LIBYE, LIBYJCI

Starověká Libye byla na území sev. Afriky, na Z od Egypta. Všeobecně se předpokládá, že její obyvatelé byli označováni hebrejským výrazem Lu·vimʹ. (2Pa 12:3; ‚Lúbijci‘, EP; ‚Lybijští‘, ČB-Hč; „Libyjci“, NS, LXX) Pokud je Lu·vimʹ variantou jména Leha·vimʹ (Lehabim), může to znamenat, že alespoň jistou část Libyjců tvořili potomci Chama a Micrajima. (1Mo 10:13) Podle tradičního židovského názoru, jak je předkládán ve spisech Josepha (Židovské starožitnosti, I, 130–132 [vi, 2]), jsou Libyjci potomky Chama a Puta. (1Mo 10:6) Také řecká Septuaginta a latinská Vulgáta mají u Jeremjáše 46:9, Ezekiela 27:10 a 38:5 slovo „Libyjci“ tam, kde hebrejský text zní „Put“. Samozřejmě je také možné, že jak potomci Puta, tak potomci Micrajima sídlili v sev. Africe, v oblasti, která se později začala nazývat Libye. To by znamenalo, že označení „Libyjci“ by bylo obsažnější než hebrejský výraz Lu·vimʹ.

Egyptský král Šišak, který je považován za zakladatele „dynastie Libyjců“, dobyl mnoho měst v době, kdy napadl Judu, což bylo v pátém roce krále Rehoboama (993 př. n. l.). Jeho mocná vojenská síla se skládala z dvoukolých vozů a jezdců na koních, mezi nimiž byli i Libyjci. Jeruzalém sice zničen nebyl, ale Šišak odnesl z města jeho poklady. (1Kr 14:25, 26; 2Pa 12:2–9) Asi o 26 let později (v roce 967 př. n. l.) byli Libyjci mezi vojáky Etiopa Zeracha, který vtrhl do Judy, ale utrpěl pokořující porážku. (2Pa 14:9–13; 16:8) V sedmém století př. n. l. podpora Libyjců a jiných národů zjevně nepřispěla k záchraně egyptského města No-amon od pohromy z rukou Asyřanů. (Na 3:7–10) Bylo předpověděno, že Libyjci a Etiopové půjdou v „krocích“ „krále severu“, jinými slovy ti, kdo byli dřívějšími přívrženci Egypta, budou pod nadvládou „krále severu“. (Da 11:43)

V roce 33 n. l. byli mezi Židy a proselyty, kteří přišli do Jeruzaléma na svátek Letnic, také lidé z „částí Libye, která je směrem ke Kyréné“, tzn. ze záp. části Libye. Někteří z nich byli pravděpodobně pokřtěni, což byla odezva na Petrův proslov, a později odnesli poselství o křesťanství tam, kde bydleli. (Sk 2:10)