ZRCADLO

Starověká ruční zrcátka (Iz 3:23) byla někdy zhotovena z vyleštěného kamene, ale obvykle byla vyrobena z kovu, jako například z bronzu nebo mědi a později z cínu, stříbra, a dokonce ze zlata. Skleněná zrcadla se pravděpodobně používala až od prvního století n. l. Starověká zrcadla byla obvykle vyrobena z litého kovu, a aby jejich povrch dobře odrážel světlo, musela se důkladně vyleštit. K tomuto účelu mohla sloužit pemza rozemletá na prášek, která se pravidelně nanášela houbou, jež byla na zrcadle obvykle zavěšena. Starověká kovová zrcadla nicméně neměla povrch, který by světlo odrážel tak dobře jako dnešní zrcadla skleněná. Proto mohl apoštol Pavel vhodně napsat: „Nyní totiž vidíme prostřednictvím kovového zrcadla v mlhavých obrysech.“ (1Ko 13:12)

Obrazné použití. O zrcadlech mluví Písmo občas obrazným způsobem. V knize Job 37:18 je obloha přirovnána ke kovovému zrcadlu, jehož lesklý povrch vydává jasný odraz. Učedník Jakub zrcadlo použil v obrazném smyslu ke znázornění Božího slova, když ostatní lidi vybízel, aby nebyli jen posluchači slova, ale aby se stali jeho činiteli. (Jk 1:22–25) A apoštol Pavel ukázal, že křesťané ‚jako zrcadla odrážejí Jehovovu slávu‘ ve své službě. (2Ko 3:18; 4:1)