ŠUŠAN

Starověké město, jehož rozvaliny leží mezi řekami Karchán a Ab-i-Diz na vých. břehu Šaʽuru, asi 350 km na V od Babylóna. Na tomto místě jsou čtyři větší pahorky. Pod svahem akropole, která je na nejvýznamnějším pahorku, dnes leží vesnice Šuš. V Šušanu neboli v opevněné části města, ‚v hradě Šušanu‘, se odehrávalo jedno z vidění proroka Daniela. (Da 8:2) Šušan byl dějištěm událostí, které jsou popisovány v knize Ester (Es 1:2, 5, 6; 2:3, 5, 8, 21; 3:2, 15; 8:14; 9:12–15), a bylo to místo, kde za vlády krále Artaxerxa (Longimana; syna Xerxa I.) sloužil Nehemjáš jako číšník. (Ne 1:1; 2:1; viz hesla ELAM č. 1; HRAD; PERSIE, PERŠANÉ, Hlavní města Perské říše.)

Existují doklady o tom, že Šušan (nazývaný také Susa; Ezr 4:9) byl hlavním městem starověkého Elamu. V sedmém století př. n. l. asyrský král Asenappar (Aššurbanipal) dobyl Šušan, a obyvatele tohoto města odvedl do Samaří. (Ezr 4:9, 10) Za perské vlády byl Šušan královským městem. Ve čtvrtém století př. n. l. připadl Šušan Alexandru Velikému; nakonec město začalo upadat. Dnes jsou na tomto místě pouze rozvaliny na pahorku.

Archeologové odkryli rozvaliny paláce a domnívali se, že to je palác, který začal stavět perský král Dareios I. a který dokončil jeho syn Xerxes I. (o němž se předpokládá, že to byl Ahasverus, manžel Ester). Stěny s obrazy z pestře glazurovaných cihel a kamenné hlavice ukazují jeho bývalou slávu. Jeden nápis Dareia I. o stavbě paláce uvádí: „Toto je hadiš palác, který jsem vystavěl v Suse. Výzdoba jeho pocházela zdaleka. Hluboko do země se kopalo, až jsem dosáhl skalnatého dna. Vyhloubená jáma byla vyplněna štěrkem, v jedné části šedesát stop a ve druhé třicet stop do hloubky. Na tomto štěrku jsem postavil palác. A tak byla hlína vykopána a byl nasypán štěrk a podle způsobu Babylóňanů byly ve formě odlévány hliněné cihly. Cedrové trámy byly dovezeny z hory, která se jmenuje Libanon; do Babylóna je dovezli Asyřané a z Babylóna na Susu je dovezli Karijci a Iónové. Týkové dřevo bylo dovezeno z Gandary a Karmanie. Zlato, které zde bylo použito, bylo dovezeno ze Sard a z Baktrie. Kámen — lazurit a karneol — byl dovezen ze Sogdanie. Tyrkys byl dovezen z Chorasmie. Stříbro a měď byly dovezeny z Egypta. Výzdoba stěny byla dovezena z Iónie. Slonovina byla dovezena z Indie a z Arachosie. Kamenné sloupy byly dovezeny z jednoho místa v Elamu, které se jmenuje Abiraduš. Řemeslníci opracovávající kameny byli Iónové a obyvatelé Sard. Zlatníci, kteří tepali zlato, byli Médové a Egypťané. Ti, kdo vytvářeli intarzie, byli obyvatelé Sard a Egypťané. Ti, kdo dělali vypalované cihly (s obrazci), byli Babylóňané. Muži, kteří zdobili stěny, byli Médové a Egypťané. Pro Susu byla objednána velkolepá práce; a prokázala se jako velmi velkolepá.“ (History of the Persian Empire od A. T. Olmsteada, 1948, s. 168; viz heslo ARCHEOLOGIE, Persie.)