OLIVOVÁ HORA

Hřeben zaoblených vápencových pahorků na vých. straně Jeruzaléma, který je od Jeruzaléma vzdálen „sabatní den cesty“ a oddělen údolím Kidron. (Ez 11:23; Ze 14:4; Sk 1:12) Tento hřeben má tři hlavní vrcholky. Nejvyšší a nejsevernější z nich, Scopus, dosahuje výšky asi 820 m, a je tedy vyšší než Jeruzalém. Nejjižnější z těchto vrcholků je takzvaná Hora rozhořčení neboli Hora zhouby, která dosahuje výšky asi 740 m. Prostřední vrcholek leží naproti Chrámové hoře, v nejvyšším bodě dosahuje výšky asi 812 m a v Bibli se o něm obvykle mluví jako o Olivové hoře. Ve starověku byl tento hřeben porostlý palmami, myrtami, olejnými stromy a hlavně olivovníky. (Ne 8:15) A právě od olivovníků dostal své jméno. Při obléhání Jeruzaléma Římany v roce 70 n. l. však byly stromy na Olivové hoře vykáceny. (Válka židovská, V, 523)

S Olivovou horou jsou spojeny významné události biblických dějin. Král David bos a s pláčem vystupoval na Olivovou horu, když utíkal před svým odbojným synem Absalomem. (2Sa 15:14, 30, 32) Král Šalomoun tam „napravo [na jih] od Hory zhouby“ postavil výšiny k modlářskému uctívání, ale král Josijáš je později učinil nezpůsobilými pro uctívání. (1Kr 11:7; 2Kr 23:13, Rbi8, ppč) V prvním století n. l. se Ježíš Kristus často scházel se svými učedníky v zahradě Getsemane, která ležela buď přímo na Olivové hoře, nebo v jejím blízkém okolí. (Mt 26:30, 36; Jan 18:1, 2) Když Ježíš a jeho učedníci pobývali v Jeruzalémě, obvykle strávili noc v Betanii na vých. svahu Olivové hory, nepochybně v domě Marty, Marie a Lazara. (Mt 21:17; Mr 11:11; Lk 21:37; Jan 11:1) Ježíš svou triumfální jízdu na oslátku přes Olivovou horu do Jeruzaléma zřejmě zahájil v Betfage blízko Betanie. (Mt 21:1, 2; Mr 11:1; Lk 19:29) A právě na Olivové hoře svým učedníkům vysvětlil, co bude ‚znamením jeho přítomnosti‘. (Mt 24:3; Mr 13:3) Nakonec po svém vzkříšení odtud Ježíš vystoupil do nebes. (Sk 1:9–12)