MYRHA

Aromatická klejopryskyřice. (Pís 1:13; 4:6, 14; 5:1, 13) Není přesně známo, z čeho se ve starověku získávala. Všeobecně je myrha pryskyřicí, která se získává z různých trnitých keřů nebo malých stromů rodu myrhovníku (Commiphora), jako je myrhovník pravý (Commiphora abyssinica) nebo Commiphora myrrha. Tyto keře rostou v kamenitých oblastech, zvláště na vápencových pahorcích. Dřevo i kůra těchto keřů výrazně voní. Pryskyřice sice sama vytéká z kmene nebo z tlustých rovných větví každého druhu, ale její tok lze zvýšit pomocí zářezů. Pryskyřice je zpočátku měkká a lepkavá, ale když steče na zem, ztvrdne.

Myrha byla jednou ze složek svatého oleje pomazání. (2Mo 30:23–25) Byla velmi ceněna pro svou vůni, a používala se proto k navonění oděvů, postelí a dalších věcí. (Srovnej Ža 45:8; Př 7:17; Pís 3:6, 7.) Šulamitka v Šalomounově písni si zřejmě potírala tělo roztokem myrhy, když si večer šla lehnout. (Pís 5:2, 5) Součástí zvláštního zkrášlovacího postupu, který dostala Ester, byly masáže myrhovým olejem. (Es 2:12) Myrha byla také jednou z látek, jež se používaly k přípravě mrtvých těl na pohřeb. (Jan 19:39, 40) Zjevně se pokládala za tak cennou, že mohla být předložena jako dar novorozenému králi Židů. (Mt 2:1, 2, 11)