TAMARYŠEK
[heb. ʼeʹšel].
Tamaryšek je jak strom, tak také keř. Jeho kmen je sice sukovitý, ale větve mnohdy bývají jako tenké proutky a to tamaryšku dodává nadýchaný vzhled. Stálezelené drobounké lístky podobné šupinám přiléhají těsně k větvím, takže vypařováním ztratí jen velmi málo vlhkosti. Tamaryšky díky tomu mohou růst v pouštních krajinách, a dokonce i na písečných dunách. Na jaře tamaryšky rozkvétají. Jejich drobné růžové nebo bílé květy jsou uspořádány do hroznů a dodávají jinak bezvýrazné krajině pěkné zabarvení. Tamaryšky, které mají rády sůl, často rostou velmi blízko moře a na solných bažinách. Břehy Jordánu lemuje taková spousta tamaryšků, že vytvářejí houštiny podobající se džungli, kde trvale žijí divoká zvířata, a v biblických dobách byly možná součástí „pyšných houštin podél Jordánu“, kde kdysi nacházeli úkryt lvi. (Jer 49:19; Ze 11:3)
Tamaryšky mohou dobře růst v suchých oblastech, jako je například Beer-šeba, kde jeden tamaryšek zasadil Abraham
Tamaryšky obvykle dosahují poměrně malého vzrůstu, jeden druh tamaryšku (Tamarix aphylla) však někdy dorůstá výšky až 18 m. Je napsáno, že Abraham vysadil tamaryšek u Beer-šeby (1Mo 21:33), že král Saul seděl ve stínu tamaryšku v Gibeji (1Sa 22:6) a Saulovy kosti a kosti Saulových synů že byly pohřbeny pod velkým tamaryškem v Jabeš-gileadu. (1Sa 31:13; srovnej 1Pa 10:12, kde je v hebrejštině použito slovo ʼe·lahʹ, které znamená „velký strom“.)
Doktor Joseph Weitz, známý izraelský odborník na zalesňování, řekl: „První strom, který Abraham zasadil do půdy v Beeršebě, byl tamaryšek. Podle jeho příkladu jsme jich před čtyřmi lety zasadili v té oblasti dva miliony. Abraham měl pravdu. Tamaryšek je jedním z mála stromů, o nichž jsme zjistili, že se jim daří na jihu, kde ročně spadne méně než 150 milimetrů dešťových srážek.“ (The Reader’s Digest, březen 1954, s. 30)
Jiný druh tamaryšku, tamaryšek manový (Tamarix mannifera), když je napaden jistým druhem červce, vylučuje kapky medové šťávy, které se sbírají a na některých místech prodávají poutníkům jako „manna“. Tato „manna“ však nemá žádnou souvislost s mannou, kterou dostávali Izrealité v pustině, protože ta pravá manna byla vytvořena zázračným způsobem a Izraelité ji sbírali z povrchu země. (2Mo 16:13–15)