PAPÍR

V biblických dobách tenký psací materiál v podobě listů, které se vyráběly z proužků získávaných z rostliny jménem papyrus. (Viz heslo PAPYRUS.)

Egypťanům se připisuje zásluha za to, že byli prvními výrobci papyrusového papíru jakožto psacího materiálu. K jeho výrobě používali papyrus, který tehdy rostl podél břehů Nilu. Někteří archeologové tvrdí, že výroba takového papíru sahá až do doby Abrahama.

V raných dobách používali křesťané papír vyráběný z papyru; psali na něj dopisy a vyráběli z něj svitky a kodexy. Papír měl také významnou úlohu při pořizování rukopisů Bible, a to až do čtvrtého století n. l., kdy byl nahrazen pergamenem (z jemné zvířecí kůže). Ve 2. Jana 12 apoštol napsal, že by raději sdělil svou zprávu „tváří v tvář“, než aby to učinil „na papíru a inkoustem“. Slovem „papír“ je zde přeloženo řecké slovo charʹtes, které údajně znamená list papíru vyrobený z papyru.