PORODNÍ BÁBA

Hebrejský výraz pro „porodní bábu“ je příčestím ženského rodu od slovesa ja·ladhʹ (rodit; porodit), a tak se doslova vztahuje na ženu, která pomáhá rodit, porodit dítě. (Viz heslo NAROZENÍ.) Porodní bába pomáhá matce během porodních bolestí, a jakmile se dítě narodí, odřízne jeho pupeční šňůru a umyje ho. Ve starověku také kojence potírala solí a balila ho do pruhů látky. (Ez 16:4)

V tomto postavení někdy sloužily blízké přítelkyně, příbuzné a starší ženy v obci, ale protože to vyžaduje speciální znalosti, zručnost a zkušenost, zvlášť když je porod těžký, stalo se porodnictví pro některé ženy profesí. Při narození Benjamína, když se Ráchel ‚při porodu vedlo těžko‘, ji mohla porodní bába ujistit, že bude mít syna, ačkoli Ráchel sama zemřela. (1Mo 35:16–19) Při komplikovaném porodu Tamařiných dvojčat, Perece a Zeracha, porodní bába rychle označila toho, o němž se domnívala, že se narodí první. Na vystrčenou Zerachovu ruku rychle uvázala kousek šarlatu. Ruka se však stáhla a první se narodil Zerachův bratr a způsobil, že se matce roztrhla hráz. (1Mo 38:27–30)

Porodní báby mezi Izraelity se během jejich otroctví v Egyptě octly ve velmi kritické a nebezpečné situaci. Faraón si dvě z nich, Šifru a Puu, jmenovitě předvolal a nařídil jim, aby usmrtily každého hebrejského chlapce, jakmile se narodí. Tyto dvě ženy pravděpodobně sloužily jako vedoucí své profese a jejich odpovědností bylo předat nařízení panovníka svým kolegyním. „Porodní báby se však bály pravého Boha a nečinily, jak k nim mluvil egyptský král, ale zachovávaly děti mužského rodu naživu“. Proto od nich faraón žádal vysvětlení a ptal se: „Proč jste to učinily?“ Porodní báby předstíraly, že je to mimo jejich možnosti, a tvrdily, že Hebrejky jsou „plné života“ a porodí „dřív, než k nim může vejít porodní bába“. (2Mo 1:15–19) Tyto porodní báby se bály Jehovy a odmítly vraždit kojence, a proto jim Jehova požehnal a odměnil je tím, že měly vlastní rodiny. (2Mo 1:20, 21)