REKABOVCI

[z Rekaba; (patřící k) Rekabovi].

Potomci Kenity Rekaba a Jehonadaba. (Jer 35:6; 1Pa 2:55)

Zdá se, že v Jehonadabově době žili alespoň někteří Rekabovci v severním království, protože právě tam se Jehonadab připojil k Jehuovi (králi, asi 904–877 př. n. l.) v odporu proti uctívání Baala a proti ‚všem, kdo zbyli z Achabových v Samaří‘. (2Kr 10:15–17) Jehonadab dal své rodině příkaz (není uvedeno, zda to bylo před zážitkem s Jehuem, nebo po něm), aby žili ve stanech, neseli semeno, nesázeli vinice a nepili víno, protože jsou cizími usedlíky v zemi. (Jer 35:6–10)

Řada Rekabovců bydlela v Judě v poslední části Jehojakimova kralování (628–618 př. n. l.). Když zemi napadl Nebukadnecar, Rekabovci vstoupili do Jeruzaléma, aby byli chráněni před Chaldejci a Syřany. Na Jehovův příkaz přivedl Jeremjáš Jaazanjáše, jejich vůdce, a všechny Rekabovce do jídelny v chrámu. (Jer 35:1–4) To, že se všichni vešli do jedné z chrámových jídelen, ukazuje, že jich nebylo mnoho. Na Boží příkaz před ně Jeremjáš postavil poháry s vínem a řekl: „Pijte víno.“ Z úcty k příkazu svého předka odmítli a vysvětlili, že nedávno opustili své obvyklé bydliště a přestěhovali se do města jen kvůli útočícím vojskům. (Jer 35:5–11)

Jehovovi se jejich uctivá poslušnost líbila. Jejich neotřesitelná poslušnost vůči pozemskému otci kontrastovala s neposlušností Judejců vůči jejich Stvořiteli. (Jer 35:12–16) Bůh dal Rekabovcům za odměnu slib: „Od Jonadaba, syna Rekabova, nebude odříznut muž, který by vždy nestál přede mnou.“ (Jer 35:19)

Po exilu, v době, kdy byl Nehemjáš místodržitelem, opravil „Malkijáš, syn Rekabův,“ Bránu hromad popela. Je-li tento Rekab totožný s tím, který byl otcem nebo předkem Jehonadabovým, ukazuje to, že Rekabovci přežili vyhnanství a vrátili se do země. (Ne 3:14) V 1. Paralipomenon 2:55 je jako ‚otec Rekabova domu‘ uveden Chammat.