SKLIZEŇ, ŽNEC

Ve starověkých dobách se žeň obilí vykonávala buď tak, že se obilí sekalo srpem (5Mo 16:9; Mr 4:29), nebo někdy tak, že se vytrhlo ze země. V tom druhém případě se sklidilo celé stéblo a i s kořeny se vytáhlo z půdy, což bylo důležité ve vyprahlých zemích, kde byla sláma vzácná a obilí nerostlo příliš vysoké.

Starověký srp byl vytvarován ze dřeva nebo z kosti a měl pazourkové vložky, které sloužily jako ostří. Později se používala známější zahnutá ocelová čepel. Žnec jednou rukou uchopil stébla a druhou rukou je sekal.

Izraelité dostali příkaz, aby nesklízeli okraje svých polí. Místo toho měli nechat stát trochu obilí „pro ztrápeného a pro cizího usedlíka“. (3Mo 19:9, 10) Když bylo obilí sklizeno, shromáždilo se, svázalo se do snopů a možná na mlatu se naskládalo na hromadu. (1Mo 37:6, 7; Rut 3:6, 7)

Obrazné použití. Sklizeň se v Písmu používá často obrazně ke znázornění konečného výsledku něčích skutků, ať jsou dobré, nebo špatné. Božská zásada je, že „cokoli člověk rozsévá, to také sklidí“. Pavel ukázal, že zatímco ten, kdo rozsévá s ohledem na tělo, sklidí od těla porušenost, „ten, kdo rozsévá s ohledem na ducha, sklidí od ducha věčný život“, a ujistil galatské křesťany, že budou sklízet, jestliže neochabnou. (Ga 6:7–9; Př 22:8; Oz 8:1, 7) Když apoštol povzbuzoval ke křesťanské štědrosti vůči spoluvěřícím v Judeji, kteří byli v nouzi, řekl Korinťanům: „Ten, kdo seje skrovně, také skrovně sklidí; a ten, kdo seje štědře, také štědře sklidí.“ (2Ko 9:5–7)

Ježíš Kristus vyslal své učedníky, aby „sklízeli“, což znamenalo, že měli jako jeho učedníky shromažďovat vnímavé lidi. (Jan 4:35–38) Podle Ježíšova podobenství o symbolické „pšenici“ a symbolickém „plevelu“ vysílá Syn člověka v „závěru systému věcí“ své andělské žence, aby ‚vybrali z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kdo se dopouštějí nezákonnosti‘. Tento „plevel“ („synové toho ničemného“) je vhozen do obrazné ohnivé pece, zatímco „pšenice“ („synové království“) je zachována naživu a bude „zářit jasně jako slunce v království svého Otce“. (Mt 13:24–30, 36–43)

Oslavený Ježíš Kristus dosazený na trůn řídí tuto sklizeň a dílo oddělování, což je ukázáno v Janově vidění ve Zjevení, kde je Kristus vyobrazen jako někdo „podobný synu člověka se zlatou korunou na hlavě a ostrým srpem v ruce“. V odpověď na volání anděla: „Přilož svůj srp a sklízej, protože přišla hodina sklizně, neboť úroda země je úplně zralá,“ Jan spatřil Krista, jak „napřáhl svůj srp na zemi a země byla sklizena“. Apoštol pozoroval, že ‚réva země‘ byla potom sesbírána a uvržena do „velkého vinného lisu Božího hněvu“. (Zj 14:14–20; srovnej Zj 19:11–16.)