš ztratil, začali jej jeho rodiče hledat mezi „příbuznými“. (Lk 2:44) Ježíš radil, že když pořádáš hostinu, nezvi své „příbuzné“, kteří by ti mohli oplatit, ale pozvi raději chudé. (Lk 14:12–14) Když Petr přinesl dobrou zprávu o záchraně Kornéliovi, byli přítomni také jeho ‚příbuzní‘. (Sk 10:24) Pavel ve svém dopise Římanům označil Izraelity jako celek stejně jako mnohé jednotlivce za své ‚příbuzné‘. (Ří 9:3; 16:7, 11, 21)