SEVER

Kromě obvyklého výrazu ca·fónʹ byl sever označován také směrem „vlevo“, protože orientace se určovala z pohledu člověka, který stál obličejem směrem k vycházejícímu slunci. (1Mo 14:15, Rbi8, ppč) Podle toho, jak je slovo „sever“ použito v Písmu, může označovat část země (Ža 107:3; Iz 43:6; Lk 13:29), světovou stranu (2Mo 26:20; 1Kr 7:25; Zj 21:13), severní oblohu (Job 26:7) a různé země a království (včetně Asýrie [Sef 2:13] a Babylóna [Jer 46:10]), jež se rozkládaly poněkud na S a na V od země obývané Izraelity. Ačkoli Babylón, který ležel na řece Eufrat, byl ve skutečnosti na V od Tyru, Ezekiel 26:7 mluví o babylónském králi, jak přichází proti Tyru ze severu. Podobně o neštěstí, které měly od Babylóňanů zakusit Juda a Jeruzalém, je řečeno, že přichází „ze severu“. (Jer 1:14, 15) Důvod je, jak se zdá, ten, že když babylónské vojsko pochodovalo na západ, využilo sev. cestu a vyhnulo se tak průchodu pouští. Jak ukazují babylónské záznamy, byla to ve skutečnosti obvyklá cesta.

Protože o mnoha zemích a královstvích je řečeno, že ležely na severu, jsou pro určení významu označení „sever“ nebo „severní země“ často pomocí kontext a další verše, které se k tomu vztahují. Například Izajáš 21:2, 9 a Daniel 5:28 ukazují, že mezi národy ze „severní země“, o nichž je zmínka u Jeremjáše 50:9, jsou zahrnuti Médové, Peršané a Elamité. Je zjevné, že na národy, které zaútočily na Babylón, se pohlíží jako na sjednocené vojsko neboli jako na „sbor“ či společného nepřítele Babylóna. Mnoho z těchto národů bylo od Babylóna daleko na S (Jer 51:27, 28) a velká část Médie byla přinejmenším na SV od Babylóna. Také samotný útok zřejmě přišel ze severu, protože Kýros zahradil řeku na S od města.

„Král severu.“ Skutečnosti z dějin poskytují ještě další základ pro to, jak máme rozumět slovu „sever“ v některých textech. Příkladem je „král severu“, o kterém se zmiňuje Daniel v 11. kapitole. Historické důkazy ukazují, že „mocný král“ v Danielovi 11:3 byl Alexandr Veliký. Po Alexandrově smrti bylo království nakonec rozděleno mezi jeho čtyři vojevůdce. Jeden z nich, Seleukos Níkátor, zabral Sýrii a Mezopotámii a stal se tak vládcem nad územím, které leželo na S od Palestiny. Další vojevůdce, Ptolemaios Lagos, získal vládu nad Egyptem, tedy na JZ od Palestiny. Proto Seleukos Níkátor a Ptolemaios Lagos stáli u zrodu dlouhého zápasu mezi „králem severu“ a „králem jihu“. Avšak proroctví, které se týká „krále severu“, sahá od doby Seleuka Níkátora až do ‚času konce‘. (Da 11:40) Logicky se tedy v průběhu dějin měla národní a politická totožnost „krále severu“ měnit. Stále však mělo být možné určit totožnost „krále severu“ na základě toho, co bylo v proroctví řečeno o jeho činnosti. (Viz knihu „Your Will Be Done on Earth“, 1958, s. 220–307.)

Jehovovo bydliště. „Sever“ se v Písmu také objevuje ve vztahu k místu, na němž Jehova symbolicky přebýval s Izraelity. (Ža 48:1, 2; Iz 14:13, 14; viz heslo HORA SETKÁNÍ.)