PELATJÁŠ

[Jehova opatřil únik].

1. Jeden ze čtyř Simeonovců, kteří jako náčelníci vedli 500 mužů proti hoře Seir a tam srazili zbytek Amalekitů, což se pravděpodobně stalo za vlády Ezekjáše. (1Pa 4:41–43)

2. Syn Benajáše; izraelský kníže, kterého viděl Ezekiel ve svém vidění. Pelatjáš společně s Jaazanjášem ‚úkladně plánovali to, co ubližuje, a radili špatnou radu‘ proti Jeruzalému. Ezekiel pod inspirací pronesl proroctví proti izraelskému lidu, a Pelatjáš hned nato zemřel. (Ez 11:1–13)

3. Vzdálený potomek Davida a vnuk Zerubbabela. (1Pa 3:19–21) Možná totožný s č. 4.

4. Muž, který jako hlava rodiny patřil k těm, kdo podepsali úmluvu, v níž slíbili, že si nebudou brát za manželky cizozemky. (Ne 9:38; 10:1, 14, 22; viz č. 3.)