LOPATA

Nástroj s dlouhou násadou určený k nabírání. Lopaty vyrobené z mědi se používaly ve svatostánku na odklízení popela z oltáře pro zápalnou oběť. (2Mo 27:1–3; 38:3; 4Mo 4:14) Ke stejnému účelu sloužily měděné lopatky, které hebrejsko-fénický řemeslník Chiram vyrobil pro chrám postavený králem Šalomounem. (1Kr 7:13, 14, 40, 45) Měděné lopatky byly také mezi chrámovým náčiním, jež Babylóňané odnesli v roce 607 př. n. l. (2Kr 25:8, 14; Jer 52:18)

Lopaty, pravděpodobně dřevěné, byly používány k převívání obilí. (Iz 30:24) Širokou lopatou k převívání se na mlatu nabíralo vymlácené obilí a vyhazovalo se do výšky proti větru; vítr odfoukl odpad — například plevy — a zrno spadalo na mlat. Jan Křtitel prorocky popsal Mesiáše jako toho, kdo má v ruce obraznou lopatu k převívání, kterou bude oddělovat symbolickou „pšenici“ od ‚plev‘. (Mt 3:1, 12; viz heslo PŘEVÍVÁNÍ.)