ŠELOMOT

[z kořene, jenž znamená „pokoj“].

1. Hlava otcovského domu mezi potomky Leviho syna Geršona. (1Pa 23:6, 7, 9)

2. Kehatovec, Levita z rodiny Jiccharovy; také znám jako Šelomit. (1Pa 23:12, 18; 24:22)

3. Levita, potomek Mojžíše a jeho syna Eliezera. David pověřil Šelomota a jeho bratry dohledem nad poklady svatých věcí včetně posvěcené válečné kořisti, jíž se Izraelité zmocnili. (1Pa 26:25–28) Byl také nazýván Šelomit.